SRVK - 25. kapitola

25. kapitola

Země se točila stále stejně rychle a stejným směrem. A přesto bylo všechno jinak. Lidé v Bradavicích prošli jakousi změnou. Někteří se Harryho báli, ale většina na něj koukala ještě s větší úctou. A nejen na něj. I na nás ostatní. Doufali jsme, že to znamená, že se na stranu Světlých Smrtijedů nepřidají. Ale neměla jsem čas nad tím tolik přemýšlet. Mířili jsme si promluvit s profesory – tedy s McGonagallovou, Snapem a s Brumbálem

„Harry?“ oslovila jsem ho.

„Ano?“ zamumlal a stále se mračil na dveře.

„Zaťukáš, nebo to má udělat někdo z nás?“ zeptala jsem se ho konečně. Na ty dveře se mračil už dobrých pět minut a mě nebavilo postávat před ředitelnou. Každopádně jsem si tou otázkou vysloužila nepěkný pohled. Radši jsem se tedy stáhla. Zhruba po dvou minutách si Harry povzdechl a nakonec konečně zaklepal.

„Dále,“ ozval se milý hlas Brumbála. A tak jsme všichni vstoupili. Všichni profesoři už tam byli. A dokonce dva navíc – Sirius a Remus. Zastavili jsme se na místě a nevěřícně se na něj dívali. Dlouho. Čekali jsme, jestli nám to někdo vysvětlí.

SRVK - 24. kapitola

24. kapitola

Od doby, co se nám Ron omluvil a začal nám donášet, uběhly už tři týdny. A za ty tři týdny se toho stalo mnoho. Například to, že Ron si začal neuvěřitelně rozumět s Pansy. Až podezřele dobře. Já a Dracem jsme spolu trávili více a více času. A nedávno mě dokonce chytnul kolem pasu. Na chodbě! Byla jsem v šoku, ale snažila jsem se nad tím příliš nepřemýšlet. Pery s Rogerem byli šťastnější a veselejší. Dokonce už plánovali, co podniknou jako první až začnou prázdniny. Vůbec jim nevadilo, že jsou ještě daleko. Neville se začal s někým vídat. A vypadal lépe. Ginny byla stále stejně praštěná. A Blaise s Harrym štěstím přímo zářili. Tohle všechno by byly skvělé zprávy, které nutí k úsměvu. Jen kdyby se neobjevily i jiné zprávy. Levandule se Seamusem se na sto procent přidali k Peryho rodičům. Dokonce i oni měli znamení. Zlatého lva. Jak originální. Opravdu. Hned jak jsme to zjistili, řekli jsme to McGonagallové, Snapeovi a Brumbálovi. Hlídali je, ale podle mě to stačit nebude. Měla jsem z nich velmi nepříjemný pocit a mrazilo mě z toho. Věděla jsem, že v Bradavicích nikdy nebylo úplně bezpečno, ale momentálně zde bylo přímo nebezpečno. A jako bonus o sobě dávali více a více vědět Smrtijedi. Několikrát se pokusili dostat zpět své zmijozelské. A několikrát jsme jim to překazili. A oni se nevzdávali a byli vynalézavější a vynalézavější. A aby toho nebylo málo, Sirius byl stále slepý. Tak neuvěřitelně a bolestivě slepý. Ani Remus mu to nedokázal vysvětlit. Ale vyjádřil nám podporu a to nám momentálně stačilo. Muselo. Povzdechla jsem si.

SRVK - 23. kapitola

23. kapitola

Z pohledu Hermiony

Další den Theodor odjel z Bradavic a po chodbách začala šuškanda. Nikdo – kromě našeho kroužku a profesorů – nevěděl, proč zmizel a jestli se vrátí. Byly různé teorie. Některé šílené a jiné ne. Kupodivu se jich jen málo týkalo Voldemorta. A i když tohle byly pravdivé teorie, byly označované za šílené. Což mě nepřekvapovalo. Bradavice vždy byly trošku slepé, dokud nedošly do bodu zlomu. Každopádně se nejčastěji mluvilo o tom, že chytil jakousi nemoc a musel jet domů na léčení. Nebo jsem slyšela teorii, že mu narostla třetí ruka. Prostě klasické Bradavice. Kdykoliv se cokoliv stalo, vyběhly na svět miliony různých teorií.

„Hermiono?“

„Ano, Pery?“ zeptala jsem se ho mile. Seděli jsme spolu v knihovně, ještě s Rogerem, každý zahloubán do svých knih. Nebo myšlenek, v mém případě.

SRVK - 22. kapitola

22. kapitola

Z pohledu Draca

Byl jsem nervózní, když Snape pro ně šel. Nevěděl jsem, jak se mám rozhodnout. Bylo to těžké a v sázce toho bylo tolik. Opravdu jsem potřeboval nějakou jistotu. A i když jsem se jako jediný nevyjádřil, nervózní byli všichni. Ale nebyl čas se navzájem uklidnit, protože během chvilky byl Snape zpět i s Nebelvíry. A ti se tvářili vážně. Až příliš. U Nebelvírů je každý zvyklý na vztek a smích. Popřípadě radost, nervozitu nebo odhodlanost. Ale vážnost je vzácná. Velmi vzácná. A teď se nám tu předváděla v plném rozsahu.
„Takže, jak zní vaše rozhodnutí?“ zeptal se Harry.
„Já jsem se rozhodl zůstat. Kvůli bráchovi i kvůli Perymu,“ ozval se Blaise jako první. A dost visel očima na Harrym. A tomu se ulevilo. A to velmi okatě. Očividně mezi nimi přeci jen bude něco víc, než je jen sexuální vztah.
„Já také. Nechci vás ztratit,“ přidala se Pansy.
„Taky jsem se rozhodl zůstat. Na druhé straně bych nikdy nepřežil,“ vyjádřil se Crabbe.
„Já taky,“ přidal se Goyle. Byl jsem za ně za oba rád.