SRVK - 21. kapitol

21. kapitola

Z pohledu Draca

Následující týden byl pro Nebelvíry krušný. Ne jednou jsem viděl, jak trpí pod náporem urážek a připomínek. Občas jsem je litoval. Ale rozhodně jsem nelitoval toho, co bylo mezi mnou a Hermionou. Bylo to opojné a plné něčeho nového, něčeho, co jsem s žádnou jinou nepoznal. Možná to bylo tím, že byla tak nádherně nezkušená.

„Draco?“ vytrhl mě z přemýšlení Pery. Docela milý kluk, když jsem nad tím tak přemýšlel.

„Ano?“ pozvedl jsem obočí. Bylo to snad poprvé, co na mě pořádně promluvil. Nejčastěji se ze Zmijozelů bavil s Blaisem a Pansy. A společně s Rogerem se docela seznámili s malým Mikealem.

„Myslíš to s Hermionou vážně?“

„Jak to myslíš?“

„No jako… že ji máš opravdu rád. Já bych strašně nerad, kdybys jí nějak ublížil, víš?“

SRVK - 20. kapitola

20. kapitola

Uprostřed noci mě vzbudilo jemné zatřesení. Zamrmlala jsem a velmi neochotně otevřela oči. A přede mnou seděl rozzářený Harry.
„Doufám, že je to pekelně důležitý, jinak tě zabiju, protože jsou čtyři hodiny ráno,“ dostala jsem ze sebe.
„Miono! Tohle bylo parádní. Blaise je tak zkušený a ohleduplný milenec. To byl ráj. Opravdu, kam se na něj hrabe Seamus! Blaise je jednička. To co umí s jazykem. No to bys nevěřila. Panebože, díky ti, že jsi nás seznámila. A fakt díky, že jsi zmizela a nechala nás tam. A co ty a Draco?“ vyhrkl na mě.
„Kvůli tomuhle jsi mě vzbudil? Abys mi řekl, jak to Blaise umí s jazykem? Pro Merlina, Harry! Já tě zabiju.“
„Jojo a co Draco?“
„Co s ním?“
„Vidím, jak jsi zrudla,“ zašklebil se na mě Harry.

SRVK - 19. kapitola

19. kapitola

„Respektujeme se tu. Všichni. Respektujeme různé názory i vkus. Nikoho neodsuzujeme. Držíme při sobě. Ve své vlastní koleji můžeme být těmi, co jsme doopravdy. Nemusíme se přetvařovat, jak před zbytkem školy. Pomáháme si a rozhodně se nezesměšňujeme. Možná jste zvyklí z nebelvírské místnosti na různé vystřelování ze svých spolužáků. Tady to je také, ale jiné. Od základů jiné. Také jsme k sobě upřímní. Platí tu nepsané pravidlo, že se nenavštěvují pokoje jiného pohlaví. Ostatní se dozvíte v průběhu. Něco pochopíte a na zbytek se zeptáte. My vám poskytneme útočiště a na oplátku počítáme s tím, že budete dodržovat tyto nepsané věci,“ dořekl Snape.
„A taky tak trochu doufáme, že až se to v Nebelvíru uklidní, jakože se uklidní, tak nás nehodíte přes palubu,“ ozval se Blaise.
„Věci, které nám byly řečeny, budeme dodržovat a předem se omlouváme, pokud porušíme něco nepsaného, co nám nebylo řečeno. Ale opravdu mě překvapuje dodatek Blaise.  A myslím, že nás všechny. Po odchodu od profesora Snapea ráno, jsme se za vás postavili u Nebelvírů a zhruba před půl hodinou jsme se za vás postavili před celou školou a Harry před svým kmotrem. Opravdu se vám zdá, že máme v plánu vás házet přes palubu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

SRVK - 18. kapitola

18. kapitola

A na katastrofu jsme nemuseli čekat dlouho. Čekala na nás téměř hned za dveřmi. Přesněji za rohem. Byl tam celý zástup Nebelvírů. S Ronaldem v čele. Chtělo se mi zasténat, ale bylo mi jasné, že musím být tvrdá. Už jen kvůli Perymu a Rogerovi.
„No vida, vida, kdopak to jde z přátelského posezení u čaje,“ ozval se Ronald. Nikdo z nás se nenamáhal reagovat. Taky co bychom mu řekli, že?
„Neignorujte nás!“ ozval se Seamus.
„Neignorujeme vás. Jen jsme zatím neslyšeli nic, na co by se dalo normálně odpovědět,“ ozvala se Ginny a zamračila se na ně.
„Fajn. Otázka je jasná – proč se s nimi bratříčkujete? Otráví vás!“ opět se o slovo přihlásil Ronald.
„Ti, kteří nám od začátku roku ubližují, právě stojí před námi a ne za námi. Ujasněte si pojmy s dojmy, než vypustíte takovou kravinu,“ pokrčila jsem rameny.
„My neubližujeme vám! My jen nechceme Rogera a teď i Peryho,“ ozvala se Levandule.
„Tím pádem si nemáme co říct. Oni k nám patří,“ připomněl svou přítomnost Neville.
„Pro Merlina! Jste zaslepení? Něco vám podali? Vždyť jeden se narodil jako Zabini a druhý to jméno přijmul!“ chytal se za hlavu Ronald.
„Je pěkné, jak je odsuzujete, ale neptáte se proč nebo jak. Opravdu vysoce inteligentní,“ odfrkla jsem si.