středa 26. července 2017

KŽP - Minerva (I.)

Minerva (I.)

Občas každého napadla myšlenka, že Minerva nikdy neměla děti, tudíž nemohla vědět, jaké to je ztratit ve válce rodinu, nebo hůře své vlastní děti. Přežít své děti bylo otřesné a ona to přece nemohla chápat!
Někteří tu myšlenku velmi rychle zahnali a uvědomili si svou pošetilost, někteří si dokonce vynadali. Ale někteří nad tím dumali, až nakonec Minervu obviňovali. Prý nemůže cítit jejich žal, protože tam neztratila dítě. Jenže Minerva tam ztratila spoustu dětí. Její studenti byli její děti. Ona plakala pro každého z nich nehledě na jejich kolejní příslušnost. Ale tento fakt si uvědomovali jen její nejbližší.
Stejně jako to, že to právě ona dávala sušenky dětem, které k ní přišly do kabinetu. Například Jamesi Potterovi, který tam seděl jako zakřiknutý kluk, kterým nikdy nebyl, a váhal, co má ještě udělat, aby si ho Lily všimla. To ona poznala, že bude Remus plakat ještě předtím, než začal a vždy byla připravená tu pro něj být. Ona pomáhala Siriusovi vyrovnat se s tím, že je černou ovcí rodiny. Ona zakrývala tolik problémů Pobertů a později i Zlatého Tria. Vždy za ně bojovala. Stejně jako bojovala už na začátku Harryho života. Bojovala za to, aby nemusel k Dursleyovým. A i když musela ustoupit, kontrolovala ho. Byla tam. Stejně jako byla vždy všude, kde jí bylo potřeba. Vždy byla tvrdá jako skála připravena nést veškeré problémy svých studentů, s kterými si sami nevěděli rady. Byla připravena pro ně být oporou. Být tou jistotou, že o ni se vždy budou moci opřít, až se neudrží na vlastních nohou.
Byla tu i v těch nejhorších chvílích. Znala tajemství Reguluse a Siriuse. Věděla, že jsou označeni. A přece jen jim věřila. Dala jim druhou šanci. Jako jedna z mála se nebála jim dát šanci na napravení svých chyb. A oni to zvládli. Nakonec oba předčili veškeré očekávání a zabojovali za správnou stranu. A oba za to položili život. Byla na ně tolik pyšná!
Nebo když zemřel Albus, truchlila stejně silně jako Harry Potter. Měla k němu velmi blízko. To on jí pomohl v začátcích a vždy jí věřil. To on z ní udělal tak silného a skvělého člověka. On jí věřil a vždy tu pro ni byl. Znal veškerá její tajemství a ona znala většinu těch jeho. Proto chápala Harryho zármutek. Jeho totiž také tvaroval.
Nikdo nemohl zapomenout na to, že to ona byla ta, která křičela nejvíce, když viděla Harryho mrtvé tělo. Když si myslela, že je mrtvý. Pro něj se jí trhalo srdce. Přesto se vzchopila. A bojovala za něj ze všech sil. Bojovala jako lvice, kterou ona byla. Protože mu věřila. Vždycky. I když někdy jen ve skrytu duše.
A když se stala ředitelkou, byla tu i pro Albuse Severuse Pottera. Kluka, který nesl jména všech tří mužů, kteří si získali její srdce.  To ona mu nabídla čaj a sušenku, když se dostal do Zmijozelu, a opět mu zopakovala to, co mu říkal jeho otec. Zmijozel není zlá kolej. Měl by být hrdý, že je v koleji, kam patřil jeden jeho jmenovec a jeho otec tam měl patřit také. Měl by být hrdý na to, že on může pomoci zlepšit jméno zmijozelské koleje.
Zajímala se a nikdy jí nic neuniklo. Možná proto Lily Evansová byla tak průrazná a nebála se svých schopností. Jen díky ní se Neville Longbottom vzchopil a pochopil, že do Nebelvíru právem patří. A Hermionu Grangerovou naučila přemýšlet o věcech, které přijímá z učebnic, a ne je jen a pouze přijímat jako holá fakta. To ona tu vždy pro všechny byla a nikdy nikoho neodmítla. Nikým neopovrhovala a jako jedna z mála se v Harryho pátém ročníku postavila proti Umbridgeové. A tím si získala respekt většiny studentů. Protože za ně bojovala.
Minerva sice neměla své děti, ale měla tisíce jiných.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý zanechaný komentář mě potěší ♥