SRVK - 17. kapitola

17. kapitola

„Ááá, tuhle mysl moc dobře znám. Uvažoval jsem u ní o třech kolejích – Havraspár, Zmijozel a Nebelvír. Nemám pravdu?“ ozval se jako první Moudrý klobouk.
„Máš,“ odpověděla jsem poslušně, taktéž nahlas.
„Jsi velice odvážná, nic tě nezastaví. To by odpovídalo Nebelvíru, ve kterém jsi. Ale máš velmi pozoruhodnou mysl. Inteligentnějšího člověka jsem pod sebou neměl. Možná měl být Havraspár mou volbou. Taky zde vidím jistou lstivost a chladnokrevnost. Nebo že by Zmijozel měl být tvou kolejí? Co si myslíš ty?“
„Nic. Donedávna jsem byla docela spokojená s Nebelvírem.“
„Ale, ale. Pamatuji si, jak sis ho vybojovala. Havraspár jsem odmítl jako první, protože bystří žáci se hodí do každé koleje. Ale pak jsem tě dost jasně tlačil do Zmijozelu, ve kterém bys vynikla. Nikdo by se ti nemohl rovnat. A přesto jsi bojovala za Nebelvír. Proč?“ zeptal se opět klobouk. A já na sobě cítila zvědavé pohledy všech přítomných.
„Četla jsem Dějiny. Vím, že Salazar s Godricem byli nejlepšími přáteli a byli si dost podobní. Ale Godricovi nezáleželo na původu. Salazarovi ano. Tak jak bych mohla být v jeho koleji? Jsem mudlorozená.“

SRVK - 16. kapitola

16. kapitola

Všichni jsme stáli jako opaření. Čekali jsme hodně, ale tohle teda ne. A vůbec se mi nelíbily ty urážky a skryté hrozby. Vůbec.
„Takže najednou jsem hloupé Zlaté trio, ale v Prasinkách se div neudávili snahou si nás získat,“ ozval se Harry.
„Označení Zlaté trio je hloupé,“ poznamenala s úšklebkem Pansy.
„No my si ho nevymysleli,“ zvedl ruce na obranu Harry.
„Pšššt! Pery, jaké kletby z tvého dětství mají na mysli?“ ozvala jsem se.
„Já to nechci říkat,“ kuňknul Pery.
„Podívej. Teď půjdeme za Snapem a McGonagallovou a ti se taky budou ptát. Určitě ti bude příjemnější to říct nám a my to pak přetlumočíme,“ vysvětlila jsem mu. Zuřila jsem, ale snažila jsem se na sobě nedát nic znát.
„Nám můžeš věřit,“ ozval se Blaise a přidřepl si k němu. Dopis mezi tím držel Draco a zkoumal ho.
„Já vím… No já neznám ty kletby. Některá prostě udělala, že se mi stáhl žaludek a já celý den jen zvracel a zvracel. Další mě na několik hodin oslepila. Jiná mi z každého kroku udělala krvavou lázeň. Prostě když jsem udělal krok, tak mi odněkud vytryskla krev. Jiná z každého nádechu udělala bolestivý proces. A tak podobně. Bylo jich moc. A samozřejmě mezi ně patří i dvě neodpustitelné,“ šeptal Pery, který se celou dobu třásl a díval se do země.
„Chceš mi, kurva, tvrdit, že tyhle věci na tebe aplikovali rodiče?!“ velmi rozzuřeně jsem ze sebe dostala. A dočkala jsem se pokývnutí. „Já jim dám, že se my máme bát jich! To oni by se měli bát, co se s nimi stane, až se nám dostanou pod ruku. Jsem označována za nejchytřejší čarodějku této generace! Mám v hlavě asi tisíc kleteb, které jsou mnohem horší, než jsi pojmenoval, když pominu neodpustitelné…,“ téměř jsem vrčela.

SRVK - 15. kapitola

15. kapitola

„Takže?“ popohnala jsem ho. To on o tom chtěl mluvit, tak ať mluví.
„Co uděláme s tím, co jsme se dozvěděli?“
„Máš na mysli naše obavy a můry, či tu osobní věc?“ zeptala jsem se narovinu.
„Jak tu?! Je to důležité. Viděla jsi na vlastní oči, že se mi líbíš. Nikdy bych ti to nepřiznal. A pochybuji, že ty bys mi někdy přiznala, že se já líbím tobě. Takže… co s tím uděláme?“ zeptal se stále nabručeně.
„No to si piš, že bych si to tajemství vzala do hrobu. Co třeba nic? Co dělat, že nic z toho nevíme?“ zeptala jsem se a už jsem začínala být taky naštvaná. Hodně.
„A k čemu by to bylo dobré?“
„A k čemu je dobré to řešit?“
„Dobře, tohle nikam nevede. Předložím tedy svůj návrh. Co třeba se začít tajně scházet? Ukojíme touhu a zvědavost a třeba nás ta posedlost přejde,“ ušklíbl se.
„Zbláznil ses?! Myslíš, že už nemám na problémy zaděláno dost?!“ vyjela jsem na něj.
„Hermiono,“ začal a společně s tím se začal přibližovat, „touha by se neměla potlačovat. Jinak by mohla vybuchnout v nepravou chvíli, víš?“

SRVK - 14. kapitola

14. kapitola

O tři hodiny později jsme se všichni setkali v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo znepokojivé, i když ne zrovna překvapivé, že o ní profesoři věděli. Už se čekalo jen na bratra Peryho a Zabiniho rodinu. Byly to docela nervy. Přece jsme stále byli uprostřed války, která se chtě nechtě blížila, a my jsme stáli na opačné straně než oni.
„Zdravíme,“ ozvalo se ode dveří a já uviděla modré oči, stejné jako měl Pery, a uhlově černé vlasy. Musel to být jeho bratr. A ta drobná zelenooká blondýnka musela být jeho manželka.
„Vítejte u nás, Mikaele a Anastazie Ferrelewovi,“ pokynul jim Brumbál a my všichni kývli jejich směrem. Pery se ode mě hned odtrhl a běžel se obejmout se svým bratrem. Oba zářili štěstím a jejich oči se leskly neprolitými slzami. Bylo to rozkošné.
Po chvíli se za mnou Pery vrátil a už jsme čekali jen na rodinu Zabiniů. Nečekali jsme dlouho.
„Přejeme pěkný večer,“ ozvalo se chladným hlasem.
„Vítejte u nás, Elfrido a Derwente Zabini,“ opět pokynul Brumbál a my zase kývali.
„Ahoj, mami a tati,“ ozval se Roger. Usmál se a opatrně popošel k rodičům. Když se pousmáli, rozběhl se a nechal se pořádně obejmout. Poté se vrátili k naší skupince.

MZ - 6. kapitola

6.kapitola

O představení, které Rita s Hermionou a Harrym předvedli ve Velké síni, brzy věděl celý kouzelnický svět. V tomhle světě prostě neexistovala téměř žádná možnost, že by něco zůstalo skryto. Což ale nebylo nic, s čím by si kdokoliv dělal hlavu. Už byli zvyklí. A většina lidí byla stejně spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, takže nebylo divu, že celé Bradavice byly zahlceny štěstím a úsměvy. Protože Hermiona s Harrym jim ukázali, že se můžou vzepřít zákonu. Můžou si to krásně nahrát tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení. A to bylo vědomí, které všechny hřálo.

KŽP - Jiné (II.)

JINÉ (II.)

Když byla Lily Evansová malá, vždy si přála zvířátko. V jejích snech často vystupoval nějaký šílený pes. Nejlépe voříšek, protože ti se jí líbili nejvíce. Milovala voříšky, u kterých se těžko dalo odhadovat, z jakého spojení vzešli. Taktéž je milovala, protože věděla, že jsou nejzdravější a většina nemocí se jim vyhýbá. Protože nebyli zkažení lidskou touhou mít to nejlepší. Nebyli přešlechtění. V jejích snech se tenhle její voříšek jmenovat Bob.

V Bradavicích měla vždy sovu, protože podle jejích rodičů mělo tohle zvíře aspoň smysl. Smířila se s tím, ale vždy doufala, že jednou toho psa mít bude. Nebo aspoň kočku. Takže když přišel čas jejího výročí s Jamesem, měla jasno, co chce za dárek.
„Jamesi?“ zamrkala na svého muže.

SRVK - 13. kapitola

13. kapitola

Když jsme se společně s Harrym přemístili ke Třem košťatům, rozhlédli jsme se. Hned nám bylo jasné, kde Rowleovi sedí. Nešli přehlédnout, byli tu jako pěst na oko. Byli ve společenských a od pohledu drahých hábitech. Podívala jsem se na Harryho.
„To zvládnem, Miono, jsme přece nepřemožitelné duo!“ stiskl mi rameno a vyšli jsme. Rowleovi si nás všimli hned.
„Agatha Rowleová a tady manžel je Percival Rowle. Těší nás. Vy musíte být Hermiona Grangerová a slavný Harry Potter,“ velmi uhlazeně pronesla paní Rowleová.
„Ano, těší nás,“ pokývla jsem a posadila se k nim. Vedle mě si sedl Harry, který už teď vypadal mírně otráveně.
„To je skvělé. Řeknu vám to naprosto upřímně. Chceme s vámi probrat našeho syna Peryho. Chceme, abyste ho přemluvili k tomu, aby nám prozradil identitu jeho přítele a pomohl nám svrhnout jeho rodinu. Zničit ji. Také chceme, abyste se vy dva i poslední člen Zlatého tria přidali k nám,“ dořekla velmi arogantně paní Rowleová. Pan Rowle celou dobu pokyvoval hlavou s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na Harryho, který se v tomtéž momentě otočil na mě. Měl neuvěřitelně vykulené oči a tak tak, že neměl šokem otevřenou i pusu. Cítila jsem se stejně.
„Abych si to ujasnila. Chcete po nás, abychom zradili důvěru vašeho syna a třešničkou na dortu má být to, že chcete, abychom byli nějaká parodie na Smrtijedy. Chápu to dobře?“ zeptala jsem se.