SRVK - 33. kapitola

33. kapitola

Brumbál se činil, protože celý náš rozhovor s lidmi z Ministerstva byl hned druhý den na titulní stránce Denního Věštce. Což nám s Dracem došlo hned, jakmile jsme vstoupili do Velké Síně a všechny oči se otočili k nám.
„No, tak to byla rychlost. Kam si sedneme?“ zeptala jsem se nakonec.
„Vidím Pansy i Zabiniho u vás, takže volba je jasná,“ ušklíbl se. Když jsme procházeli síní až k nebelvírskému stolu, tak už se rozeběhla všemi směry různá šeptanda. A když jsme došli k naší skupince, tak nás vítali se zářivými úsměvy.
„Hermiono, to bylo dokonalé!“ zubil se na nás Harry.
„Natřela jsi jim to!“ dodal Ron.
„Nemůžeme říct, že bychom se za tebe styděli,“ pokrčila rameny Pansy.
„A ani to říct nechceme. Protože tvoje slova… To byl jeden zásah do černého vedle druhého,“ zašklebil se Blaise.
„Ty jsi takový slovní odrážeč či střelec. Umíš to se slovy, a i když jsi nakrknutá, tak se držíš své racionální části. Tím pádem vždy všechny rozneseš na kopytech,“ ušklíbla se Ginny a Neville nám jen věnoval palec nahoru a zářivý úsměv.

„Jste hrdinové,“ oznámil nám Pery.
„A pročpak, zlatíčko?“ zeptala jsem se mile.
„Protože měníte svět,“ pokrčil rameny Pery, věnoval nám poslední úsměv a zase se věnoval jídlu.
„Má pravdu. Neměníte jen svět tady v Bradavicích, ale i ten venku,“ usmál se na nás Roger a mně vyrazil dech svým přehledem v tak nízkém věku. Ale byl to Zabini, takže se asi není čemu divit.
„Nikdy bych nevěřil tomu, že mě někdo někdy označí za hrdinu,“ prohlásil Draco a pohodlně se posadil. Jeho prohlášení bylo odměněno smíchem nejen naší skupinky, ale i některými dalšími spolužáky z Nebelvíru. Po tom fiasku se Světlými Smrtijedy se Nebelvír vracel do normálu. Někteří se dokonce omluvili a to hlavně Rogerovi.  Svět zase začal zapadat do zajetých kolejích. Konečně.
„Co je dnes vůbec v plánu?“ zeptala jsem se. Byla jsem dost mimo, co se týkalo dění ve škole. Měla jsem plnou hlavu nového svazku a věcí okolo.
„Nic moc. Dostali jsme dnes všichni volno. Ale nikdo neví proč přesně,“ ušklíbl se Harry a jeho pohled mířil k Brumbálovi. Ten pohled zachytil a jen se usmál.
„Ach né, další tajnosti už né,“ povzdychla jsem si.
„Jinak ve světě se děje nových věcí spoustu. Tak například Voldemort ztratil další dvě desítky svých spolubojovníků, kteří se přišli Brumbálovi přiznat a říct mu vše, co vědí. Díky vám dvoum samozřejmě. A Ministersto zuří. Protože většina z nich poskytla tak dobré informace, že dostali jako potrestání jen ztrátu větší části majetku a domácí vězení. Samozřejmě omezení činnosti, co se týče práce a tak podobně i do budoucna. Nepamatuji si to konkrétně. Ale všechny děti Smrtijedů byly zproštěni viny. O to se postaral Brumbál. Prý to bylo jediné přání Smrtijedů. Zachránit své děti. Na to, čeho jsou schopní, jsou až překvapivě rodičovští. No a Voldemort slábne.  Další bombou je, že Denní Věstec naslouchá spíše Brumbálovi než Ministerstvu. A to Ministerstvu taky vadí. A celkově. Ministerstvo ztrácí na oblíbenosti. A dnes máme to volno. Mám ohledně toho dvě teorie. Buď je schůzka s Řádem. Nebo se děje něco kolem vás. Tipuji spíš vás,“ dokončil Harry.
„Možná ta odbornice od svatého Munga,“ zamyslel se Draco.
„Proč už dnes?!“ zamručela jsem.
„Klid, zvládli jste Ministerstvo, tak zvládnete i tohle,“ poplácala mě po rameni Pansy.
„Jo a hele, tady Neville začal chodit s Lenkou,“ vmísila se do rozhovoru Ginny.
„Héj! Já jim to chtěl říct sám. Časem,“ dodal Neville.
„Právě. Časem,“ ušklíbla se Ginny.
„No a náš vztah je už oficiální a každý o něm už ví, když už jsme teda u těch vztahů,“ dodal Blaise a chytil Harryho za ruku.
„Teda,“ vykulila jsem oči.
„Chceme to zkusit,“ pokrčil rameny Harry.
„V pořádku. Já vám to přeji. I tobě, Neville, s Lenkou,“ dodal jsem hned.
„I já vám to všem přeji. A co ty Ginny? Pansy? Rone? Vy a vztahy?“ zeptal se Draco. Nějaký zvědavý. To u něj nebylo obvyklé… Možná nervozita.
„Ále. Zatím jen zcela nezávazně chodím tady s Deanem,“ odpověděla ležérně Ginny a usmála se na jmenovaného. Ten ji úsměv oplatil.
„Mně se někdo líbí, ale zatím sbírám odvahu, abych ji to řekl,“ zrudnul Ron.
„A já nic. Prostě čekám, až tady někdo sebere odvahu,“ ušklíbla se Pansy a já se s celým zbytkem skupiny, kromě Rona a Pansy, rozesmála. Tohle byl gól!
„Ty to víš?!“ dostal ze sebe Ron, když jsme se trochu utišili.
„Teď už jo,“ zazubila se spokojeně Pansy.
„A šla bys se mnou příště do Prasinek?“ pustil se do toho Ron naplno.
„Ráda,“ usmála se Pansy.
„To se nám to tu hezky páruje v té naší skupince. Já a Draco, Harry a Blaise a Ron a Pansy. A to vše se podařilo asi jen díky Rogerovi a Perymu,“ pronesla jsem zamyšleně.
„Jo, ale vy dva jste spolu nestihli ani chodit a už jste do toho praštili,“ rýpnul si Harry.
„Rád lidi šokuji,“ zareagoval na to s klidem Draco. Zatím co já neměla slov. Měl pravdu. Na to neexistovala žádná dobrá odpověď. Tak jsem se jen zazubila a dál se věnovala jídlu.
„A jak dlouho se svými partnery jste?“ zamířil svou otázku na Nevilla a Ginny Draco.
„S Lenkou jsme se dali dohromady zhruba dva dny potom, co jste vy odpadli do kómatu,“ odpověděl Neville a jen trochu mu zčervenaly uši. To byl od našeho Nevilla pokrok. Byl sice odvážný a smělý, když šlo o jeho přátele, ale se slečnami stále tápal. Bylo to roztomilé.
„Podle mě se k sobě výborně hodíte,“ pronesla jsem nakonec svou myšlenku nahlas.
„Taky jsme mu to říkali,“ přisvědčil Blaise.
„Díky,“ usmál se Neville.
„A proč tu nesedí s náma?“ zeptala jsem se.
„Protože jste to ještě nevěděli,“ pokrčil rameny Neville. Takže jsem věděla, že od dalšího jídla bude Lenka sedět s naší skupinou. A to bylo dobře. Lenka byla správná.
„My s Deanem jsme spolu asi čtrnáct dní. Takže opravdu jen chvíli,“ odpověděla nakonec i Ginny.
„A jsi šťastná?“ nedalo mi to.
„Ano,“ odpověděla s úsměvem. A já byla spokojená. Protože o nic jiného nešlo. A zatoulala jsem se v myšlenkách. Z nějakého důvodu mi myšlenky sklouzly k tématu děti, která mě přivedla k otázce na Harryho.
 „Harry?“ oslovila jsem ho.
„Hmmm?“
„Vždycky jsi chtěl děti. Ale jsi gay. Tak jak to máš vymyšlené?“
„S Blaisem jsme se dohodli, že jestli spolu vydržíme tak dlouho, abychom se svázali a pokud se nám svázat podaří, tak si pak nějaké adoptujeme. Tahle válka nebyla a nebude bez obětí a určitě bude spousta dětí, které budou potřebovat lásku. Já nepotřebuji, aby byli mými biologickými dětmi, abych jim mohl dát svou lásku. Mně stačí, když budou mými dětmi,“ odpověděl rozsáhle Harry.
„A já souhlasím s jeho teorií o lásce a biologických a nebiologických dětech. Mám rád děti a tohle řešení mi od začátku přijde geniální,“ doplnil Blaise.
„To je hezké!“ rozplývala jsem se.
„A co vy? Kolik plánujete dětí?“ zeptal se Neville. A mně zaskočilo. Potřebovala jsem pořádně několikrát bouchnout do zad, abych popadla dech.
„Co je? Vy jste o tom ještě nemluvili?“ zeptala se udiveně Pansy.
„Mluvili,“ zasípala jsem.
„Mluvili a dohodli jsme se, že více jak tři děti nechceme,“ dopověděl Draco.
„Tak proč ta reakce?“ podivil se Ron.
„Protože v nejbližší době mít děti nechci,“ zamumlala jsem.
„Za rok už na škole nebudeme,“ podotkl Neville.
„No a? Ty chceš mít děti hned po škole?“ zeptal jsem se udiveně.
„Vlastně jo. Samozřejmě, že první se chci s Lenkou svázat. Ale chci děti co nejdříve. Po škole sice nastoupím do učňovství k profesorce Prýtové, ale to ještě neznamená, že nemůžu mít rodinu. Mluvil jsem o tom s profesorkou Prýtovou a ta řekla, že kdybychom se s Lenkou vzali a rozhodli se mít děti, že by nám zařídila domek v Prasinkách nebo byt přímo v Bradavicích,“ pokrčil v klidu rameny Neville.
„Aha. No já děti hned nechci. Myslím,“ zareagovala jsem zaskočeně. On to měl fakt naplánovaný.
„My chceme taky adoptovat co nejdříve,“ dodal Harry a Blaise pokývnul.
„No já jsem teda na tvé straně, Hermiono. Také nechci děti hned. Ale chápu, že tady muži to tak neberou. Oni ty děti rodit nebudou, že jo,“ ušklíbla se Ginny. A já si oddechla. A následně se významně podívala na Draca. Ginny argumentovala tím samým, co já. Takže na tom asi něco bylo, že jo. Ale Draco se na mě jen usmál. Parchant.
„Já jsem také na tvé straně. Co jsem tak slyšela, tak těhotenství není jen procházka růžovým sadem a porod už vůbec ne,“ nakrčila nos Pansy.
„Děláte z toho moc velkou vědu. Děti jsou radost. A až budete těhotné, tak budete spokojené. Pokud tedy to dítě bude chtěné,“ mávnul nad tím rukou Dean, který se zapojil do rozhovoru poprvé a všechny tím překvapil.
„To asi jo. To ale neznamená, že se do toho musíme tak hrnout. Jsme kouzelníci a dožíváme se vysokého věku. Nemusíme mít dítě už před dvacítkou,“ argumentovala jsem.
„To je pravda. Ale čím dřív, tím víc jich budete moct mít!“ zazubil se Harry a vcukuletu jeho směrem letěla palačinka, slanina a vajíčka. Ode mě, Ginny a Pansy.
„Hej,“ ohradil se dotčeně, když to ze sebe sesbíral.
„Myslím, že je to citlivé téma nejen pro Hermionu,“ ozval se Draco.
„Očividně,“ ušklíbl se Ron.
„A kolik chceš dětí ty Draco? Maximálně tři chce asi Hermiona a ty?“ zeptal se Blaise.
„Tak maximálně pět. Nechci nijak konkurovat, tady Ronovi či Ginny,“ pokrčil rameny, „a vy?“
„S Harrym jsme se dohodli zatím na čísle dvě. A když nám to půjde, tak budeme uvažovat o dalších,“ usmál se Blaise.
„To já chci tak dvě až čtyři. Lenka řekla, že jich bude mít tolik, kolik je jí souzeno. Takže doufám, že jí jsou souzeny maximálně čtyři děti,“ ozval se Neville.
„Jak to, že už probíráte děti, když jste spolu tak krátce?“ zeptala jsem se.
„Protože to spolu myslíme vážně. Milujeme se a počítáme s tím, že spolu zůstaneme,“ pokrčil rameny.
„To já bych chtěl taky tak tři až pět dětí,“ ozval se zamyšleně Ron.
„Dvě,“ řekla Pansy a propalovala ho pohledem.
„Uvidíme,“ usmál se na ni sladce. To bylo opravdu rozkošné. Jestli se spolu dají dohromady, tak se o zábavu nebudu starat jen já a Draco, ale i oni dva. A to se mi zamlouvalo.
„Když už jsme u těch dětí, tak já jsem chtěl vždycky velkou rodinu, takže bych bral klidně čtyři či pět prcků,“ ozval se Dean.
„Tři jsou podle mě akorát,“ ozvala se temně Ginny.
„To je hezké, jak nevinná otázka na nás dva vyplynula do tohoto rozhovoru. Je v něm nádherně vidět jiné myšlení mužů a žen.  Protože ženy jsou ty, které ty vaše milované prcky musí odnosit. Tudíž se na to logicky dívají jinak. Reálněji, dovolím si říct. A je hezké, že většina z vás je spolu krátce a už plánujete rodinu“ zašvitořila jsem.
„Podle mě je hlavě hezké to, že to spolu očividně všichni myslí vážně,“ usadil mě Draco.
„No a já si myslím, že je hezké vědět, kdo s kým bude spojenec, až budou nějaké vztahové trable,“ ušklíbla se na nás Pansy a mrkla na mě a Ginny.