středa 2. srpna 2017

KŽP - James a Lily (I.)

James a Lily (I.)


Nikdy neodešli. Nikdy svého syna neopustili, ani na kratičký moment. Milovali ho a rozhodli se pro bloudění po světě, dokud nedosáhne svého štěstí a už je nebude potřebovat. Co na tom, že je neviděl. Oni ho viděli. Radovali se s ním, smutnili s ním a mluvili s ním. Každý rok v Bradavicích byli s ním.
V prvním roce byli velmi vyděšení – kámen mudrců, Voldemort a jejich syn? Brumbál se musel zbláznit. Ale pak toho pošetilého starce pochopili.
Bylo to ve druhém ročníku, kdy se jejich syn opět vystavil nebezpečí a opět ho zvládl lépe, než kdy mohli oni dva.

A bylo to ve třetím ročníku. V ročníku, kdy dal šanci otrhanému starému profesorovi a dokázal ho požádat o pomoc. V ročníku, kdy poznal svého kmotra a byl ochoten vyslechnout pravdu. V ročníku, kdy zachránil více životů, než sám věděl. V tom ročníku došli k pochopení činů velkého čaroděje Albuse Brumbála. Chtěl mu dokázat, že je silný. A že když bude chtít, dokáže cokoliv. Chtěl mu dodat sebevědomí a laskavě ho popostrkoval správným směrem. A to by bývali dělali oni, kdyby žili. Byli rádi za Albuse Brumbála.
Ve čtvrtém ročníku o svého syna měli větší strach, než bylo zdrávo. Ani oni sami nepostřehli, kdo ohrozil jejich syna. Ale nepochybovali o tom, že to byl nepřítel. A potom, na hřbitově, mohli se svým synem poprvé promluvit tak, aby je slyšel. A pomoci mu! Byli na něj tak hrdí a tak šťastní za to, že mají šanci mu pomoci.
V pátém ročníku s ním nadávali na tu růžovou ropuchu Dolores. Nesnášeli ji stejně jako on. A poprvé v životě měli touhu zabít někoho jiného než smrtijedy a Voldemorta. Ovšem, když Harry políbil Cho, James se rozčiloval.
„Můj syn musí mít vzpurnou a drzou zrzku. Zrzku, která je silnější, než se zdá, a lstivější. A musí být dobrá ve famfrpálu! Jakože se Potter jmenuju.“
„Ale, miláčku, hlavně ať je šťastný,“ položila mu ruku na rameno Lily a s láskou se dívala na Harryho první lásku. Nesympatizovala s ní, ale byla ráda, že i přes svůj osud Harry cítí lásku.
Na konci tohoto ročníku oba trpěli. Ztratili dalšího přítele. Přítele, který mohl poskytnout plnohodnotný domov jejich synovi. Ale když se u nich objevil, přivítali ho s otevřenou náručí. James se smutným úsměvem a Lily se slzami v očích. A Sirius se rozhodl zůstat s nimi. A strážit nejen Harryho, ale i Remuse.
V šestém ročníku byli všichni na jehlách. Viděli, co se děje, a viděli, jak za svou chybu platí jejich oblíbený pošetilý stařec Albus Brumbál. A na konci? Na konci byli neuvěřitelně pyšní na svého syna a přitom velmi truchlili za Albuse. Albus se u nich také objevil. Objal je a ujistil je, že Harry to zvládne. Také jim nezapomněl říct, jak úžasný je to chlapec. Plný radosti a naděje. A pak se smutným úsměvem odešel dál. Spěchal za svou sestrou a oni to věděli. Přáli mu to setkání, a tak ho nechali s úsměvem jít dál.
V sedmém ročníku trpěli společně s Harrym a jeho nejbližšími přáteli. Modlili se za ně a byli neuvěřitelně šťastní za to, jaké lidi si kolem sebe Harry nastřádal. Když se Harry pohádal s Remusem, jen pro jeho dobro, byli na něj hrdí. Na Malfoy Manor trpěli s Hermionou, která nezradila i přes to všechno, co s ní dělali. Litovali ji a posílali jí svou sílu. Věřili v ni. Stejně jako předtím věřili Ronovi, že se vrátí. Milovali je. Vždyť drželi jejich syna naživu.
A nakonec přišla válka. Ta neuvěřitelně zničující válka, ve které svět ztratil mnoho dobrých osob – Fred Weasley, Remus Lupin či Nymfadora Thonksová. Jen tři jména ze stovek dalších. Truchlili za každého z nich. Nejvíce jim bylo líto Teddyho, i když věděli, že se o něj Harry dobře postará a dá mu veškerou lásku. Ale přesto se museli radovat nad vítězstvím jejich syna. A i James se Siriusem museli uznat, že Severus Snape byl neuvěřitelně odvážný a tvrdý muž, bez kterého by Harry nepřežil. Všichni mu byli vděční.
Pár let po válce se i James dočkal splnění svého přání. Harry Potter si bral Ginny Weasleyovou. Vzpurnou, divokou a drzou zrzku, která v sobě měla více, než kdo by si pomyslel. Zrzku, která byla výborná ve famfrpálu. Při jejich svatbě oba brečeli a Sirius s Lupinem tam pro ně byli. Usmívali se. Všichni. Slíbili jim, že na ně nikdy nepřestanou dávat pozor. Ale všichni věděli, že než se objeví nový Temný pán, uběhne několik desítek let. A proto s klidnou duší mohli odejít dál. Protože jejich syn byl šťastný a v dobrých rukách. Už jich nebylo potřeba.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý zanechaný komentář mě potěší ♥