KŽP - Zlaté trio (I.)

Zlaté trio (I.)

Seděli ve společenské místnosti a smáli se. Všichni. Jakoby se venku nic nedělo. A právě to jim všem dávalo tu sílu žít dál. Bojovat a nemyslet na to, co bude za rok, měsíc či týden. Nebo jestli zítřek nebude ten den, který jim změní život. Den, který spustí boje na plné obrátky. Když se tak díval kolem sebe, viděl mnoho tváří s různými příběhy. Byli náhradní rodinou pro každého z nich.
„Harry, jsi v pořádku?“ zeptala se ho Hermiona a přerušila jeho tok myšlenek. Och ano. Ta starostlivá Hermiona, která si všimla sebemenší změny v jejich chování, rysech či mimice. Ta, která vždy poznala, kdy chystali něco, co by je mohlo dostat to průseru. Ta, která jim občas suplovala matku. Ta, která kvůli nim porušovala všechny své zásady. Byla to ona a její mozek, který je pokaždé zachránil. Nebyla to jeho magická síla ani Ronova víra v něj. Nebyla to dokonce ani jejich společná odvaha. Vždy je zachránila Hermiona se svou inteligencí a schopností zachovat si chladnou hlavu v každé situaci. A jejich vzájemné přátelství. Jaké by to asi bylo, kdyby ji v prvním ročníku nezachránili? Stali by se vůbec přáteli? Byli by tu ještě? Nebo by skončili v té části hradu, kde se skrýval Kámen mudrců? Pravděpodobně skončili. Bez ní by nezvládli ani Ďáblovo osidlo. Byl rád, že má takovou kamarádku, jakou byla Hermiona.

SRVK - 6. kapitola

6. kapitola

Ráno jsem se probudila plná energie. Od rozhovoru s McGonagallovou uběhl týden. Byl to poměrně klidný týden, a to i přes tajné srazy se Zabinim a zbytkem jeho party. Zatím mi to procházelo a já doufala, že to tak zůstane i nadále. S úsměvem na tváři jsem se odebrala do koupelny a následně do společenské místnosti. Vstala jsem překvapivě brzy, a tak jsem se posadila do křesla u krbu s knihou v ruce. Bylo příjemné si pro jednou v klidu číst.
Vyrušilo mě až nesmělé poklepání na rameno. Myslela jsem, že to je Roger. Ale byl to Pery. Prvák, který s ním sdílel ložnici. S ním a s Harrisem.
„Hermiono? Můžu se na něco zeptat?“ vypadlo z něj nakonec.
„Ptej se.“
„Je Roger doopravdy jiný než jeho bratr? A než Zmijozel?“

KŽP - Pobertové (II.)

Pobertové (II.)

V jeden zimní večer seděla skupina Pobertů pospolu v nebelvírské společenské místnosti. Seděli na svých oblíbených místech – gauč a křesla před krbem. Místa, která jim nikdo nikdy nezasedl, a pokud náhodou ano, nikdy ten dotyčný neváhal je zase uvolnit. Protože každý věděl, co se stane tomu, kdo je neuvolní. Stane se terčem jejich vtípku. A po tom nikdo zrovna netoužil. Vytvořili si takovou pověst, která je předcházela. A to bylo přesně to, co chtěli.
Tento večer byl jako každý jiný. Jen byl nudnější a to i přesto, že se opět blížil úplněk. Nudný byl hlavně proto, že na chodbách se pohybovalo podezřele mnoho osob a duchů, a tak Pobertové neměli jinou možnost, než zůstat v bezpečí společenské místnosti, pokud si nechtěli vysloužit další trest a nenechat si zase sebrat body. A to nemohli. Protože za to by je už Lily Evansová zabila, jak jim několikrát důrazně připomněla. A s Lily si nikdo nechtěl zahrávat.
Proto Pobertové trávili čas v klidu. Remus byl zamyšlený, James „nenápadně“ pokukoval po Lily, Sirius byl otrávený a Peter zkoumal kousek jakéhosi pergamentu.
„Mám otázku,“ ozval se najednou Remus a okamžitě si získal pozornost zbytku skupiny.

SRVK - 5. kapitola

5. kapitola

Jakmile jsem dorazila do věže, poohlédla jsem se po Rogerovi. Našla jsem ho jako obvykle v koutě a poblíž něj byli Neville a Ginny. Bůh jim žehnej, že nejsou tak zaslepení. Bez nich bych to nezvládla. Vydala jsem se k nim.
„Hermiono!“ všiml si mě jako první Roger a rozzářil se. Jak ho někdo nemůže mít rád?
„Nazdárek, kde jsi byla?“ mrkla na mě Ginny a Neville mi pokývl. Měl v rukách učebnici bylinkářství, mohla jsem být ráda i za to pokývnutí.
„Také vás zdravím. V kabinetě s McGonagallovou a později Snapem a Zabinim,“ odpověděla jsem a sedla si mezi ně. Ten udivený pohled všech tří byl k popukání.
„Zabini měl strach o Rogera,“ dodala jsem.
„Ach… Tak přece jen je ve Zmijozelu pár lidských bytostí,“ zazubila se Ginny.
„Bráška není zlý,“ potichu špitl Roger.
„Když to říkáš,“ zamumlal Neville.

KŽP - Lupin a Tonksnová (I.)

Lupin a Tonksnová (I.)

Za chvíli mělo přijít jejich dítě na svět a oni stále nevěděli, koho udělají kmotrem či kmotřenkou. Bylo nutné to rozhodnout, ale bylo to tak těžké!

„Co třeba Molly nebo Arthur?“ navrhla Tonksová.
„Přijmuli by to, o tom nepochybuji, ale myslím, že svých dětí a starostí mají dost. Nepotřebujeme jim přidělávat starosti. Už tak toho pro nás dělají mnoho. Navíc myslím, že se rádi ujmou role babičky a dědečka, ať už to dopadne jakkoliv. Jejich rodinu tímto nebudeme „zatěžovat“,“ pokrčil rameny Remus.
„Chápu. Bylo by to od nás sobecké. Ale budou to úžasní prarodiče. Tak Minerva?“
„Bude bojovat ze všech sil, bude riskovat, aby zachránila co nejvíce studentů, jejích dětí. Není jistota, že to přežije,“ posmutněle se usmál.

SRVK - 4. kapitola

4. kapitola

„Slečno Grangerová, mohu s Vámi mluvit?“ ozval se za mnou hlas profesorky McGonagallové. Znejistěla jsem.
„Samozřejmě,“ odpověděla jsem mírně nervózně. Bylo mi jasné, že se to týká Rogera.
„Tak pojďte za mnou.“
„To jako hned?“ vyděsila jsem se.
„Od někoho tak vysoce inteligentního bych takovou otázku neočekávala,“ nadzvedla profesorka McGonagallová levé obočí. Polkla jsem. Byla to vážně hloupá otázka. Profesorka se rozešla. Musela jsem popoběhnout, abych ji dohnala. Zastavila se až před svým kabinetem. Vstoupila a já hned za ní. Posadily jsme se a já už jen čekala.
„Všimla jsem si určitého napětí v nebelvírské koleji. Předpokládám, že je to kvůli přítomnosti pana Rogera Zabiniho a také kvůli hádce mezi Vámi a panem Weasleym. Můžete mi k tomu něco říct?“ zeptala se s mírnou zvědavostí v hlase.

KŽP - Pobertové (I.)

Pobertové (I.)

Lily v klidu seděla v nebelvírské společenské místnosti a četla si v učebnici lektvarů. Fascinoval ji ten předmět. Z pár ingrediencí dokázala vykouzlit i smrtelné nápoje. Bylo to úžasné. A ráda by si užívala tohoto fascinujícího předmětu déle. Kdyby ji někdo nevyrušil. Zase. Přihnal se jak vítr a hodil sebou jako pytel brambor do křesla. Ale neozýval se, jen ji propaloval pohledem.
„Vyrušuješ mě jen tak, nebo máš něco na srdci?“ zeptala se ho se zdviženým obočím.
„Ty máš ráda akce?“ zeptal se zvědavě.

SRVK - 3. kapitola

3. kapitola 

Z pohledu Draca

Má malá hádka s Grangerovou mi zvedla náladu. Tak moc, že jsem se celou cestu jemně usmíval. Cesta vlakem mi uběhla a já se těšil na jídlo. Jediné, co bránilo hostině, bylo nudné zařazování. Nevnímal jsem ho, dokud se nedošlo k bratrovi Blaise. Jakmile ale klobouk vyřkl tu ohavnost, musel jsem zalapat po dechu jako každý v místnosti. Tohle se nemohlo stát. Podíval jsem se na Blaise. No… myslím, že hned dnes využijeme mé tajné zásoby ohnivé whisky. Z tohohle se jen tak nevzpamatuje. Navíc nám všem bylo jasné, jak málo bude Roger vítaný u Nebelvírů.
Najednou jsem uslyšel hádku. A šla od nebelvírského stolu. Otočil jsem se. Bylo mi jasné, kdo dělá scény. Weasley a Grangerová. Jak jinak. Ovšem téma jejich hádky bylo zajímavé. Udivilo mě. A nejen mě, ale celý zmijozelský stůl. Grangerová se postavila za někoho, jako je Roger. A dokonce proti svému milovanému Weasleymu. A očividně zuřila. Nikdy jsem ji neviděl takhle urputně bránit někoho jiného než svého Pottříka a Weaslíka.

KŽP - James a Lily (I.)

James a Lily (I.)

Nikdy neodešli. Nikdy svého syna neopustili, ani na kratičký moment. Milovali ho a rozhodli se pro bloudění po světě, dokud nedosáhne svého štěstí a už je nebude potřebovat. Co na tom, že je neviděl. Oni ho viděli. Radovali se s ním, smutnili s ním a mluvili s ním. Každý rok v Bradavicích byli s ním.
V prvním roce byli velmi vyděšení – kámen mudrců, Voldemort a jejich syn? Brumbál se musel zbláznit. Ale pak toho pošetilého starce pochopili.
Bylo to ve druhém ročníku, kdy se jejich syn opět vystavil nebezpečí a opět ho zvládl lépe, než kdy mohli oni dva.