KŽP - Minerva (II.)

Minerva (II.)

Minerva si povzdechla. Tohle byl velmi náročný den. James a Sirius měli zase svůj den a pravděpodobně se vsadili, koho z učitelů přivedou k infarktu jako první. Profesor Kratiknot si stěžoval, že mu uprostřed hodiny začali levitovat jeho vlastní hábit. Profesorka Prýtová se zase zlobila, že ji málem zahubili jakousi rostlinku. Profesor Křiklan se vztekal, že mu málem vyhodili učebnu do vzduchu, i když ví, že ten lektvar umí bezchybně! Neměla k nim slov. Byla vzteklá. A navíc věděla, že mají na celý týden tresty a právě teď na jednom byli, takže si musela počkat na zítřek, aby si je zavolala na kobereček.

Došla ke svým komnatám a se slastí se posadila. Konečně. Jediné, co ji kazilo radost byla ta kupka pergamentů před sebou. Povzdechla si. Občas nechápala, proč se tak týrá a zadává jim vůbec eseje, když to pak znamená, že je musí opravovat. Zároveň ale věděla, že jiný způsob výuky nepřipadá v úvahu, protože by nikdy neotevřeli učebnici. I když občas si myslela, že někteří studenti ji neotevřeli ani tak. Minimálně jejich eseje tak vypadaly. Naposledy si povzdychla, objednala si čaj a vrhla se do opravování.
Po hodině byla už dost zoufalá. Tolik nesmyslných věcí, co musela přečíst. Věděla, že je známá jako ta nejpřísnější profesorka. Ale ona neměla na výběr. Přeměňování nebylo lehké ani snadné a ona chtěla, aby tomu studenti opravdu porozuměli. Protože pokud by si neosvojili tuto dovednost, tak by mohli v budoucnosti napáchat nemalé škody. S opravdu nesmírným nadšením šáhla po dalším úkolu. Mírně se zamračila. Ta esej nebyla podepsaná, ale podle písma poznala, že patří Remusovi Lupinovi. Což ji potěšilo, protože on měl pro Přeměňování nadání a jeho myšlenky byly příjemně osvěžující. Proč esej neměla jméno ji došlo, jakmile došla do půlky úkolu. Písmo se změnilo. A Minerva v něm poznala písmo Jamese. Zarazilo ji to a začala v duchu počítat. Až dopočítala. Bylo těsně před úplňkem. Což vše vysvětlovalo. James se Siriusem tak vyváděli, aby odvedli pozornost od unaveného Remuse. A úkol nebyl podepsán, protože byl Remus očividně vyčerpán. Minerva se nadmula pýchou. Byla tak hrdá na tyhle své studenty! Už se na ně nemohla dál zlobit, když pochopila proč byli dnes jak posedlí. A byla neskutečně pyšná na to, že v její koleji jsou tak silní muži, kteří se nebáli přenést i negativní pozornost na sebe, jen aby ji odlákali od jejich přítele. Tomu se říkalo přátelství. Musela se na ten úkol pousmát.
Druhý den tento úkol vrátila Remusovi. Napsaný celý jeho písmem a s jeho jménem v pravém rohu. Když se na ni s Jamesem udiveně podívali, tak na ně jen mrkla a dál se dmula pýchou.