SRVK - 31. kapitola

31. kapitola

Na rozhodnutí našich rodičů jsme čekali ruku v ruce a s klidem v duši. Něco se mezi námi změnilo, zapadlo na své místo. A nám konečně došlo, že ať to dopade jakkoliv, my budeme ti, kteří získají. Ale oba jsme si přáli kladné přijetí našeho svazku. Protože to by nám mohlo velice pomoci.

„Vypadá to, že už jste se docela smířila s tím, že jste má žena, paní Malfoyová,“ ozval se najednou Draco.

„Už nejsem tak vyděšená a šokovaná. Ale rozhodně s tím nejsem smířená. Jak už jsem naznačovala, nechtěla jsem se vdávat takhle mladá, už vůbec ne bez přípravy svatby, nečekaně a upřímně řečeno v mých představách jsi vážně nefiguroval ani ty. A navíc nemám ráda oslovení paní a změnu příjmení. Takže tak,“ odvětila jsem.

„A kdo v tvých představách figuroval?“

„Nikdo konkrétní. Ale byl to rozložitý vysoký a snědý muž s tmavými vlasy i oči. Takže opak tebe,“ pokrčila jsem rameny.

„Vysoký jsem,“ bránil se Draco.

„Dejme tomu,“ mávla jsem nad tím rukou. A nastalo mezi námi ticho. Kupodivu příjemné. Oba jsme byli ztraceni v myšlenkách. Já jsem přemýšlela, jak se z nenápadného přátelství a nějaké té míry přitažlivosti stalo manželství. To bylo šílené a strašně rychlé.

„Oficiální svatbu udělat můžeme. S obřadem, hosty a prostě se vším, co k tomu patří. Jestli chceš,“ přerušil můj tok myšlenek. A já byla šokovaná. Nečekala jsem, že by mi něco takového nabídl. Vlastně jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli by to bylo možné.

„Já… já… nemám slov,“ dostala jsem ze sebe s obtížemi.

„Koukám,“ pousmál se.

„Vážně by to šlo?“ ozvala jsem se po chvíli.

„Ano.“

„Tak bych byla ráda, kdybychom to tak udělali. Moc by to pro mě znamenalo. Asi i pro naše okolí,“ nepatrně jsem se usmála.

„Pak to tedy uděláme. A asi máš pravdu, nepotěší to jen tebe. Asi i tvé rodiče a naše přátele a profesory,“ odsouhlasil v klidu Draco. A my se zase ztratili v myšlenkách.

„Na oslovení paní si budeš muset zvyknout, ale pak už ti to bude připadat stejně přirozené jako slečna. Co se týče tvého nového jména, můžeš být Grangerová-Malfoyová. Pokud chceš a pokud by ti to pomohlo,“ ozval se po chvíli Draco. A mě zaujalo to něco, co se mu blýsklo v očích při vyslovení možnosti mého jména. Ale nedokázala jsem odhadnout, co to bylo. Nějaká emoce, kterou chtěl skrýt. Možná….

„Asi máš pravdu. Ohledně toho jména – už tak mám velmi dlouhé jméno. Nemusí být ještě delší, takže se spokojím s jedním příjmením. Zvyknu si,“ pokrčila jsem rameny a doufala, že jsem udělala správný krok. Dívala jsem se na něj velmi pozorně, a tak mi neutekl záblesk štěstí a spokojenosti, který nahradil na malou chvilku jeho obvyklou masku.

„Děkuju,“ zašeptal. A já byla spokojená. Kompromisy. Kompromisy. Já budu mít svatbu a on ženu s jeho jménem.

„Draco, nezdá se ti, že už jsou pryč nějak dlouho?“ zeptala jsem se zase. A Draco udělal to jediné, co mohl. Pozvedl ruku s hůlkou a mávnul. A ve vzduchu se objevila číslice padesát osm. Takže měli ještě dvě minuty. To už nebylo tolik.

„To mě nenapadlo,“ přiznala jsem a cítila, jak mi stoupá krev do tváře.
„Jsi mudlorozená. V tomto světě nežiješ ještě dostatečně dlouho, aby to pro tebe bylo tak přirozené
jako pro mě,“ pokrčil jen rameny. To od něj bylo ohleduplné. Ještě minulý školní rok by mě začal urážet. A ještě před měsícem či dvěma by se mi minimálně vysmál. Takže asi další posun v našem vztahu-nevztahu. Povzdechla jsem si. On se vážně snažil, měla bych také začít, připustila jsem si.

„Mladí Malfoyovi, nenecháme vás déle čekat,“ ozval se ode dveří Brumbál a vstoupil. Za ním Malfoyovi a Snape a následně mí rodiče a McGonagallová.

„Je čas na verdikt, na který tu určitě netrpělivě čekáte. Paní a pane Grangerovi?“ oslovil Brumbál mé rodiče jako první.

„Vždy jsme naši dceru podporovali. A i když se nám tento vývoj dění v jejím životě nelíbí, budeme akceptovat jejich vztah,“ odpověděl můj táta.

„Ale budeme chtít více poznat tady mladého muže,“ dodala mamka.

„To nebude problém, paní Grangerová,“ odvětil Draco a jemně se usmál. A já věděla, že mamka je už jeho. Ale s taťkou to bude mít trochu těžší.

„Děkuju,“ ozvala jsem se též. Měla jsem radost. Nemyslela jsem si, že by mě hodili přes palubu, ale mohli mi to jistě mnohem více znepříjemnit, než tím, že budou zpovídat Draca a snažit se ho poznat. I když narážkám se určitě nevyhnu.

„Dobrá. A vy manželé Malfoyovi?“ zeptal se Brumbál a já cítila, jak se Draco napjal.

„Nemáme z toho radost. Ale má žena trvala na tom, že budeme akceptovat tento vztah a vzdáme se toho, čemu věříme,“ ozval se Dracův otec a nezapomněl dát důraz na to, co ztrácí.

„A samozřejmě se budeme snažit náš vztah s novou paní Malfoyovou zlepšit,“ dodala jeho matka a jemně se zamračila na svého muže.

„Děkuji,“ řekl uhlazeně Draco. Já jsem moudře mlčela.

„Nezapomeňte, že hlavně získáváte. A navíc přestupujete na stranu, která vyhraje tenhle boj,“ ozval se místo mě Snape. To jsem tedy upřímně nečekala.

„A nikdo nemůže zpochybnit váš přestup na naši stranu,“ dodala McGonagallová.

„Jak můžete vědět, že vyhrajete tuto válku?“ chytil se pan Malfoy.

„To je jednoduché. Voldemort se Harryho pokusil zabít hned několikrát a nikdy neuspěl. Poprvé, když byl Harry miminko. Poté v prvním ročníku, když chtěl získat kámen mudrců. Ve druháku pomocí vzpomínky. Ve čtvrťáku na hřbitově a vloni na ministerstvu. Ani jednou neuspěl. A Harry je rok od roku silnější. Navíc jsme letos získali na svou stranu velmi vychytralé Zmijozely a to Draca, Pansy a Blaise. A vlastně většinu starších ročníků a spojení jejich lstivosti a naší odvahy je něco, co prostě nemůže porazit takový zbabělec, jako je Voldemort,“ pustila jsem se do vysvětlování.

„A tady Hermiona je nejchytřejší čarodějkou. Mnoho lidí ji porovnává se samotnou Rowenou,“ dodal Draco.

„A to všechno a spousta dalších věcí nahrává nám,“ zkrátil naše vysvětlování Brumbál.

„Velmi sebevědomé,“ ozval se opět Malfoy.

„Podceňování nás ani našich protivníků není naše specialita,“ ušklíbla jsem se a velký důraz jsem dala na slovo naše.

„To je pravda,“ pousmála se paní Malfoyová. To mě zaujalo. Celá ta žena byla zajímavá. Musím si o ní zjistit mnohem více, než se s ní znovu setkám.

„Teď, když jsme si tohle vyjasnili, pojďte se postavit do kruhu. Pane Malfoyi mladší, stoupněte si mezi Grangerovi. A vy, paní Malfoyová mladší, si stoupněte mezi Malfoyovi,“ rozdal pokyny Brumbál a mezitím nám udělal prostor. A my vykonali jeho pokyny. I když mně osobně se tedy vůbec nechtělo. Ale hrdě jsem zvedla hlavu a pomalým krokem se vydala na určené místo.

„Teď se všichni chytněte za ruce. Mladí novomanželé by měli být naproti sobě. Ano, přesně takhle a teď po mně rodiče novomanželů budou opakovat slova, která řeknu. Novomanželé se celou dobu
musí dívat do očí a mají za úkol udržet magii v činnosti. Protože všichni, v tomhle kruhu, si musí přát, aby toto manželství bylo šťastné, podporované, naplněné a dlouhé. Upřímně přát. A vy, jako ti, o které se jedná, musíte toto přání posilovat svou láskou a tím pádem budete držet magii v činnosti. Všichni chápou?“ zeptal se Brumbál a dočkal se několika pokývnutími hlavami. Bylo mi líto mých rodičů, kteří se vlastně poprvé budou účastnit nějakého magického rituálu.

„Akceptuji tento svazek a budu ho ctít, jak si zaslouží,“ začal Brumbál a naši rodiče opakovali. Já jsem se upřeně dívala do očí Dracovi a snažila se myslet na lásku.

„Nikdy nebudu pochybovat o pravosti a upřímné lásce svázaných,“ pokračoval.

„Bez zaváhání budu chránit tento pár, jejich příbuzné i jejich budoucí potomky,“ nepřestával Brumbál v rituálu.

„Tak přísahám,“ dořekl. A dočkal se opakování. A teď jsme čekali. Magie proudila. U mě byla koule magie, u Draca druhá a u mých rodičů další dvě. Ale chyběly ještě dvě na potvrzení rituálu. A samozřejmě chyběly u Malfoyů. Mračila jsem se a Dracovi se v obličeji také pohnulo pár svalů pro vyjádření nelibosti, ale stále jsme se dívali do očí. Nesměli jsme to přerušit. Pokazilo by to celý rituál a na ten byl jen jeden pokus, jak nám nezapomněl Brumbál připomenout. Ale už i mě to začalo zmáhat. Všechna ta magie lásky a svazku byla velmi surová a vyčerpávala mě. Proto jsem s nadšením koutkem oka zaznamenala kouli u paní Malfoyové. A dokonce ji to netrvalo ani tak dlouho. Což se nedalo říct o jejím manželovi, který přispěl svou koulí magie po dlouhé odmlce. Ale už jen to, že se přidal, znamenalo mnoho, proto jsem si zapřísáhla, že to na Draca ani jeho rodiče nikdy nevytáhnu. Teda minimálně ne na Draca.

„Uffff,“ ozvalo se od mých rodičů.

„Můžeme se pustit?“ zeptala jsem se rychle Brumbála, a když kývl na souhlas, rychle jsem se vrhla ke svým rodičům.

„V pořádku? Bolí vás něco nebo tak?“ zeptala jsem se jich. Měla jsem o ně strach. Tolik magie bylo těžké ustát i pro kouzelníky, natož pro ně.

„Nic nám není, drahoušku. Jen nás to vyčerpalo,“ ozvala se mamka s úsměvem a taťka jen kývnul.

„Tvým rodičům to nemohlo ublížit. Ty jsi sice mudlorozená, ale mezi tvými předky musel být někdo kouzelnické krve. Tudíž by přesnější označení pro tvé rodiče bylo motáci než mudlové, ale to je spíše téma na jindy,“ usmál se Brumbál a mě vyvedl z míry.

„Můžeme již odejít?“ zeptal se Draco a starostlivě si mě měřil.

„Ale jistě. Váš byt jsem vám již ukázal a heslo také znáte. Odpočiňte si, děti,“ rozloučil se s námi Brumbál. A v jeho očích sálala jeho láska k nám. K jeho studentům. Zahřála mě u srdíčka. Ale byla jsem už opravdu unavená na to, abych to více analyzovala, a tak jsem se jen rychle objala s rodiči a k mému překvapení i s profesorkou McGonagallovou. S Malfoyovými a Snapem jsem se rozloučila slovně. Draco se formálně rozloučil se všemi slovně a jemnou úklonou a pak už jsme se ruku v ruce vydali k našemu bytu.

„Překvapení,“ pronesl Draco před naším bytem heslo a my se už jen vyčerpaně svalili na postel. Spala jsem dříve, než mi dopadla hlava na polštář.