SRVK - 30. kapitola

30. kapitola 

Druhý den jsem byla nervózní. Vlastně jsem byla jako na jehlách. Zaprvé mě trápilo, jak se mám chovat k Malfoyovým, co tomu řeknou a celkově mě trápili prostě oni samotní. A zadruhé mí rodiče. Jak budou proboha reagovat na to, že jejich jediná dcera je de facto vdaná a jim nic neřekla? A jak budou reagovat na to, že to nebylo úplně dobrovolné, a přesto je to platné? Proboha. Takových otázek bez odpovědí. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli ty odpovědi chci znát.

„Přestaň tady tak pochodovat, nebo tady vychodíš díru,“ ozval se Draco z křesla. Byli jsme v místnosti za ředitelovou kanceláří. Bylo nám řečeno, že se tam dnes samy od sebe objevily dveře. Takže nám sám hrad vytvořil neutrální půdu na rozhovor. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale rozhodla jsem se to nechat být.

„Jsem nervózní. Nemůžu jen tak sedět,“ odbyla jsem ho. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu. Zase.

„Hermiono, pojď si sem sednout. Za chvíli tu budou, a jestli tě tu najdou takhle, nepůjde to podle plánu. Věř mi. Musíš působit sebevědomě. A vědět, co chceš,“ promluvil na mě uklidňujícím tónem. S povzdechem jsem ho poslechla a šla si sednout. Přece jen měl pravdu. Takhle mě tu najít nemohli.

„Jenže já nevím, co chci,“ povzdychla jsem.

„Chceš moje i tvoje rodiče získat na naši stranu,“ odpověděl mi. A měl pravdu. Zase.

„Najednou mi zabití Voldemorta nezní jako to nejhorší, co nás čeká,“ neodpustila jsem si.

„Vtipálku. Zas tak zlý to nebude,“ mrkl na mě.

„Dobře, dobře. Aspoň že tu bude Brumbál, McGonagallová a Snape. Ti jsou na naší straně, ne?“ zeptala jsem se zamyšleně.

„Myslím, že jsou. Pro všechny tři je to zajímavý případ. Všichni tři jsou velmi inteligentní a magii uctívají. Chtějí pro nás jen to nejlepší a přitom se o tomto druhu svazku chtějí dozvědět víc. Jo, jsou na naší straně,“ usoudil nakonec Draco. A já se trochu uklidnila. Měli jsme na své straně jedny z nejmocnějších a nejchytřejších. Tohle přece nemohlo dopadnout zas tak špatně.

Hned po téhle myšlence se dveře otevřely a vstoupili mí rodiče v doprovodu McGonagallové. Jemně jsem se usmála. Nejistě. Nevěděla jsem, co všechno vědí. A odpovědí mi byly jejich úsměvy.

No, to by asi šlo, usoudila jsem.

„Ahoj holčičko, jak se máš?“ zeptala se mě mamka.

„Ahoj, ujde to. A co vy? Něco nového doma?“ zeptala jsem se a uvolila se k nezávaznému tlachání pro vyplnění času. Dracovi to očividně nepřekáželo. Byl ztracen ve svých myšlenkách a profesorka nás s úsměvem sledovala. A já marně přemýšlela, proč musí přijít i Malfoyovi. Proč to setkání nemůže být rozděleně. Jasně že z logického hlediska jsem to chápala. Obě rodiny se měly rozhodnout, jestli nás budou akceptovat. A akceptovat by tedy musely i rodinu drahé polovičky jejich potomka. Povzdechla jsem si. Jen jemně, aby to rodičům ušlo. Neměla jsem náladu na to jim něco vysvětlovat.

A pak mě z myšlenek vytrhlo další otevření dveří a dovnitř vznešeně vešli Malfoyovi. Snape hned za nimi a Brumbál s jeho otravným jiskřením se objevil hned vzápětí. Malfoyovi kývli na svého syna a on jim pokývl zpátky. Obě rodiny seděly naproti nám a velmi blízko sebe. Snape stál za rodiči Draca a McGonagallová za mými rodiči. Jen Brumbál se posadil. Na kraj. Mezi Draca a Malfoyovi.

To mohl být chytrý tah, usoudila jsem nakonec.

„Když už jsme všichni tady, znovu si objasníme, proč tu vlastně jsme. Draca Malfoye zasáhla kletba, do které se za ním vrhla Hermiona Grangerová. Byla to starodávná kletba a otočila se o sto osmdesát stupňů. Magie zjistila skrytou lásku jednoho k druhému, i když oni sami si ji vědomi nebyli, a tak je Prastará magie spojila tím nejvyšším svazkem, který známe. Proto zde již nesedí Draco Malfoy a Hermiona Grangerová, ale Draco Malfoy a Hermiona Malfoyová,“ dořekl Brumbál a čekal na reakce. Já osobně jsem se napnula a měla jsem co dělat, abych sebou necukla při vyslovení mého nového jména. Draco se zdál stále stejně klidný, ale cítila jsem, že uvnitř měl strach. Z reakce jeho rodičů a já se mu vůbec nedivila. Mí rodiče seděli jako přikovaní. Asi se to snažili vstřebat. A Malfoyovi mi připomínali přímo sochy. Očividně také byli ztraceni ve svých myšlenkách.

„Jsme tu, abyste se vy rozhodli, jestli je budete akceptovat nebo ne. Dovolím si připomenout důsledky vašich rozhodnutí. Pokud přijmete, budete zapojeni do jejich života. Pokud nepřijmete, nebudete mít právo se do jejich života jakkoliv zapojovat a svazek vám to ani nedovolí. Odvrhne vás. Tak jako tak vám nikdy svazek nedovolí je jakkoliv ohrozit nebo jim ublížit a jim nedovolí ublížit vám, ale to jen v případě, že byste akceptovali jejich vztah. Myslíme tím fyzické ublížení, ale i závažné psychické, které by bylo způsobeno třeba lží. Pokud svazek akceptujete, zavážete se k tomu ctít jejich svazek a budete povinni chránit je i jejich potomky. Vždy a za všech okolností. To by pro Vás, Grangerovi, bylo pravděpodobně vše. Ale pro Vás, Malfoyovi, ne. Ve Vašem případě jde ještě o jméno, magii a majetek. Pokud odmítnete, přijdete o část magie, nárok na své jméno a o veškerý majetek. Nejste spojeni Pradávnou magií. Jste spojeni jen magií Svazku. Proto je jejich svazek nadřazen tomu Vašemu. Ovšem pokud přijmete, Váš majetek ožije novou energií a magie Vám vzroste. Teď máte prostor se na něco zeptat či se nějak vyjádřit. Poté dostanete hodinu na rozhodnutí,“ domluvil klidně Brumbál. Založil si ruce do stříšky a čekal. Já i Draco jsme čekali také, ale rozhodně ne tak klidně.

„Takže jste manželé?“ ujišťoval se můj táta, když se vzpamatoval. Kývla jsem.

„A jste spojeni velmi mocnou magií, což bývá vzácné?“ zeptala se pro změnu máma. Kývla jsem. A nastalo ticho.

„Dobře, dobře. Nečekali jsme, že se naše dcera bude vdávat tak brzo a za mladíka, kterého nám ani nepředstaví, ale dobře,“ dostala ze sebe po chvilce máma. A mně se trochu ulevilo.

„Věř mi, že to nebylo v plánu. Ani brzká svatba a ani Draco jako můj manžel,“ dovolila jsem si zareagovat slovně. Draco se vedle mě ušklíbl.

„A nejde to zrušit?“ zeptal se táta.

„Nejde, pane Grangere. Je to Pradávná magie. Ta když něco spojí, tak se to již nedá rozpojit. A magii se neodporuje,“ odpověděla mu mile McGonagallová. Táta na to jen kývl a zahloubal se do myšlenek.

„Máte ještě nějaké otázky, manželé Grangerovi?“ zeptal se Brumbál s úsměvem.

„Ne, asi ne. Hlavním bodům rozumíme a dopodrobna to asi chápat nemusíme. Aspoň zatím ne,“ usoudila máma a já byla šťastná za to, že to vše zatím proběhlo v pořádku. Navíc Draco vedle mě nepůsobil tak arogantně jako obyčejně a rodiče se o jeho nevhodnosti ke mně ani nezmínili, což byla dobrá zpráva. Nikdy neváhali se ozvat, když se jim něco nebo někdo nelíbil. Takže moji rodiče byli nakonec v pohodě. Prozatím. Nebyla jsem naivní, o tomhle ještě budu slyšet dlouho.

„Manželé Malfoyovi starší?“ oslovil je Brumbál.

„Jak se stalo, že byl nás syn zasažen kletbou?“ zeptal se chladně Dracův otec.

„Bojoval proti Světlým Smrtijedům a chránil mladší spolužáky,“ klidně odpověděl Snape.

„To by se dalo akceptovat. A proč se tady slečna Grangerová rozhodla ho zachránit?“ zeptal se a propaloval mě pohledem.

„Protože jsem z Nebelvíru. Abych zachránila lidi, které považuji za přátele, udělám cokoliv. Většinou bez toho, abych nad tím přemýšlela, protože chvíle přemýšlení by mé blízké mohla stát život, pane Malfoyi,“ odpověděla jsem chladně.

„Otče, není to slečna Grangerová. Je to paní Malfoyová anebo Hermiona, pokud ti to dovolí. A kdyby se tam za mnou nevrhla, byl bych už mrtvý,“ ozval se jasně Draco.

„Je mudlorozená, můj synu,“ podotkl Malfoy.

„Ano, to je, ale Prastará magie nás svázala. A to jistě zpochybňovat nechceš,“ odsekl Draco a propaloval svého otce očima.

„Ne, to jistě nechci. Magii ctím,“ odpověděl o poznání klidněji pan Malfoy. Otázkou bylo, jestli ho uklidnila Dracova slova nebo dotek jeho ženy. Hlavní ale bylo, že zněl klidněji. A ve mně vzrostla naděje, že to všechno proběhne v pořádku.

„Draco, miluješ tuto ženu? Ženu, která je členkou Zlatého Tria? Ženu z Nebelvíru? Ženu, kterou jsi dříve nenáviděl?“ zeptala se jeho matka.

„Ano, matko. Miluji ji a stojím si za tím. A vy to nemůžete zpochybnit. Máme náramky. Navíc je všeobecně známo, že mezi nenávistí a láskou je tenká hranice a tu jsme my překročili. Společně,“ pokrčil rameny Draco a vyhrnul si rukáv. Zároveň posledním dodatkem zabránil další otázce – jestli já miluji jeho. A za to jsem mu byla nesmírně vděčná.

„Nechci to zpochybňovat. Považuji se za dostatečně inteligentní ženu na to, abych zpochybňovala Prastarou magii,“ odpověděla s klidem paní Malfoyová. Draco kývnul.

„Dobrá, má k tomu ještě někdo, co říci, nebo se chcete odebrat k poradám?“ zeptal se Brumbál.

„My už žádné otázky nemáme,“ odpověděl můj táta po chvíli přemýšlení.

„My také ne,“ přidal se pan Malfoy. A já se stále divila, že se Malfoyovi chovali tak uctivě, a proti mně a dokonce ani mým rodičům prakticky neřekli nic špatného. Zavrtěla jsem mírně hlavou. Následně se mí rodiče i rodiče Draca odebrali k poradám. A já s Dracem jsme si unisono oddechli. Tohle šlo opravdu docela dobře. Žádná hádka, vztek ani opovržení. Usmáli jsme se na sebe.

„Děkuju,“ zašeptala jsem. Cítila jsem, že celou dobu ke mně vysílal slabé vlny klidu.

„Není za co,“ zašeptal zpátky a dal mi pusu na čelo. Což bylo nečekané gesto, ale příjemné gesto.

„Myslím, že naše potřeba být si více a více na blízku a dotýkat se, se už projevuje,“ ozvala jsem se znovu šeptem a musela jsem se pousmát, když mě místo odpovědi pohladil. Následně se narovnal ve svém křesle a chytl mě za ruku. A já věděla, že to zvládneme. Nic jiného nám totiž ani nezbývalo.