MZ - 4. kapitola

4. kapitola

„Vítám vás zde všechny. Dlouho jsme se neviděli a asi většina z nás doufala, že už se nikdy neuvidíme. Bohužel se vyskytl velký problém, který je hrozbou pro nejednoho člena Řádu, proto bych ráda předala slovo tady Severusovi,“ začala Minerva a jak měla ve zvyku, tak se nijak nezdržovala a rovnou se snažila jít k věci. A to Severus uvítal.

 „Jsme tu kvůli novému zákonu,“ vrhl zničující pohled směrem k místu, kde seděl Kingsley, „doneslo se mi, že se mě chystá o sňatek požádat jedna velmi protivná ženská. Rita Holoubková. A já si opravdu nepřeji být ve sňatku zrovna s tímto exemplářem. Proto bych vás chtěl požádat o nápady a návrhy, jak z toho ven. Nejpozději pozítří musím poslat žádost o sňatek té ženě, která ho přijme. Každý ví, že jsem dost náročný, ale jsem v tomhle případě ochotný trochu přimhouřit oči,“ pokrčil nakonec rameny a přejel všechny přítomné pohledem. Když říkal jméno ženy, která ho chce požádat o sňatek, zaslechl pár dávivých zvuků. Měl podezření, že to šlo od party nebelvírských a zmijozelských. To bylo zajímavé zjištění.

 „Och, Severusi, to mi je opravdu líto,“ ozvala se Nymphadora.
„Víc než lítost teď potřebuji nápady,“ odmlčel se, „ale děkuji za projevenou účast.“

„Nemohl by sis vzít třeba Pomonu?“ zeptala se zamyšleně Minerva.
„To bych jistě mohl, ale nemyslím si, že by naše kolegyně z toho byla šťastná. I když vím, že by mě neodmítla,“ pokrčil rameny Severus. Nechtěl si vzít svou milou kolegyni. Ta by nikdy nebyla schopná přestát jeho sarkastické poznámky a zvládnout jeho povahu. Věděl to on, věděla to i Minerva a vlastně to věděli i všichni přítomní. A on nebyl tak sobecký, aby jí to udělal. Byl sice za toho nelidského netopýra, ale vždycky si stál za tím, že každý má právo na kousek svého štěstí.
A zatímco jeho hlavou kolovaly tyto myšlenky, zbytek stolu se pohroužil do myšlenek svých. Každou hlavou projela spousta jmen, ale žádné nebylo takové, že by se ho odvážili říct nahlas. Buď nechtěli urazit Severuse, nebo nechtěli odsoudit nebohou ženu k životu s ním. Všichni věděli, že Severus není tak špatný. Je inteligentní, tajemný, má nějaké postavení, a dokonce má i smysl pro humor. Ale na druhou stranu byl… No byl to prostě Severus Snape.

„Dobře, všichni tady přemýšlíme, ale vlastně nevíme, co od své ženy vyžaduješ,“ prohodila Minerva. A on jim tedy zopakoval seznam vlastností, které předtím říkal i Dracovi. Ale nezapomněl dodat, že už byl upozorněn na to, že pravděpodobně bude muset snížit své nároky.

„Tak jako tak to bude obtížné,“ odfrkla si Nymphadora.
„A co třeba oslovit nějakou cizinku?“ ozvala se opatrně Molly. Měla Severuse ráda, ale nikdy nevěděla, jakou reakci od něj má čekat. Severus měl zase rád Molly, ale moc dobře si uvědomoval, jak děsivá dokáže být.
„To by trvalo příliš dlouho,“ odpověděla zamyšleně Ginny.
„A navíc by to nepochopila, proč to tak spěchá,“ dodal Harry.
„Taky určitě slyšela o Severusovi spoustu věcí a byla by zvědavá a dost možná by chtěla spíše jeho peníze, moc či jeho jméno pro své dobro,“ dodala Pansy.
„Navíc bychom ji neznali a nevěděli bychom, jaká je. A dovolím si říct, že všichni máme Severuse natolik rádi, abychom mu nepřáli nějakou nepříjemnou semetriku,“ pokrčil rameny Draco.
„A ty si ho vzít nemůžeš, Pansy? Jsi čistokrevná, chytrá, vnímavá, dokážeš vést inteligentní rozhovory, jsi hezká a jsem si jistý, že ho máš i ráda,“ zapřemýšlel nahlas Ron. A vysloužil si několik vykulených očí. Tohle bylo nečekané. Nebyl jediný, koho to napadlo, ale nikomu to nepřišlo vhodné říct nahlas. Ale Ron byl prostě Ron.
„To by asi nešlo,“ odpověděla opatrně Pansy.
„Proč?“
„Protože jsem mladá a ještě se nějakou chvíli vdávat nechci. I když vím, že budu muset, chtěla bych mladšího muže. Promiň, Severusi,“ podívala se omluvně jeho směrem.
„To je v pořádku. Ani mě nenapadlo něco takového po tobě žádat. Nikdy bych to neudělal. Znám tě odmalička a tohle by nefungovalo,“ pokrčil rameny Severus, který byl velmi překvapen směrem, kterým se rozhovor vydal. A nebyl sám. Ale po tomhle krátkém hlasitém zamyšlení bylo ticho. Dlouhé ticho. Každý namáhal své mozkové závity, jak jen mohl, ale nikoho nic kloudného nenapadalo. Seděli tam velmi dlouho. Ale nikoho vůbec nenapadlo, že by se na to vykašlali a nechali ho v tom. A to Severuse potěšilo. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale tihle lidé byli pro něj důležití a byl rád, že on byl evidentně důležitý pro ně. Jinak by tu kvůli němu neseděli do brzkých ranních hodin. Dokonce i Nebelvíři se snažili.
„Udělám to. Pokud o to stojíte, tak si vás vezmu,“ ozvala se najednou Hermiona a všechny uvrhla v trans jejím šokujícím prohlášením.
„To nemyslíte vážně, slečno Grangerová,“ odpověděl jí Severus, který se vzpamatoval jako první.
„A proč bych nemyslela? Ošklivý nejste, jste inteligentní, máte stabilní zaměstnání, jste mocný, znám Vás, máte charisma a vytříbený smysl pro humor. Což je víc, než v co jsem mohla kdy doufat. Dovolím si říct, že já splňuji i většinu Vašich požadavků. Jen tedy na Váš vkus určitě moc mluvím. Ale s tím se smíříte, stejně jako se smířím já s těma řečma, které budou kolovat. Navíc to bude výhodné i pro mě. Jsem si naprosto jistá, že pokud si mě opravdu vezmete, nebude to proto, že jsem válečná hrdinka, ale bude to pro mou osobnost,“ pokrčila rameny Hermiona.
„Hermiona má pravdu, Severusi. Nikdo jiný nesplňuje tolik tvých kritérií jako ona,“ podotkla Minerva, která se už stačila také vzpamatovat a začala o nich dvou přemýšlet. Vlastně byli svým způsobem dokonalým párem.

„Přesně. A navíc je to výhodné i pro ni, jak sama podotkla,“ zahrál na zmijozelskou strunu Draco. Hermiona by byla pro Severuse dokonalou volbou. Mrzelo ho, že ho to nenapadlo. Ale nakonec usoudil, že je to možná dobře.
„I kdybych s tím souhlasil, Vaši nejlepší přátelé s tím určitě souhlasit nebudou a to by vše velmi komplikovalo,“ podotkl. I jemu bylo jasné, že Hermiona by byla výhra, ale chtěl si být jistý, že si to pořádně promyslela.
„Vlastně, abych pravdu řekl, myslím si, že se budete skvěle doplňovat,“ zamyšleně pronesl Harry. A tím vyrazil dech nejen Severusovi, ale přibližně polovině stolu.
„Já proti tomu nic nemám. Hermiona to sama navrhla a já věřím v její úsudek,“ doplnil Ron s pokrčením ramen a tím vyrazil dech i druhé polovině stolu. A tyhle dvě prohlášení Severuse utvrdily jen v tom, že Nebelvírští jsou opravdu velmi nevyzpytatelní tvorové.
„Tak tedy dobrá. Slečno Grangerová, jste ochotná si mě vzít? Snášet mě po celý zbytek života? A přivést na svět mé děti? A jste připravená na to je milovat?“ zeptal se. Poslední otázka pro něj byla nesmírně důležitá.
„Severusi,“ přešla do tykání, přece mu nebude vykat, když si ho bude brát, „než jsem to navrhla, tak jsem si vše pečlivě promyslela. Jsem ochotná si tě vzít. Nepřijdeš mi odpuzující ani svým vzhledem a ani povahou. Vlastně spíše mi přijdeš nesmírně zajímavý. Po dětech jsem vždy toužila a budu ráda, když je budeme mít. A samozřejmě že je budu milovat.“
„Pak tedy dobrá. Ale nezapomínej, že to byla tvoje volba. Kingsley? Můžu ti žádost o sňatek předat osobně? Tak aby to zítra přišlo tady Hermioně?“
„Ale jistě,“ odpověděl Kingsley.
Poté se Řád rozpustil za veselého povídání. Bylo co probírat. Hermiona Grangerová si bude brát Severuse Snapea. To bude nová senzace! Proto si nikdo nevšiml, že Draco poodešel ke Kingsleymu a požádal ho o expresní vyřízení i jeho žádosti. Což bylo to nejmoudřejší, co mohl udělat. Protože zítra by už bylo pozdě, jak měl zjistit.