30. kapitola
Druhý den
jsem byla nervózní. Vlastně jsem byla jako na jehlách. Zaprvé mě trápilo, jak
se mám chovat k Malfoyovým, co tomu řeknou a celkově mě trápili prostě oni
samotní. A zadruhé mí rodiče. Jak budou proboha reagovat na to, že jejich
jediná dcera je de facto vdaná a jim
nic neřekla? A jak budou reagovat na to, že to nebylo úplně dobrovolné, a
přesto je to platné? Proboha. Takových otázek bez odpovědí. Navíc jsem si
nebyla jistá, jestli ty odpovědi chci znát.
„Přestaň
tady tak pochodovat, nebo tady vychodíš díru,“ ozval se Draco z křesla.
Byli jsme v místnosti za ředitelovou kanceláří. Bylo nám řečeno, že se tam
dnes samy od sebe objevily dveře. Takže nám sám hrad vytvořil neutrální půdu na
rozhovor. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale rozhodla jsem se to nechat
být.
„Jsem
nervózní. Nemůžu jen tak sedět,“ odbyla jsem ho. Nechápala jsem, jak může být
tak v klidu. Zase.