SRVK - 33. kapitola

33. kapitola

Brumbál se činil, protože celý náš rozhovor s lidmi z Ministerstva byl hned druhý den na titulní stránce Denního Věštce. Což nám s Dracem došlo hned, jakmile jsme vstoupili do Velké Síně a všechny oči se otočili k nám.
„No, tak to byla rychlost. Kam si sedneme?“ zeptala jsem se nakonec.
„Vidím Pansy i Zabiniho u vás, takže volba je jasná,“ ušklíbl se. Když jsme procházeli síní až k nebelvírskému stolu, tak už se rozeběhla všemi směry různá šeptanda. A když jsme došli k naší skupince, tak nás vítali se zářivými úsměvy.
„Hermiono, to bylo dokonalé!“ zubil se na nás Harry.
„Natřela jsi jim to!“ dodal Ron.
„Nemůžeme říct, že bychom se za tebe styděli,“ pokrčila rameny Pansy.
„A ani to říct nechceme. Protože tvoje slova… To byl jeden zásah do černého vedle druhého,“ zašklebil se Blaise.
„Ty jsi takový slovní odrážeč či střelec. Umíš to se slovy, a i když jsi nakrknutá, tak se držíš své racionální části. Tím pádem vždy všechny rozneseš na kopytech,“ ušklíbla se Ginny a Neville nám jen věnoval palec nahoru a zářivý úsměv.

SRVK - 32. kapitola

32. kapitola

Dalšího dne nás čekala návštěva lidí z Ministerstva. Oba jsme z toho byli nervózní a zároveň jsme byli dost naštvaní. Z principu. Co je jim do toho, jestli jsme nebo nejsme manželé?!
„Mračíte se, paní Malfoyová,“ ozval se Snape.
„Já vím. Jsem rozčilená,“ odsouhlasila jsem mu to. A opět jsem sebou trochu cukla při vyslovení mého nového jména.
„Mohu se zeptat proč?“ zeptal se.
„Protože jim do toho nic není. Protože nemám ráda Ministerstvo. Protože jim nevěřím. A protože si myslím, že kdybych to nebyla zrovna já a zrovna on, tak by to tak nehrotili,“ vyjádřila jsem svůj názor.
„Máte pravdu, kdybyste nebyla členkou Zlatého Tria a nevzala si nešťastnou náhodou člověka nesoucího jméno Malfoy, pravděpodobně by se to tak neřešilo,“ uznal Snape. Aspoň že ten chlap byl upřímný.
„Je to nefér,“ zamrmlala jsem ještě.

SRVK - 31. kapitola

31. kapitola

Na rozhodnutí našich rodičů jsme čekali ruku v ruce a s klidem v duši. Něco se mezi námi změnilo, zapadlo na své místo. A nám konečně došlo, že ať to dopade jakkoliv, my budeme ti, kteří získají. Ale oba jsme si přáli kladné přijetí našeho svazku. Protože to by nám mohlo velice pomoci.

„Vypadá to, že už jste se docela smířila s tím, že jste má žena, paní Malfoyová,“ ozval se najednou Draco.

„Už nejsem tak vyděšená a šokovaná. Ale rozhodně s tím nejsem smířená. Jak už jsem naznačovala, nechtěla jsem se vdávat takhle mladá, už vůbec ne bez přípravy svatby, nečekaně a upřímně řečeno v mých představách jsi vážně nefiguroval ani ty. A navíc nemám ráda oslovení paní a změnu příjmení. Takže tak,“ odvětila jsem.

„A kdo v tvých představách figuroval?“

„Nikdo konkrétní. Ale byl to rozložitý vysoký a snědý muž s tmavými vlasy i oči. Takže opak tebe,“ pokrčila jsem rameny.

„Vysoký jsem,“ bránil se Draco.

SRVK - 30. kapitola

30. kapitola 

Druhý den jsem byla nervózní. Vlastně jsem byla jako na jehlách. Zaprvé mě trápilo, jak se mám chovat k Malfoyovým, co tomu řeknou a celkově mě trápili prostě oni samotní. A zadruhé mí rodiče. Jak budou proboha reagovat na to, že jejich jediná dcera je de facto vdaná a jim nic neřekla? A jak budou reagovat na to, že to nebylo úplně dobrovolné, a přesto je to platné? Proboha. Takových otázek bez odpovědí. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli ty odpovědi chci znát.

„Přestaň tady tak pochodovat, nebo tady vychodíš díru,“ ozval se Draco z křesla. Byli jsme v místnosti za ředitelovou kanceláří. Bylo nám řečeno, že se tam dnes samy od sebe objevily dveře. Takže nám sám hrad vytvořil neutrální půdu na rozhovor. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale rozhodla jsem se to nechat být.

„Jsem nervózní. Nemůžu jen tak sedět,“ odbyla jsem ho. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu. Zase.

SRVK - 29. kapitola

29. kapitola

Po odchodu Peryho a Rogera jsme dlouho jen tiše seděli. Já jsem mluvit za nic na světě nechtěla a on očividně přemýšlel nad tím, co mi vlastně řekne. Najednou prudce zvedl hlavu a propaloval mě pohledem. Polkla jsem.

„Tak dobrá, já začnu,“ ozval se najednou. Sice jsem nechápala smysl tohoto prohlášení, protože já jsem o tom mluvit nechtěla, ale tohle bylo vlastně to poslední, co mě momentálně trápilo. A tak jsem prostě jen kývla. Hlavně ať už to máme za sebou.

„Jsme manželé. S tím už nikdo nic neudělá. Ani my. Takže bychom se s tím měli nějak vyrovnat a začít plánovat náš společný život. Ale ještě před tímto plánováním si musíme promluvit o našich rodinách. Takže… Moji rodiče přijdou a nebude to asi příjemná návštěva. Nemám nejmenší tušení, jak se rozhodnou, ale nejsou pro nás hrozbou. Pro ně je magie posvátná. Nikdy nezpochybní naše manželství, i kdyby se k nám otočili zády. Ale kdybychom je získali na svou stranu, získáme velmi silné spojence. O tvých rodičích mi budeš muset něco prozradit ty,“ domluvil. A já se musela zhluboka nadechnout, abych to vstřebala.

SRVK - 28. kapitola

28. kapitola

Chvíli bylo ticho a bylo vidět, že si ho naši diváci užívají. Já byla v šoku. A začal ve mně klíčit vztek.

„Už jste se vynadívali?“ zavrčela jsem nakonec. A dočkala se prohloubení jejich úsměvů. Výborně.

„Ano, manželé,“ přikývl klidně Brumbál a ignoroval mou druhou otázku.

„To není možné. Manželství se nedá uzavřít bez souhlasu obou zúčastněných!“ argumentovala jsem.

„V mudlovském světě asi ne, ale u nás se to děje poměrně často. Magie určité věci dělá za nás. A občas se prostě rozhodne, jako v případě vás dvou, že vás spojí, protože by vám to mohlo klapnout,“ pokrčila rameny Ginny.

„No dobře, ale ta část s tím, že to nejde nijak zrušit, byla jen sranda, že jo?“ ozvala jsem se znovu. Nemínila jsem to teď vzdát.

„Kdyby vás magie spojila jiným způsobem, tak by to zrušit šlo. Ale vás spojila prastará magie. Tudíž odpověď na vaši otázku je prosté ne,“ odpověděl klidně Brumbál.

SRVK - 27. kapitola

27. kapitola

Sice jsem se rozhodla, že se neprobudím, ale mé tělo mělo jiný názor. A nakonec to bylo možná dobře. Už mě to v tomhle stavu opravdu nebavilo.

„Počkejte, asi se probouzí,“ uslyšela jsem hlas Harryho.

A já se opravdu pomalu probouzela. Začínala jsem mít cit v rukou. Nedokázala jsem se pohnout, ale cítila jsem, že to už brzy bude jinak. Měla jsem pravdu. Za nějakou dobu mučivého čekání se mi konečně povedlo pohnout prsty. Ale dalo mi to zabrat.

„Hýbe se! Opravdu se probouzí!“ vykřikl Ron. Kdybych byla ve stavu funkčnosti, pravděpodobně bych mu jednu natáhla, protože jsem z něj dostala málem infarkt. Pravděpodobně seděl velmi blízko postele a zakřičel mi téměř přímo do ucha. Au!

„Proč se neprobouzí i Draco?“ položila Pansy zajímavou otázku.