pondělí 7. srpna 2017

SRVK - 3. kapitola

3. kapitola 

Z pohledu Draca

Má malá hádka s Grangerovou mi zvedla náladu. Tak moc, že jsem se celou cestu jemně usmíval. Cesta vlakem mi uběhla a já se těšil na jídlo. Jediné, co bránilo hostině, bylo nudné zařazování. Nevnímal jsem ho, dokud se nedošlo k bratrovi Blaise. Jakmile, ale klobouk vyřkl tu ohavnost, musel jsem zalapat po dechu jako každý v místnosti. Tohle se nemohlo stát. Podíval jsem se na Blaise. No… Myslím, že hned dnes využijeme mé tajné zásoby ohnivé whisky. Z tohohle se jen tak nevzpamatuje. Navíc nám všem bylo jasné, jak málo bude Roger vítaný u Nebelvírů.  Najednou jsem uslyšel hádku. A šla od nebelvírského stolu. Otočil jsem se. Bylo mi jasné, kdo dělá scény. Weasley a Grangerová. Jak jinak.  Ovšem téma jejich hádky bylo zajímavé. Udivilo mě, a nejen mě, ale celý zmijozelský stůl, že se Grangerová postavila za někoho jako je Roger.  A dokonce proti svému milovanému Weasleymu.  A očividně zuřila. Nikdy jsem ji neviděl takhle urputně bránit někoho jiného než svého Pottříka a Weaslíka.

Později ve zmijozelské společenské místnosti
„Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale doufám, že se Roger bude držet Grangerové. Je jediná, která ho může ochránit od těch supů,“ odfrkl si Blaise. Byl z toho dost na prášky a rozhovor s jeho bratrem mu očividně nijak nepomohl.
„Docela mě udivuje, že není u nás,“ podotkla Pansy.
„Mě ani ne. Ale doufal jsem, že skončí v Havraspáru. Matka ho zabije, až zjistí, kde skončil. A mě hned po něm,“ opáčil Blaise. Natáhl jsem jeho směrem ruku s whisky. Potřeboval to.
„Díky,“ kývl na mě.
„Nerad to říkám, ale máš pravdu Blaisi. Příčí se mi to, ale Grangerová je vážně jediná, která ho může ochránit. Pokud se k němu otočí zády, tak se z nich složí. Jsou nelítostní, když na to přijde,“ zamyslel jsem se a přihnul si ze skleničky.
„Nejlepší by bylo, kdyby Grangerová přesvědčila i Pottera a Weaslíka,“ zamumlala Pansy. Nerada přiznávala jak velkou moc ta mudlovská šmejdka měla. Nikdo z nás z toho nebyl nadšený.
„Myslím, že Potter nijak proti bratrovi není. Bude neutrální. Horší bude ten zpropadenej Weasley,“ poznamenal Blaise. A kupodivu se trefil. Aspoň podle mě.
„Hm a to ona udělá. Všichni víme, že když si něco umane, tak toho i dosáhne,“ s nelibostí jsem přiznal.
„Tak tohle je velmi nepříjemná situace. Je žalostná. Nemáme ho jak kontrolovat a ještě ke všemu jeho osud závisí na mudlovské šmejdce!“ Zaskučela už přiopitá Pansy.
„Mně je úplně jedno jestli ho zachrání zrovna mudlovská šmejdka. Hlavně když to dokáže,“ odsekl Blaise. Chápal jsem ho. Teda nechápal, ale snažil jsem se o to.
„Jdeme spát. Stejně nic nevyřešíme. Pohyb!“  Zavelel jsem nakonec a jen doufal, že usnu hned, jak si lehnu. I když vzhledem k poměru vypité whisky bych řekl, že to by nemusel být problém. Ušklíbl jsem se.

Druhý den

Miloval jsem kávu. Nebýt vidiny kávy tak se ráno ani nevyhrabu z postele. Ať si každý říká co chce, ale káva byl základ dobrého dne. Najednou jsem si všiml Pottera a jeho zrzatého kamarádíčka. Zrzoun vypadal naštvaně. Našpicoval jsem uši.
„Ona se ti neomluví, Rone,“ zrovna řekl Potter. Takže Weaslík předpokládal, že se mu Grangerová omluví. Nevěděl jsem, že je až tak naivní. Ta holka se snad nikdy nikomu neomluvila. Obzvlášť ne, když si byla jistá svou pravdou. A já doufal, že si jistá je.
Zrovna jsem si povídal s Blaisem, když vešel jeho bratr s Grangerovou v patách. Vypadal nervózně.
„Blaisi. Koukej,“ drkl jsem do něj.
„Tak ta vypadá vytočeně,“ potichu hvízdl Blaise.
„Co jsem tak zaslechl, tak Weasley čeká, že se mu omluví,“ uchichtl jsem se.
„To si děláš srandu ne?“ hekla vedle mě Pansy. Znechuceně jsem se na ni otočil. Vydat takový zvuk bylo pod její úroveň.
„Nekoukej se tak na mě,“ řekla a bouchla mě. Tak tenhle její čin se mi rozhodně nelíbil. Zamračil jsem se.  Otočil jsem se k nebelvírskému stolu. Stejně jako Blaise a Pansy jsem sledoval Rogera. Vypadal uvolněně v její přítomnosti. Pak se zvedl. Opět s Grangerovou v patách.
„On ji požádal, aby ho doprovodila?“ Užasla Pansy.
„Co mu provedli, že nechce jít sám? Já ty spratky roztrhnu, zničím, zabiju, umučím…“ zuřil vedle mě Blaise.
„Pane Zabini co vás tak rozčílilo a koho to vlastně chcete umučit?“ ozval se za námi známý hlas Snapea.
„Nebelvíry. Můj bratr očividně požádal Grangerovou, aby  ho doprovodila na hodinu. To nemůže být jen tak, pane profesore,“ poslušně odpověděl Blaise.
„Pokud vás to uklidní, tak se na pana Rogera zeptám Minervy. Chrání svoje lvíčata, ale je spravedlivá. Uvidíme, co se stalo. Takže dnes v sedm večer ať jste v mém kabinetě. Rovnou i s panem Malfoyem a slečnou Parkinsovou,“ jen co dořekl větu, odkráčel. Poté jsme se zvedli i my a šli na hodinu Lektvarů. S Nebelvíry. Super.
„Pansy. Blaise si musí sednout mezi nás. Nebo něco provede,“ sykl jsem směrem k ní. Kývla. Super tak tohle bylo vyřešeno. Jak jsem řekl, tak jsme v učebně udělali. Blaise se netvářil nadšeně, ale neprotestoval.
Hodina začala a Grangerová nikde. Tohle mě udivilo. Nikdy nikam nechodila pozdě. To by mě zajímalo, co to zase má znamenat. Najednou se otevřely dveře a v nich stála ona. V klidu přijala uštěpačnou poznámku Snapea a poslušně si sedla. Tohle se ji tedy vůbec nepodobalo.
„Grangerová musela mít dneska ráno super orgasmus, když je tak v klidu a dělá, co se jí řekne,“ podotkl jsem šeptem a byl jsem odměněn smíchem. Věděl jsem, že to slyšela, ale s ní to ani nehlo. Zuřil jsem. Neměl jsem rád, když mě někdo ignoroval.  Po skončení hodiny vylítla, jako kdyby jí píchla vosa.

V 7 večer v kabinetě profesora Snapea

„Posaďte se,“ pobídnul nás Snape „byl jsem za Minervou. I ona si všimla hádky pana Weasleyho a slečny Grangerové. Nevšiml by si jen hluchý. Snažila se ji celý den odchytit, ale nepodařilo se jí to. Zajímá ji, co se děje v její koleji a nelíbí se ji jejich přístup. Každý si všiml, že pan Roger Zabini si vybral za svou oporu slečnu Grangerovou. Ale do rozhovoru s Minervou jsem nevěděl jak moc vážně to slečna Grangerová bere. Dnes ráno přišla do mé hodiny pozdě, protože doprovázela pana Rogera na hodinu Obrany.  Každý ji zná a ví, že není radno si s ní zahrávat, ale nikdo nepočítal s tím, co udělala, když slyšela nevhodnou připomínku jednoho nebelvírského prváka na účet pana Rogera. Strhla Nebelvíru dvacet bodů a upozornila všechny, že příště už nepůjde pouze o body. Myslím, že tohle by vás všechny mělo uklidnit. Nerad to říkám, ale pan Roger je v rukách slečny Grangerové v tom největším bezpečí v jakém může u nebelvírů být,“ dokončil svůj dlouhý proslov. A já neměl slov. On ani Blaise a Pansy. Kdo by řekl, že ta hodná a obětavá šprtka bude vyhrožovat prvákům? A že vlastní koleji strhne dvacet bodů? Tolik bodů i Snape strhává velmi výjimečně.
„Jsem v šoku,“ dostal ze sebe Blaise.
„Nedivím se vám, pane Zabini. Také jsem byl, když jsem to slyšel od Minervy. I když já byl v šoku jen kvůli těm bodům. Slečna Grangerová je velmi nekompromisní žena a když ji někdo rozzuří víc než je zdrávo tak jedná. A rovnou vám dám radu, co se vám bude určitě hodit. Nepodceňujte nebelvíry a už vůbec ne konkrétně slečnu Grangerovou.“
„Profesore já mám ale o Rogera strach. Je mi jasné, že ho Grangerová chrání, ale co když jí rupne v bedně a přestane? Dnes sice seděl ještě s tím packalem Longbottomem a s tou zrzavou Weasleyovou, ale ti se sotva postaví na jeho stranu proti celé koleji,“ rozčileně vyhrkl Blaise. Měl pravdu. Jen ona měla odvahu se postavit proti celé koleji. Smutné, že zrovna mudlovská šmejdka.
„Máte nějaké řešení?“ zeptal se s povytaženým obočím Snape.
„Vlastně mám návrh. Nemohl bych se za vaší přítomnosti setkat s Grangerovou a ujasnit si s ní pár věcí?“
„To by šlo zařídit, ale přítomná bude i Minerva.“
„Klidně,“ vydechl úlevou Blaise.
„Dobrá. Tímto se s vámi rozloučím.“
„Ale pane profesore! Já se chci účastnit také,“ vyhrkl jsem.
„Nepřichází v úvahu, pane Malfovi. Dobrou noc.“ S těmito slovy nás ze svého kabinetu vyhodil. Zuřil jsem! Chtěl jsem tam být!
„Draco, já ti to pak převyprávím,“ snažil se mě uklidnit Blaise.
„Fajn,“ odsekl jsem a rovnou odpochodoval do pokoje.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý zanechaný komentář mě potěší ♥