SRVK - 33. kapitola

33. kapitola

Brumbál se činil, protože celý náš rozhovor s lidmi z Ministerstva byl hned druhý den na titulní stránce Denního Věštce. Což nám s Dracem došlo hned, jakmile jsme vstoupili do Velké Síně a všechny oči se otočili k nám.
„No, tak to byla rychlost. Kam si sedneme?“ zeptala jsem se nakonec.
„Vidím Pansy i Zabiniho u vás, takže volba je jasná,“ ušklíbl se. Když jsme procházeli síní až k nebelvírskému stolu, tak už se rozeběhla všemi směry různá šeptanda. A když jsme došli k naší skupince, tak nás vítali se zářivými úsměvy.
„Hermiono, to bylo dokonalé!“ zubil se na nás Harry.
„Natřela jsi jim to!“ dodal Ron.
„Nemůžeme říct, že bychom se za tebe styděli,“ pokrčila rameny Pansy.
„A ani to říct nechceme. Protože tvoje slova… To byl jeden zásah do černého vedle druhého,“ zašklebil se Blaise.
„Ty jsi takový slovní odrážeč či střelec. Umíš to se slovy, a i když jsi nakrknutá, tak se držíš své racionální části. Tím pádem vždy všechny rozneseš na kopytech,“ ušklíbla se Ginny a Neville nám jen věnoval palec nahoru a zářivý úsměv.

SRVK - 32. kapitola

32. kapitola

Dalšího dne nás čekala návštěva lidí z Ministerstva. Oba jsme z toho byli nervózní a zároveň jsme byli dost naštvaní. Z principu. Co je jim do toho, jestli jsme nebo nejsme manželé?!
„Mračíte se, paní Malfoyová,“ ozval se Snape.
„Já vím. Jsem rozčilená,“ odsouhlasila jsem mu to. A opět jsem sebou trochu cukla při vyslovení mého nového jména.
„Mohu se zeptat proč?“ zeptal se.
„Protože jim do toho nic není. Protože nemám ráda Ministerstvo. Protože jim nevěřím. A protože si myslím, že kdybych to nebyla zrovna já a zrovna on, tak by to tak nehrotili,“ vyjádřila jsem svůj názor.
„Máte pravdu, kdybyste nebyla členkou Zlatého Tria a nevzala si nešťastnou náhodou člověka nesoucího jméno Malfoy, pravděpodobně by se to tak neřešilo,“ uznal Snape. Aspoň že ten chlap byl upřímný.
„Je to nefér,“ zamrmlala jsem ještě.

SRVK - 31. kapitola

31. kapitola

Na rozhodnutí našich rodičů jsme čekali ruku v ruce a s klidem v duši. Něco se mezi námi změnilo, zapadlo na své místo. A nám konečně došlo, že ať to dopade jakkoliv, my budeme ti, kteří získají. Ale oba jsme si přáli kladné přijetí našeho svazku. Protože to by nám mohlo velice pomoci.

„Vypadá to, že už jste se docela smířila s tím, že jste má žena, paní Malfoyová,“ ozval se najednou Draco.

„Už nejsem tak vyděšená a šokovaná. Ale rozhodně s tím nejsem smířená. Jak už jsem naznačovala, nechtěla jsem se vdávat takhle mladá, už vůbec ne bez přípravy svatby, nečekaně a upřímně řečeno v mých představách jsi vážně nefiguroval ani ty. A navíc nemám ráda oslovení paní a změnu příjmení. Takže tak,“ odvětila jsem.

„A kdo v tvých představách figuroval?“

„Nikdo konkrétní. Ale byl to rozložitý vysoký a snědý muž s tmavými vlasy i oči. Takže opak tebe,“ pokrčila jsem rameny.

„Vysoký jsem,“ bránil se Draco.

SRVK - 30. kapitola

30. kapitola 

Druhý den jsem byla nervózní. Vlastně jsem byla jako na jehlách. Zaprvé mě trápilo, jak se mám chovat k Malfoyovým, co tomu řeknou a celkově mě trápili prostě oni samotní. A zadruhé mí rodiče. Jak budou proboha reagovat na to, že jejich jediná dcera je de facto vdaná a jim nic neřekla? A jak budou reagovat na to, že to nebylo úplně dobrovolné, a přesto je to platné? Proboha. Takových otázek bez odpovědí. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli ty odpovědi chci znát.

„Přestaň tady tak pochodovat, nebo tady vychodíš díru,“ ozval se Draco z křesla. Byli jsme v místnosti za ředitelovou kanceláří. Bylo nám řečeno, že se tam dnes samy od sebe objevily dveře. Takže nám sám hrad vytvořil neutrální půdu na rozhovor. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale rozhodla jsem se to nechat být.

„Jsem nervózní. Nemůžu jen tak sedět,“ odbyla jsem ho. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu. Zase.

SRVK - 29. kapitola

29. kapitola

Po odchodu Peryho a Rogera jsme dlouho jen tiše seděli. Já jsem mluvit za nic na světě nechtěla a on očividně přemýšlel nad tím, co mi vlastně řekne. Najednou prudce zvedl hlavu a propaloval mě pohledem. Polkla jsem.

„Tak dobrá, já začnu,“ ozval se najednou. Sice jsem nechápala smysl tohoto prohlášení, protože já jsem o tom mluvit nechtěla, ale tohle bylo vlastně to poslední, co mě momentálně trápilo. A tak jsem prostě jen kývla. Hlavně ať už to máme za sebou.

„Jsme manželé. S tím už nikdo nic neudělá. Ani my. Takže bychom se s tím měli nějak vyrovnat a začít plánovat náš společný život. Ale ještě před tímto plánováním si musíme promluvit o našich rodinách. Takže… Moji rodiče přijdou a nebude to asi příjemná návštěva. Nemám nejmenší tušení, jak se rozhodnou, ale nejsou pro nás hrozbou. Pro ně je magie posvátná. Nikdy nezpochybní naše manželství, i kdyby se k nám otočili zády. Ale kdybychom je získali na svou stranu, získáme velmi silné spojence. O tvých rodičích mi budeš muset něco prozradit ty,“ domluvil. A já se musela zhluboka nadechnout, abych to vstřebala.

SRVK - 28. kapitola

28. kapitola

Chvíli bylo ticho a bylo vidět, že si ho naši diváci užívají. Já byla v šoku. A začal ve mně klíčit vztek.

„Už jste se vynadívali?“ zavrčela jsem nakonec. A dočkala se prohloubení jejich úsměvů. Výborně.

„Ano, manželé,“ přikývl klidně Brumbál a ignoroval mou druhou otázku.

„To není možné. Manželství se nedá uzavřít bez souhlasu obou zúčastněných!“ argumentovala jsem.

„V mudlovském světě asi ne, ale u nás se to děje poměrně často. Magie určité věci dělá za nás. A občas se prostě rozhodne, jako v případě vás dvou, že vás spojí, protože by vám to mohlo klapnout,“ pokrčila rameny Ginny.

„No dobře, ale ta část s tím, že to nejde nijak zrušit, byla jen sranda, že jo?“ ozvala jsem se znovu. Nemínila jsem to teď vzdát.

„Kdyby vás magie spojila jiným způsobem, tak by to zrušit šlo. Ale vás spojila prastará magie. Tudíž odpověď na vaši otázku je prosté ne,“ odpověděl klidně Brumbál.

SRVK - 27. kapitola

27. kapitola

Sice jsem se rozhodla, že se neprobudím, ale mé tělo mělo jiný názor. A nakonec to bylo možná dobře. Už mě to v tomhle stavu opravdu nebavilo.

„Počkejte, asi se probouzí,“ uslyšela jsem hlas Harryho.

A já se opravdu pomalu probouzela. Začínala jsem mít cit v rukou. Nedokázala jsem se pohnout, ale cítila jsem, že to už brzy bude jinak. Měla jsem pravdu. Za nějakou dobu mučivého čekání se mi konečně povedlo pohnout prsty. Ale dalo mi to zabrat.

„Hýbe se! Opravdu se probouzí!“ vykřikl Ron. Kdybych byla ve stavu funkčnosti, pravděpodobně bych mu jednu natáhla, protože jsem z něj dostala málem infarkt. Pravděpodobně seděl velmi blízko postele a zakřičel mi téměř přímo do ucha. Au!

„Proč se neprobouzí i Draco?“ položila Pansy zajímavou otázku.

SRVK - 26. kapitola

26. kapitola

Byla ještě noc, když mě ten zvuk probudil. Křik. Odporný křik. Ihned jsem se vymotala z přikrývek a spěchala za zdrojem. Byly to ložnice prvňáčků. A mezi těmi, kteří křičeli, byli i Roger a Pery. Na milion procent. Dech se mi zrychlil, ruce se mi klepaly a já se jen uklidňovala tím, že jsem za sebou slyšela zbytek naší skupinky a i jiných lidí z vyšších ročníků.

„Jsme tu, jdeme na to,“ ozval se za mnou udýchaný Harry a společně a odhodlaně jsme vstoupili dovnitř. Čekali jsme Smrtijedy. Možná i Světlé Smrtijedy. Nečekali jsme studenty. Studenty, kterým zářily bíle oči a na rukách jim snad až hořel znak lva. Tohle nebylo normální. A nemyslela jsem si to sama. Já, Ginny, Harry a Neville jsme poslali své patrony, jak bylo domluveno. Ginny do Nebelvíru, Neville do Havraspáru, já do Mrzimoru a Harry profesorskému sboru. Dál už nebyl čas přemýšlet. Upoutali jsme na sebe pozornost a všechny ty děsivé obličeje našich spolužáků se otočily k nám. Jen jeden jediný byl normální – ten Levandulin.

„To jste nečekali, že?“ posměšně se ozvala jmenovaná.

„Nečekali jsme, že Světlí Smrtijedi musí své následovníky ovládat, aby dělali to, co se po nich chce,“ ušklíbla jsem se.

SRVK - 25. kapitola

25. kapitola

Země se točila stále stejně rychle a stejným směrem. A přesto bylo všechno jinak. Lidé v Bradavicích prošli jakousi změnou. Někteří se Harryho báli, ale většina na něj koukala ještě s větší úctou. A nejen na něj. I na nás ostatní. Doufali jsme, že to znamená, že se na stranu Světlých Smrtijedů nepřidají. Ale neměla jsem čas nad tím tolik přemýšlet. Mířili jsme si promluvit s profesory – tedy s McGonagallovou, Snapem a s Brumbálem

„Harry?“ oslovila jsem ho.

„Ano?“ zamumlal a stále se mračil na dveře.

„Zaťukáš, nebo to má udělat někdo z nás?“ zeptala jsem se ho konečně. Na ty dveře se mračil už dobrých pět minut a mě nebavilo postávat před ředitelnou. Každopádně jsem si tou otázkou vysloužila nepěkný pohled. Radši jsem se tedy stáhla. Zhruba po dvou minutách si Harry povzdechl a nakonec konečně zaklepal.

„Dále,“ ozval se milý hlas Brumbála. A tak jsme všichni vstoupili. Všichni profesoři už tam byli. A dokonce dva navíc – Sirius a Remus. Zastavili jsme se na místě a nevěřícně se na něj dívali. Dlouho. Čekali jsme, jestli nám to někdo vysvětlí.

SRVK - 24. kapitola

24. kapitola

Od doby, co se nám Ron omluvil a začal nám donášet, uběhly už tři týdny. A za ty tři týdny se toho stalo mnoho. Například to, že Ron si začal neuvěřitelně rozumět s Pansy. Až podezřele dobře. Já a Dracem jsme spolu trávili více a více času. A nedávno mě dokonce chytnul kolem pasu. Na chodbě! Byla jsem v šoku, ale snažila jsem se nad tím příliš nepřemýšlet. Pery s Rogerem byli šťastnější a veselejší. Dokonce už plánovali, co podniknou jako první až začnou prázdniny. Vůbec jim nevadilo, že jsou ještě daleko. Neville se začal s někým vídat. A vypadal lépe. Ginny byla stále stejně praštěná. A Blaise s Harrym štěstím přímo zářili. Tohle všechno by byly skvělé zprávy, které nutí k úsměvu. Jen kdyby se neobjevily i jiné zprávy. Levandule se Seamusem se na sto procent přidali k Peryho rodičům. Dokonce i oni měli znamení. Zlatého lva. Jak originální. Opravdu. Hned jak jsme to zjistili, řekli jsme to McGonagallové, Snapeovi a Brumbálovi. Hlídali je, ale podle mě to stačit nebude. Měla jsem z nich velmi nepříjemný pocit a mrazilo mě z toho. Věděla jsem, že v Bradavicích nikdy nebylo úplně bezpečno, ale momentálně zde bylo přímo nebezpečno. A jako bonus o sobě dávali více a více vědět Smrtijedi. Několikrát se pokusili dostat zpět své zmijozelské. A několikrát jsme jim to překazili. A oni se nevzdávali a byli vynalézavější a vynalézavější. A aby toho nebylo málo, Sirius byl stále slepý. Tak neuvěřitelně a bolestivě slepý. Ani Remus mu to nedokázal vysvětlit. Ale vyjádřil nám podporu a to nám momentálně stačilo. Muselo. Povzdechla jsem si.

SRVK - 23. kapitola

23. kapitola

Z pohledu Hermiony

Další den Theodor odjel z Bradavic a po chodbách začala šuškanda. Nikdo – kromě našeho kroužku a profesorů – nevěděl, proč zmizel a jestli se vrátí. Byly různé teorie. Některé šílené a jiné ne. Kupodivu se jich jen málo týkalo Voldemorta. A i když tohle byly pravdivé teorie, byly označované za šílené. Což mě nepřekvapovalo. Bradavice vždy byly trošku slepé, dokud nedošly do bodu zlomu. Každopádně se nejčastěji mluvilo o tom, že chytil jakousi nemoc a musel jet domů na léčení. Nebo jsem slyšela teorii, že mu narostla třetí ruka. Prostě klasické Bradavice. Kdykoliv se cokoliv stalo, vyběhly na svět miliony různých teorií.

„Hermiono?“

„Ano, Pery?“ zeptala jsem se ho mile. Seděli jsme spolu v knihovně, ještě s Rogerem, každý zahloubán do svých knih. Nebo myšlenek, v mém případě.

SRVK - 22. kapitola

22. kapitola

Z pohledu Draca

Byl jsem nervózní, když Snape pro ně šel. Nevěděl jsem, jak se mám rozhodnout. Bylo to těžké a v sázce toho bylo tolik. Opravdu jsem potřeboval nějakou jistotu. A i když jsem se jako jediný nevyjádřil, nervózní byli všichni. Ale nebyl čas se navzájem uklidnit, protože během chvilky byl Snape zpět i s Nebelvíry. A ti se tvářili vážně. Až příliš. U Nebelvírů je každý zvyklý na vztek a smích. Popřípadě radost, nervozitu nebo odhodlanost. Ale vážnost je vzácná. Velmi vzácná. A teď se nám tu předváděla v plném rozsahu.
„Takže, jak zní vaše rozhodnutí?“ zeptal se Harry.
„Já jsem se rozhodl zůstat. Kvůli bráchovi i kvůli Perymu,“ ozval se Blaise jako první. A dost visel očima na Harrym. A tomu se ulevilo. A to velmi okatě. Očividně mezi nimi přeci jen bude něco víc, než je jen sexuální vztah.
„Já také. Nechci vás ztratit,“ přidala se Pansy.
„Taky jsem se rozhodl zůstat. Na druhé straně bych nikdy nepřežil,“ vyjádřil se Crabbe.
„Já taky,“ přidal se Goyle. Byl jsem za ně za oba rád. 

SRVK - 21. kapitol

21. kapitola

Z pohledu Draca

Následující týden byl pro Nebelvíry krušný. Ne jednou jsem viděl, jak trpí pod náporem urážek a připomínek. Občas jsem je litoval. Ale rozhodně jsem nelitoval toho, co bylo mezi mnou a Hermionou. Bylo to opojné a plné něčeho nového, něčeho, co jsem s žádnou jinou nepoznal. Možná to bylo tím, že byla tak nádherně nezkušená.

„Draco?“ vytrhl mě z přemýšlení Pery. Docela milý kluk, když jsem nad tím tak přemýšlel.

„Ano?“ pozvedl jsem obočí. Bylo to snad poprvé, co na mě pořádně promluvil. Nejčastěji se ze Zmijozelů bavil s Blaisem a Pansy. A společně s Rogerem se docela seznámili s malým Mikealem.

„Myslíš to s Hermionou vážně?“

„Jak to myslíš?“

„No jako… že ji máš opravdu rád. Já bych strašně nerad, kdybys jí nějak ublížil, víš?“

SRVK - 20. kapitola

20. kapitola

Uprostřed noci mě vzbudilo jemné zatřesení. Zamrmlala jsem a velmi neochotně otevřela oči. A přede mnou seděl rozzářený Harry.
„Doufám, že je to pekelně důležitý, jinak tě zabiju, protože jsou čtyři hodiny ráno,“ dostala jsem ze sebe.
„Miono! Tohle bylo parádní. Blaise je tak zkušený a ohleduplný milenec. To byl ráj. Opravdu, kam se na něj hrabe Seamus! Blaise je jednička. To co umí s jazykem. No to bys nevěřila. Panebože, díky ti, že jsi nás seznámila. A fakt díky, že jsi zmizela a nechala nás tam. A co ty a Draco?“ vyhrkl na mě.
„Kvůli tomuhle jsi mě vzbudil? Abys mi řekl, jak to Blaise umí s jazykem? Pro Merlina, Harry! Já tě zabiju.“
„Jojo a co Draco?“
„Co s ním?“
„Vidím, jak jsi zrudla,“ zašklebil se na mě Harry.

SRVK - 19. kapitola

19. kapitola

„Respektujeme se tu. Všichni. Respektujeme různé názory i vkus. Nikoho neodsuzujeme. Držíme při sobě. Ve své vlastní koleji můžeme být těmi, co jsme doopravdy. Nemusíme se přetvařovat, jak před zbytkem školy. Pomáháme si a rozhodně se nezesměšňujeme. Možná jste zvyklí z nebelvírské místnosti na různé vystřelování ze svých spolužáků. Tady to je také, ale jiné. Od základů jiné. Také jsme k sobě upřímní. Platí tu nepsané pravidlo, že se nenavštěvují pokoje jiného pohlaví. Ostatní se dozvíte v průběhu. Něco pochopíte a na zbytek se zeptáte. My vám poskytneme útočiště a na oplátku počítáme s tím, že budete dodržovat tyto nepsané věci,“ dořekl Snape.
„A taky tak trochu doufáme, že až se to v Nebelvíru uklidní, jakože se uklidní, tak nás nehodíte přes palubu,“ ozval se Blaise.
„Věci, které nám byly řečeny, budeme dodržovat a předem se omlouváme, pokud porušíme něco nepsaného, co nám nebylo řečeno. Ale opravdu mě překvapuje dodatek Blaise.  A myslím, že nás všechny. Po odchodu od profesora Snapea ráno, jsme se za vás postavili u Nebelvírů a zhruba před půl hodinou jsme se za vás postavili před celou školou a Harry před svým kmotrem. Opravdu se vám zdá, že máme v plánu vás házet přes palubu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

SRVK - 18. kapitola

18. kapitola

A na katastrofu jsme nemuseli čekat dlouho. Čekala na nás téměř hned za dveřmi. Přesněji za rohem. Byl tam celý zástup Nebelvírů. S Ronaldem v čele. Chtělo se mi zasténat, ale bylo mi jasné, že musím být tvrdá. Už jen kvůli Perymu a Rogerovi.
„No vida, vida, kdopak to jde z přátelského posezení u čaje,“ ozval se Ronald. Nikdo z nás se nenamáhal reagovat. Taky co bychom mu řekli, že?
„Neignorujte nás!“ ozval se Seamus.
„Neignorujeme vás. Jen jsme zatím neslyšeli nic, na co by se dalo normálně odpovědět,“ ozvala se Ginny a zamračila se na ně.
„Fajn. Otázka je jasná – proč se s nimi bratříčkujete? Otráví vás!“ opět se o slovo přihlásil Ronald.
„Ti, kteří nám od začátku roku ubližují, právě stojí před námi a ne za námi. Ujasněte si pojmy s dojmy, než vypustíte takovou kravinu,“ pokrčila jsem rameny.
„My neubližujeme vám! My jen nechceme Rogera a teď i Peryho,“ ozvala se Levandule.
„Tím pádem si nemáme co říct. Oni k nám patří,“ připomněl svou přítomnost Neville.
„Pro Merlina! Jste zaslepení? Něco vám podali? Vždyť jeden se narodil jako Zabini a druhý to jméno přijmul!“ chytal se za hlavu Ronald.
„Je pěkné, jak je odsuzujete, ale neptáte se proč nebo jak. Opravdu vysoce inteligentní,“ odfrkla jsem si.

SRVK - 17. kapitola

17. kapitola

„Ááá, tuhle mysl moc dobře znám. Uvažoval jsem u ní o třech kolejích – Havraspár, Zmijozel a Nebelvír. Nemám pravdu?“ ozval se jako první Moudrý klobouk.
„Máš,“ odpověděla jsem poslušně, taktéž nahlas.
„Jsi velice odvážná, nic tě nezastaví. To by odpovídalo Nebelvíru, ve kterém jsi. Ale máš velmi pozoruhodnou mysl. Inteligentnějšího člověka jsem pod sebou neměl. Možná měl být Havraspár mou volbou. Taky zde vidím jistou lstivost a chladnokrevnost. Nebo že by Zmijozel měl být tvou kolejí? Co si myslíš ty?“
„Nic. Donedávna jsem byla docela spokojená s Nebelvírem.“
„Ale, ale. Pamatuji si, jak sis ho vybojovala. Havraspár jsem odmítl jako první, protože bystří žáci se hodí do každé koleje. Ale pak jsem tě dost jasně tlačil do Zmijozelu, ve kterém bys vynikla. Nikdo by se ti nemohl rovnat. A přesto jsi bojovala za Nebelvír. Proč?“ zeptal se opět klobouk. A já na sobě cítila zvědavé pohledy všech přítomných.
„Četla jsem Dějiny. Vím, že Salazar s Godricem byli nejlepšími přáteli a byli si dost podobní. Ale Godricovi nezáleželo na původu. Salazarovi ano. Tak jak bych mohla být v jeho koleji? Jsem mudlorozená.“

SRVK - 16. kapitola

16. kapitola

Všichni jsme stáli jako opaření. Čekali jsme hodně, ale tohle teda ne. A vůbec se mi nelíbily ty urážky a skryté hrozby. Vůbec.
„Takže najednou jsem hloupé Zlaté trio, ale v Prasinkách se div neudávili snahou si nás získat,“ ozval se Harry.
„Označení Zlaté trio je hloupé,“ poznamenala s úšklebkem Pansy.
„No my si ho nevymysleli,“ zvedl ruce na obranu Harry.
„Pšššt! Pery, jaké kletby z tvého dětství mají na mysli?“ ozvala jsem se.
„Já to nechci říkat,“ kuňknul Pery.
„Podívej. Teď půjdeme za Snapem a McGonagallovou a ti se taky budou ptát. Určitě ti bude příjemnější to říct nám a my to pak přetlumočíme,“ vysvětlila jsem mu. Zuřila jsem, ale snažila jsem se na sobě nedát nic znát.
„Nám můžeš věřit,“ ozval se Blaise a přidřepl si k němu. Dopis mezi tím držel Draco a zkoumal ho.
„Já vím… No já neznám ty kletby. Některá prostě udělala, že se mi stáhl žaludek a já celý den jen zvracel a zvracel. Další mě na několik hodin oslepila. Jiná mi z každého kroku udělala krvavou lázeň. Prostě když jsem udělal krok, tak mi odněkud vytryskla krev. Jiná z každého nádechu udělala bolestivý proces. A tak podobně. Bylo jich moc. A samozřejmě mezi ně patří i dvě neodpustitelné,“ šeptal Pery, který se celou dobu třásl a díval se do země.
„Chceš mi, kurva, tvrdit, že tyhle věci na tebe aplikovali rodiče?!“ velmi rozzuřeně jsem ze sebe dostala. A dočkala jsem se pokývnutí. „Já jim dám, že se my máme bát jich! To oni by se měli bát, co se s nimi stane, až se nám dostanou pod ruku. Jsem označována za nejchytřejší čarodějku této generace! Mám v hlavě asi tisíc kleteb, které jsou mnohem horší, než jsi pojmenoval, když pominu neodpustitelné…,“ téměř jsem vrčela.

SRVK - 15. kapitola

15. kapitola

„Takže?“ popohnala jsem ho. To on o tom chtěl mluvit, tak ať mluví.
„Co uděláme s tím, co jsme se dozvěděli?“
„Máš na mysli naše obavy a můry, či tu osobní věc?“ zeptala jsem se narovinu.
„Jak tu?! Je to důležité. Viděla jsi na vlastní oči, že se mi líbíš. Nikdy bych ti to nepřiznal. A pochybuji, že ty bys mi někdy přiznala, že se já líbím tobě. Takže… co s tím uděláme?“ zeptal se stále nabručeně.
„No to si piš, že bych si to tajemství vzala do hrobu. Co třeba nic? Co dělat, že nic z toho nevíme?“ zeptala jsem se a už jsem začínala být taky naštvaná. Hodně.
„A k čemu by to bylo dobré?“
„A k čemu je dobré to řešit?“
„Dobře, tohle nikam nevede. Předložím tedy svůj návrh. Co třeba se začít tajně scházet? Ukojíme touhu a zvědavost a třeba nás ta posedlost přejde,“ ušklíbl se.
„Zbláznil ses?! Myslíš, že už nemám na problémy zaděláno dost?!“ vyjela jsem na něj.
„Hermiono,“ začal a společně s tím se začal přibližovat, „touha by se neměla potlačovat. Jinak by mohla vybuchnout v nepravou chvíli, víš?“

SRVK - 14. kapitola

14. kapitola

O tři hodiny později jsme se všichni setkali v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo znepokojivé, i když ne zrovna překvapivé, že o ní profesoři věděli. Už se čekalo jen na bratra Peryho a Zabiniho rodinu. Byly to docela nervy. Přece jsme stále byli uprostřed války, která se chtě nechtě blížila, a my jsme stáli na opačné straně než oni.
„Zdravíme,“ ozvalo se ode dveří a já uviděla modré oči, stejné jako měl Pery, a uhlově černé vlasy. Musel to být jeho bratr. A ta drobná zelenooká blondýnka musela být jeho manželka.
„Vítejte u nás, Mikaele a Anastazie Ferrelewovi,“ pokynul jim Brumbál a my všichni kývli jejich směrem. Pery se ode mě hned odtrhl a běžel se obejmout se svým bratrem. Oba zářili štěstím a jejich oči se leskly neprolitými slzami. Bylo to rozkošné.
Po chvíli se za mnou Pery vrátil a už jsme čekali jen na rodinu Zabiniů. Nečekali jsme dlouho.
„Přejeme pěkný večer,“ ozvalo se chladným hlasem.
„Vítejte u nás, Elfrido a Derwente Zabini,“ opět pokynul Brumbál a my zase kývali.
„Ahoj, mami a tati,“ ozval se Roger. Usmál se a opatrně popošel k rodičům. Když se pousmáli, rozběhl se a nechal se pořádně obejmout. Poté se vrátili k naší skupince.

MZ - 6. kapitola

6.kapitola

O představení, které Rita s Hermionou a Harrym předvedli ve Velké síni, brzy věděl celý kouzelnický svět. V tomhle světě prostě neexistovala téměř žádná možnost, že by něco zůstalo skryto. Což ale nebylo nic, s čím by si kdokoliv dělal hlavu. Už byli zvyklí. A většina lidí byla stejně spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, takže nebylo divu, že celé Bradavice byly zahlceny štěstím a úsměvy. Protože Hermiona s Harrym jim ukázali, že se můžou vzepřít zákonu. Můžou si to krásně nahrát tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení. A to bylo vědomí, které všechny hřálo.

KŽP - Jiné (II.)

JINÉ (II.)

Když byla Lily Evansová malá, vždy si přála zvířátko. V jejích snech často vystupoval nějaký šílený pes. Nejlépe voříšek, protože ti se jí líbili nejvíce. Milovala voříšky, u kterých se těžko dalo odhadovat, z jakého spojení vzešli. Taktéž je milovala, protože věděla, že jsou nejzdravější a většina nemocí se jim vyhýbá. Protože nebyli zkažení lidskou touhou mít to nejlepší. Nebyli přešlechtění. V jejích snech se tenhle její voříšek jmenovat Bob.

V Bradavicích měla vždy sovu, protože podle jejích rodičů mělo tohle zvíře aspoň smysl. Smířila se s tím, ale vždy doufala, že jednou toho psa mít bude. Nebo aspoň kočku. Takže když přišel čas jejího výročí s Jamesem, měla jasno, co chce za dárek.
„Jamesi?“ zamrkala na svého muže.

SRVK - 13. kapitola

13. kapitola

Když jsme se společně s Harrym přemístili ke Třem košťatům, rozhlédli jsme se. Hned nám bylo jasné, kde Rowleovi sedí. Nešli přehlédnout, byli tu jako pěst na oko. Byli ve společenských a od pohledu drahých hábitech. Podívala jsem se na Harryho.
„To zvládnem, Miono, jsme přece nepřemožitelné duo!“ stiskl mi rameno a vyšli jsme. Rowleovi si nás všimli hned.
„Agatha Rowleová a tady manžel je Percival Rowle. Těší nás. Vy musíte být Hermiona Grangerová a slavný Harry Potter,“ velmi uhlazeně pronesla paní Rowleová.
„Ano, těší nás,“ pokývla jsem a posadila se k nim. Vedle mě si sedl Harry, který už teď vypadal mírně otráveně.
„To je skvělé. Řeknu vám to naprosto upřímně. Chceme s vámi probrat našeho syna Peryho. Chceme, abyste ho přemluvili k tomu, aby nám prozradil identitu jeho přítele a pomohl nám svrhnout jeho rodinu. Zničit ji. Také chceme, abyste se vy dva i poslední člen Zlatého tria přidali k nám,“ dořekla velmi arogantně paní Rowleová. Pan Rowle celou dobu pokyvoval hlavou s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na Harryho, který se v tomtéž momentě otočil na mě. Měl neuvěřitelně vykulené oči a tak tak, že neměl šokem otevřenou i pusu. Cítila jsem se stejně.
„Abych si to ujasnila. Chcete po nás, abychom zradili důvěru vašeho syna a třešničkou na dortu má být to, že chcete, abychom byli nějaká parodie na Smrtijedy. Chápu to dobře?“ zeptala jsem se.

MZ - 5. kapitola

5. kapitola

Druhý den měl být klidný. Rita měla přijít nejdřív zítra, ale pravděpodobněji až pozítří. Proto byla naše skupinka klidná a veselá. Pro změnu seděli odděleně, aby se mohli věnovat i svým jiným přátelům. Ale byl to Draco, kdo rozesazení navrhl. Zcela zmijozelsky a zbaběle vybruslil z možnosti, že by seděl u jednoho stolu s Harrym, kterému měla přijít jeho nabídka. Draco nezapomněl poprosit Hermionu, kterou teď považoval za největšího spojence, když si vezme Severuse, aby přesvědčila Harryho, aby ty žádosti prošel už u stolu. A tak nedočkavě, ale se strachem čekal na příchod pošty. A dočkal se. Před Draca, Pansy ani Blaise nespadla ani jedna obálka, a tak si všichni oddechli. Ale Draco stále velmi pozorně sledoval nebelvírský stůl. Stejně jako Severus, který měl strach, že si to Hermiona rozmyslí. Nebylo to pravděpodobné, ale Nebelvírští byli schopni všeho. Rádi dělali opak toho, co lidé očekávali. I Nebelvír jako byla Hermiona. U nebelvírského stolu zatím zavládlo velké veselí, když před Zlaté Trio dohromady napadalo přibližně sto obálek. Po tom uvědomění se Severusovi i Dracovi chtělo zasténat. To nikdy nemohli projít a najít tam ty správné. Ale Hermiona to naštěstí vzala do svých rukou. Velmi nenápadně a potichu si přivolala žádost od Severuse a od Draca, kterou podstrčila Harrymu, aby ji otevřel.

KŽP - Ginny a Harry (I.)

Ginny a Harry (I.)

Tohle přesahovalo veškeré meze. Nemohla uvěřit tomu, že souhlasila, že si pořídí třetí dítě! A absolutně nechápala, co její matku posedlo, že přivedla na svět sedm dětí! Ona měla zatím dvě a už myslela, že je prokleje. Nebo si minimálně kvůli nim vytrhá všechny vlasy.
„Jamesi! Okamžitě polož to koště a pojď se najíst!“ křikla na něj, když už popáté obkroužil obývák na koštěti. Za tenhle dárek svého bratra nenáviděla.
„A James Sirius Potter zahlédl zlatonku a letííííí,“ ozvalo se od Jamese a proletěl těsně vedle svého bratra.

„Jamesi!“ vykřikla zděšeně Ginny.

SRVK - 12. kapitola

12. kapitola

„Teď, když jsme tu sami, bychom si mohli konečně upřímně promluvit,“ řekl Snape a sedl si naproti mně.
„O čem?“ zeptala jsem se zvědavě.
„O tom, co jste tu řekla, a o dalších věcech. Takže první tu nejjednodušší otázku. Myslela jste to vážně, co jste tu řekla?“ zeptal se a stále se na mě díval upřeným pohledem.
„Každé slovo. Možná byste měl něco vědět. Jsem vážně špatná lhářka a pochybuji, že bych zvládla lhát jednomu členu této koleje, natož tolika lidem a ještě k tomu Vám,“ řekla jsem zcela upřímně a marně se ptala sama sebe, kam tento rozhovor povede.
„Myslel jsem si to, děkuji. Ale kvůli tomuto jsem Vás tu nezdržel. Mám pár velmi důležitých otázek. První bych mohl začít informací. Seslal jsem na nás několik velmi silných kouzel, takže ani ten nejmazanější Zmijozel nás nemůže odposlouchávat. A teď mám důležitou otázku, podle které se bude odvíjet náš další rozhovor. Co všechno víte o válce?“ zakončil svůj poměrně dlouhý proslov otázkou. A zkoumal mě pohledem. Opět. Děsilo mě to.
„Kromě toho, že je Voldemort obyčejný šílenec, kterého nakonec Harry stejně porazí, protože není zaslepenej? Kromě toho, že nám každý přezdívá Zlaté trio, což mi neuvěřitelně leze na nervy? Kromě toho, že je tahle válka úplně nesmyslná? Vím, že jste dvojitý špión. Vím, že jste Smrtijed, který přísahal věrnost Brumbálovi. A jelikož vím, že jste čestný muž, věřím Vám. Stejně jako Vám podvědomě věří Harry,“ odpověděla jsem a musela se opřít. Řekla jsem toho víc, než jsem chtěla. Opět.

MZ - 4. kapitola

4. kapitola

„Vítám vás zde všechny. Dlouho jsme se neviděli a asi většina z nás doufala, že už se nikdy neuvidíme. Bohužel se vyskytl velký problém, který je hrozbou pro nejednoho člena Řádu, proto bych ráda předala slovo tady Severusovi,“ začala Minerva a jak měla ve zvyku, tak se nijak nezdržovala a rovnou se snažila jít k věci. A to Severus uvítal.

 „Jsme tu kvůli novému zákonu,“ vrhl zničující pohled směrem k místu, kde seděl Kingsley, „doneslo se mi, že se mě chystá o sňatek požádat jedna velmi protivná ženská. Rita Holoubková. A já si opravdu nepřeji být ve sňatku zrovna s tímto exemplářem. Proto bych vás chtěl požádat o nápady a návrhy, jak z toho ven. Nejpozději pozítří musím poslat žádost o sňatek té ženě, která ho přijme. Každý ví, že jsem dost náročný, ale jsem v tomhle případě ochotný trochu přimhouřit oči,“ pokrčil nakonec rameny a přejel všechny přítomné pohledem. Když říkal jméno ženy, která ho chce požádat o sňatek, zaslechl pár dávivých zvuků. Měl podezření, že to šlo od party nebelvírských a zmijozelských. To bylo zajímavé zjištění.