SRVK - 28. kapitola

28. kapitola

Chvíli bylo ticho a bylo vidět, že si ho naši diváci užívají. Já byla v šoku. A začal ve mně klíčit vztek.

„Už jste se vynadívali?“ zavrčela jsem nakonec. A dočkala se prohloubení jejich úsměvů. Výborně.

„Ano, manželé,“ přikývl klidně Brumbál a ignoroval mou druhou otázku.

„To není možné. Manželství se nedá uzavřít bez souhlasu obou zúčastněných!“ argumentovala jsem.

„V mudlovském světě asi ne, ale u nás se to děje poměrně často. Magie určité věci dělá za nás. A občas se prostě rozhodne, jako v případě vás dvou, že vás spojí, protože by vám to mohlo klapnout,“ pokrčila rameny Ginny.

„No dobře, ale ta část s tím, že to nejde nijak zrušit, byla jen sranda, že jo?“ ozvala jsem se znovu. Nemínila jsem to teď vzdát.

„Kdyby vás magie spojila jiným způsobem, tak by to zrušit šlo. Ale vás spojila prastará magie. Tudíž odpověď na vaši otázku je prosté ne,“ odpověděl klidně Brumbál.

„Ale…“ Začala jsem, než jsem ucítila ruku na rameni. Dracovu ruku. Tázavě jsem na něj pohlédla.

„Vzdej to. Prastará magie si odjakživa dělá, co chce. A co ona spojí, nikdo nerozpojí. Vzdej to,“ klidně odpověděl.

„Jak můžeš být tak v klidu?! Já jsem se rozhodně nechtěla vdávat takhle brzo! A neuraz se, ale rozhodně jsem nezamýšlela si vzít tebe. A když už bych se vdávala, chtěla jsem to mít podle sebe. Tak jak jsem si to představovala a už vůbec jsem nechtěla být provdána nějakou blbou kletbou,“ vyjela jsem.

„Rozhodně nejsem v klidu! Jen přemýšlím! A jestli jsi neposlouchala, nestalo by se to, kdybys mě nemilovala!“ spadla Dracovi jeho pracně vytvořená maska.

„Já jsem poslouchala! Stejně tak by se to nestalo, kdybys ty nemiloval mě!“ odpověděla jsem mu stejně zvýšeným tónem.

„A vůbec bychom se do této situace nedostali, kdybys jako typická členka Nebelvíru neskákala do každého nebezpečí a tedy do té kletby!“

„Fajn! Budu si to pamatovat do příště! Za žádnou cenu nezachraňovat Draca Malfoye!“

„Jen si to pamatuj. Malfoyové jsou dost schopní na to, aby se zachránili sami!“

„Jistě! A stejně tak jsou všichni Malfoyové arogantní, egoističtí a naprosto neschopní se vyhnout kletbám!“

„Bacha na jazyk, paní Malfoyová,“ velmi rázně mi odpověděl a dodal důraz na konec věty. Tím oslovením mi vzal vítr z plachet. Paní Malfoyová. Lapala jsem po dechu.

„Copak, miláčku? Něco tě zaskočilo?“ ozval se znovu přehnaně sladkým hláskem.

„Laskavě drž hubu!“ vyjela jsem na něj. Opět. Lezl mi na nervy. S tímhle chlapem v manželství teda rozhodně nebudu! Založila jsem si ruce na prsou a nasupeně se koukala před sebe. A dýchala.

„První manželská hádka. Jak rozkošné,“ ozval se Snape. A já si konečně plně uvědomila, že máme publikum. No, nakonec mi to bylo docela jedno.

„Tohle bylo docela zábavné. Nemyslím si, že byste se ve svém manželství někdy nudili,“ poznamenal Brumbál a pomněnky v jeho očích jenom kvetly.

„Jsem ráda, že se bavíte,“ štěkla jsem. Nebyla jsem vůbec klidná. Nechovala jsem se jako já. Ale byla jsem v šoku. A hlavně jsem si nevěděla rady s tím, co mám dělat. Nemyslela jsem si, že by mi mohly knihy pomoci. A v tom vězel další problém. Prastará magie se nedá zapsat. Tudíž jsem nemohla spoléhat na pomoc knih!

„Dýchej, Miono. Naštvat se můžeš, až zjistíš, co vlastně takové manželství vytvořené pomocí prastaré magie znamená,“ pohladil mě Ron.

„Takže ještě nevím to nejhorší? Bezva!“ povzdychla jsem si. A čekala jsem na vysvětlení. A vysvětlení nepřicházelo. Když jsem se podívala na Draca, byl ještě bledší než obvykle. Takže věděl, o co jde, a nadšený z toho nebyl. Super…

„Tak vysvětlí mi to konečně někdo?“ ozvala jsem se nakonec. Tady aby se člověk neustále hlásil o vysvětlení.

„Když mi slíbíte, že zachováte kladnou hlavu, ráda Vám to vysvětlím, paní Malfoyová,“ ozvala se poprvé McGonagallová. Kývla jsem. Pokusím se zachovat chladnou hlavu. Ale slibovat nic nebudu!

„A jsem slečna Grangerová. Nepřeji si být oslovována titulem paní Malfoyová,“ přece jen jsem se ozvala.

„Slyším a akceptuji. Tak dobrá. Je to vlastně jednoduché. Prastará magie vás dva bude chtít udržet u sebe, abyste si na sebe zvykli a vytvořili si dobrý základ pro své manželství. Budete mít potřebu být u sebe. Nebo na sebe minimálně vidět. Po zhruba čtrnácti dnech budete toužit se sebe i dotýkat a poznávat partnera i po fyzické stránce, což je velmi důležité pro dobrý vztah. Na rukou se vám během měsíce vytvoří náramky, které se budou zabarvovat do barev. Barvy budou podle toho, jak se cítí ten druhý. Když budou bílé, znamená to, že je v pořádku. Když budou zelené, znamená to, že je zraněný. Pokud modrý, tak ho něco psychicky velmi trápí. Jestli budou černé, tak je ve smrtelném nebezpečí. Nějakou dobu vám nebudou příjemné dotyky jiných lidí, ale jen toho pohlaví, kterého je váš partner. Když budete ignorovat touhu dotknout se nebo jinou touhu vytvořenou svazkem, tak to bude mít následky. Ale nikdo pořádně neví jaké, jelikož následek takového chování je u každého páru jiný. Ale mohu vám zaručit, že není příjemný. A nakonec vaše rodiny. Vaše rodiny se musí vyjádřit ohledně vašeho svazku. Buď ho přijmout a tím přijmout i výhody vašeho svazku, ale zároveň i nevýhody a důsledky, nebo ho zamítnout a taktéž žít s následky svého rozhodnutí. Pokud ho přijmou, budou muset být zapojeni do vašeho života. A svazek jim – ani vám – nedovolí se nějak ohrozit navzájem. Nevýhodou bude, že se tím zavážou k tomu, že budou ctít váš svazek a budou vás i vaše potomky vždy chránit. Pokud zamítnou, svazek je odvrhne. Nebudou se k vám moci ani přiblížit. To bude pro vaše rodiče, slečno Grangerová, vše. Ale pro vaše ne, pane Malfoyi. Ve vašem případě jde o víc. Pokud odmítnou, přijdou o část magie, o nárok na své jméno a veškerý majetek. Protože vaši rodiče nejsou spolu spojeni pradávnou magií, ale jen magií Svazku. Tudíž je váš svazek nadřízený tomu jejich. Ovšem pokud přijmou, jejich magie vzroste a veškerý majetek vaší rodiny ožije. Víte, jak to myslím. No a to je snad všechno. Aspoň doufám, že jsem na nic nezapomněla,“ dokončila docela dlouhé vysvětlování McGonagallová

„Jen ještě doplním, že dostanete vlastí byt, abyste měli soukromí,“ ozval se zase Brumbál.

„A já doplním to, že zítra je zde schůzka s vašimi rodiči, kde se budou muset rozhodnout. A vy dva musíte vystupovat jako jednotní. Jako někdo, kdo se opravdu miluje, jak dokazuje váš svazek,“ ušklíbl se Snape.

„A já ještě dodám jednu věc. Musíte si na své nové jméno zvyknout, slečno Grangerová. Proto bude všem dovoleno vás oslovovat tímto jménem jen tento týden a následující už budete paní Malfoyová. Přijedou i lidé z Ministerstva. Ale to je jen formální návštěva pro podepsání několika papírů o vašem manželství,“ doplnil informace Brumbál.

A já už měla všeho plnou hlavu. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem si sama se sebou rady. Chtělo se mi brečet, řvát a smát se zároveň. Fyzický vztah. Vztah s jeho rodinou. Náramek. Začala jsem pomalu propadat panice. Kdyby ke mně najednou nedolehl proud tepla a klidu, tak bych jí pravděpodobně propadla. Zmateně jsem se porozhlédla. Nikdo na mě hůlkou nemířil. Ani nevypadalo, že by někdo něco dělal. Až pohled na mé ruce, na kterých byla položena Dracova ruka, mi pomohla k dopátrání se možné odpovědi.

„Můžeme si navzájem ovlivňovat nálady a pocity?“ zeptala jsem se zvědavě.

„To je poměrně neobvyklá vlastnost takovýchto svazků, ale stává se to. Velmi mocným párům,“ zamyšleně odpověděl Brumbál a měřil si nás pohledem. Ten jeho pohled mě nijak neuklidňoval. Ani to jeho jiskření v očích. Popravdě řečeno to bylo právě teď docela děsivé.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale zapomněli jste jim říct, že pozítří se objeví odbornice od Svatého Munga a pomůže jim s jejich svazkem a vysvětlí jim vše nejasné, co jim nemůžeme třeba vysvětlit ani my,“ ozvala se najednou madam Pomfreyová.

„Ano, ano. Bude se vás ptát na mnoho otázek a ne všechny vám budou příjemné. Ale je to nutné, myslete na to,“ zareagoval Brumbál. Povzdychla jsem si.

„Fajn, můžete teď odejít? Chci se v soukromí zhroutit,“ řekla jsem rádoby nenuceně a pokusila se je tím nenásilně vyhodit. A slavila jsem úspěch.

„Ale jistě, už odcházíme,“ usmál se na nás Brumbál a s přáním hezkého zbytku dne a noci nás opustil spolu s McGonagallovou a Snapem.

„Vy taky,“ ozval se pro změnu Draco. Všimla jsem si, že ke konci rozhovoru moc nemluvil. Což bylo trochu podezřelé.

„Och. Dobře, zlatíčko. Neboj se, všechno dobře dopadne! Oba se zatím mějte,“ mávla nám Pansy a s Blaisem, který měl na tváři připitomělý úsměv, odešla.

„Tak se mějte fanfárově, brzy se uvidíme. A ještě jednou dík,“ zazubil se Harry a následně se vyhýbal polštáři, který jsem po něm hodila. Ani nevím jak. Následně se za ním i Ronem zavřely dveře.

„Máme vás rádi, víte to?“ ozval se Roger a díval se na nás.

„Ale jistěže to víme!“ usmála jsem se na něj a dala mu pusu na čelo.

„To je dobře. Přejeme vám to. Určitě budete šťastní!“ usmál se Pery a já se musela hodně přemáhat, aby mi neopadl můj úsměv.

„Můžeme pro vás něco udělat?“ zeptal se zamyšleně Roger. Měl v sobě něco ze zmijozelské krve, takže můj úsměv pravděpodobně prokoukl.

„Ne,“ dopověděla jsem.

„Ano,“ odpověděl zároveň se mnou Draco. Udiveně jsem vzhlédla.

„Můžete nám pomoci. Nikoho sem nepouštějte. My dva si teď musíme promluvit a nechceme být rušeni. Zvládnete to?“ zeptal se jich zcela vážně Draco.

„Nepochybně!“ zakřičeli zároveň Roger s Perym a už pádili ke dveřím. Otočila jsem se na Draca. Tvářil se velmi vážně, ale vyrovnaně. Vypadalo to, že zatímco já se ptala, propadala panice a vstřebávala nové informace, on se vyrovnával s naší situací. A asi došel k nějakému závěru. A chtěl o naší situaci mluvit. Merlin s námi!