KŽP - Molly a Arthur (I.)

Molly a Arthur (I.)

Arthur byl po náročném dni v práci konečně doma. Konečně se mohl usadit ve svém domě plném života. V tuto dobu to v práci bylo horší a horší. Lucius měl pod palcem mnoho lidí a ten počet se neustále zvyšoval. A tím se zvyšoval i tlak na Arthura. Musel být velmi opatrný a nesměl se nechat vyvést z míry. Nesměl udělat chybný krok. Prostě nesměl. A to pro něj bylo velmi stresující.
A proto si právě teď užíval tepla domova. Zabořil se do svého oblíbeného křesla u ohně a jeho milující žena mu donesla horkou čokoládu. A Arthur se jen díval kolem sebe. A viděl toho mnoho.
Viděl své dva nejmladší potomky, jak se hašteří. Jedinou dceru Ginny, která to v této rodině nikdy neměla snadné, a jejího bratra Rona, který díky přátelství s Harrym dospěl a zbavil se mnoha zlozvyků. Zrovna se dohadovali o něčem z famfrpálu. Bylo znát určité pobouření obou stran, ale zároveň i respekt k názoru toho druhého. Protože kdyby nebylo respektu, nechtěl by jeden druhého přesvědčit o opaku.

Když trochu pootočil hlavu, mohl vidět jejich starší bratry, dvojčata Freda a George. Když si jen vzpomněl, kolik vrásek jemu a Molly tito dva opatřili! Ale stály za to. Byli trochu problémoví, ale byli loajální a stáli si za svým. A právě teď si šeptali v rohu. Zcela určitě něco měli v plánu.
Syna Percyho vidět nemohl. Byl jiný než zbytek rodiny. Tak ambiciózní, tak moc svázaný pravidly a tak lačný po úspěchu. Byl velmi zahleděný do sebe a měl svou pravdu. Nechtěl vidět to, co se opravdu dělo. Všichni se divili, že neskončil ve Zmijozelu. Ale Arthur a Molly to s ním nevzdávali. Věřili, že jednou prohlédne ty lži a vrátí se domů.
Výjimečně mohl v místnosti zahlédnout i Charlieho. Divoký Charlie, který pracoval s draky v Rumunsku. Jeho práce dělala vrásky hlavně Molly. Arthur si už zvykl, že jeho potomci jsou jako magnet na nebezpečné situace a povolání, i když ze začátku nadšený také nebyl. Charlie byl všemi oblíbený. Byl ochotný, vždy věděl, co má říct, a nebál se ani různých lumpáren. Zbožňovali ho sourozenci, rodiče, profesoři, kolegové i přátelé. Jediné, čeho se jeho rodiče báli, bylo to, že si nikdy nenajde slečnu, protože pro něj budou draci důležitější.
Bill zrovna doma nebyl, ale měl dnes ještě přijít. Jeho nejstarší potomek. Odeklínač. Další nebezpečné povolání v rodině. Ale Bill byl vždy velmi dospělý, a i když měl rád různé vtípky, znal hranici únosnosti, což se o jeho sourozencích říci nedalo. Byl velmi zodpovědný a odvážný. A právě teď byl pro všechny tak moc důležitý, že se Arthur o něj velmi bál. Ale právě teď se těšil, až přijde domů a všechny zaplaví ta jeho jistota a jeho klid. Bylo to magické a přitom v tom žádná magie nebyla. Byl to prostě jen sám Bill, který tyto pocity ve všech probouzel.
Arthur se usmál. Mohl mít klid. Své potomky vychoval dobře a to i přesto, že byl každý u nich úplně jiný. Z klidu ho vyrušil až následující výkřik Molly z kuchyně.
„Frede! Georgi!“ zakřičela a s rukama v bok vyšla ze zakouřené místnosti.
„Mami! Co se stalo první? Kouř, myši nebo zápach?“ zeptali se nadšeně jmenovaní a ignorovali náladu své matky.
„Kouř,“ odsekla Molly.
„Sakra. Tak to budeme muset ještě vylepšit,“ ozval se Fred.
„A tobě, naše milovaná mamko, ...“ začal George.
„… z celého srdce děkujeme….“
„… že jsi ochotná zkoušet naše vynálezy…“
„… Merlin ti to nikdy nezapomene!“ dokončil Fred. A celá místnost vybuchla dlouho zadržovaným smíchem. Všichni milovali tyto rodinné chvilky. A Arthur věděl, že on nepotřebuje peníze, protože on měl lásku.