SRVK - 10. kapitola

10. kapitola

Z pohledu Draca

„Kdes byl tak dlouho?“ vrhla se na mě Pansy, jakmile jsem se objevil ve společenské místnosti. Kromě ní tam už byl jen Blaise. Nebylo nijak pozdě, takže jsem měl za to, že všechny ostatní vyhnali.
„Musím vám něco říct,“ řekl jsem a unaveně se svalil na pohovku. Jako první jsem jim přeříkal veškeré informace, které jsem získal od Grangerové.
„Doufám, že Longbottomova babička něco zmůže, protože jinak fakt nevím, co budeme dělat,“ povzdechl si Blaise. Chápal jsem ho.
„A teď vyklop zbytek!“ No jistě. Na veřejnosti Pansy dělala, že je hloupá, ale to ona nebyla. A ještě jako na potvoru byla i neuvěřitelně vnímavá. A mně nezbylo nic jiného, než jim vyklopit vše o tom, jak nás Snape nachytal.

„Já nemám moc slov. Teda, nic proti tomu mírnému trestu nenamítám, ale pozvat sem Nebelvíry? O co mu jde?“ zeptal se nahlas Blaise na to, co mi leželo v hlavě. A jako na zavolanou se objevil Severus.
„Háďata, můj záměr je jednoduchý. Docela jste se sblížili se slečnou Grangerovou a zbytkem a já to plně podporuji. Protože vaše mezikolejové přátelství může změnit budoucnost. A to myslím vážně. Můžete se ovlivnit navzájem a navzájem si pomoct. Nebo jsou vám ti tři tak nepříjemní?“ zeptal se Snape. Obdivoval jsem ho. Už od mala. A od doby, co jsem nastoupil do Bradavic, ještě víc. Vždy byl spravedlivý, i když k nám byl milejší než k ostatním. Byl férový a nemohli jste ho zklamat, pokud jste vždy jednali podle sebe a nenechali se ovládat. Byla to skvělá vlastnost. Vlastnost, která mi chyběla u mého otce.
„Já osobně nic. Hermiona mi vytrhla trn z paty, když se ujala Rogera sama od sebe. A musím říct, že je více než schopná. A co se týče Ginny a Nevilla? Nic proti nim nemám. Jsou to praví přátelé a oba se vyjádřili jasně. Pokud Hermiona chce chránit Rogera, oni budou také. Navíc jsem nedávno zjistil, že nejsou zas tak jiní než my. A Potter si u mě dnes také šplhnul,“ pokrčil rameny Blaise. Severus znale kývl a stiskl mu rameno. Chápal, co Blaise tíží.
„Já proti nim nic nemám. Grangerová i Weasleyová mi občas připomínají mě samotnou. Když je někdo vytočí, jednají. Nebojí se ničeho a jsou ochotny riskovat všechno. Longbottom je dost zajímavý. Vypadá jako šedá myška, ale všichni jsme ho očividně podcenili. Nemám nic proti nim, ale stejně se mi nelíbí, že tu budou…,“ pokrčila Pansy rameny. Severus kývl. Kývnutím nám vždy dával najevo, že vnímá to, co mu říkáme.
„Já nevím. Longbottom je sice nevýrazná, ale důležitá postava. Musím uznat, že v bylinkářství je dobrej. Weasleyová je mnohem lepší než její bratr, ale odvařenej z ní taky nejsem. Grangerová mě vždycky docela fascinovala tím, jak je inteligentní a ve všem dobrá. Vzhledem k jejímu původu bych tyhle vlastnosti vyloučil. Nedá se říct, že bych je nenáviděl, ale jsem k nim dost skeptický,“ podělil jsem se i o svůj ctěný názor.
„Beru vaše názory, ale na svém trestu nic nezměním. Vím, že tihle tři už chápou, že jsme také lidské bytosti, ale chci, aby viděli na vlastní oči, že jsme stejní jako oni. Zmijozel byl vždy odstrkován a podle toho se i členové této koleje tak chovají, ale věřím, že slečna Grangerová to může změnit. Nepodceňujte ji. Nikdy!“ upozornil nás. „A teď vám již popřeji dobrou noc,“ dořekl a odešel.
„Tak to bychom měli. Aspoň máme to vysvětlení,“ zazubila se Pansy a zvedla se k odchodu. Na rozloučenou nám jen mávla.
„Blaisi, já potřebuju panáka,“ přiznal jsem se.
„Samozřejmě, už se to leje,“ zazubil se.

Z pohledu Hermiony

Hned jak jsem do místnosti přišla, vyklopila jsem mým čtyřem posluchačům vše, co jsem se dozvěděla a i o naší, jistě brzké, návštěvě zmijozelské koleje. Byli šokováni, ale nijak to nekomentovali. Ono nebylo ani moc slov, která by k tomu šla říct.
Druhý den jsem nenápadně nalila lektvar do dýňové šťávy, kterou mu podstrčil Harry. Jeho výraz byl k popukání a za jeho velmi hlasité nadávky mu bylo od samotného Brumbála strženo patnáct bodů. A Harry předvedl skvělé herecké schopnosti. Ten den nemohl začít líp. A byl to poměrně klidný den. Žádné pohromy, zvláštnosti ani šílenosti. Jen večer se objevil ve společenské místnosti Ronald s popáleným obličejem. Smíchy jsem se složila. A nebyla jsem v tom zdaleka sama.

O tři dny později přišel dopis s odpovědí od Nevillovy babičky. Hned u snídaně jsem poslala lísteček Blaisovi. A hezky do jeho talíře, ať ví, jaké to je. Zamračené vzhlédl, ale jakmile si přečetl vzkaz, ztuhl a předal ho dál. Blaise na mě po chvíli kývl. Jakmile jsem to zaznamenala, se svojí skupinkou jsme se zvedli a zamířili do knihovny. Nečekali jsme dlouho a objevili se ti naši hadi. Docela se mi líbilo, jim tak říkat. Zazubila jsem se na ně. Nemohla jsem odolat.
„Co je?“ kdo jiný by se ozval než Malfoy.
„Nic,“ pokrčila jsem rameny. Nemínila jsem se s nimi dělit o jejich přezdívku. Až se někdy opiju, třeba poděkuju i Snapeovi za to, že jsem mu ji mohla ukradnout.
„K věci,“ řekl nervózní Blaise, „co tam stojí?“
„Nevíme, čekali jsme na vás,“ řekl Neville. Udivené pohledy našich hadů neunikly nikomu.
„Tak už čti,“ popohnala ho Ginny. A Neville spustil.

Neville,

tvůj dopis ve mně vyvolal velmi různorodé emoce. Jsem velmi šťastná, že jsi nepodlehl předsudkům a rozhodl se postavit za Rogera, i přes jeho původ. Jsem na tebe velmi hrdá. Ale co mě už nepotěšilo, byla zpráva o Rowleových. Je to velmi mocná rodina a mohla by Zabinům velmi zavařit. Ale vyslechla jsem tvoji prosbu, přece jen mám nějakou tu moc mezi čistokrevnými a vzhledem k mému věku mám i zkušenosti, které jiní nemají.

Neprozradila jsem nikoho z vás a musím říct, že to bylo velmi obtížné. A teď už tedy k tomu, co jsem zjistila a zajistila. Zklamu vás, Rowleovi chtějí zničit veškeré rodiny, které mají více jak jednoho člena rodiny ve Zmijozelu. A chtějí Peryho využít jako zvěda. Bohužel, Peryho matka je velmi dobrá v rozpoznávání lží. Proto nedoporučuji nějak zneužít v tomhle ohledu Peryho. Pozná to. Jeho otec není tak horlivý jako jeho matka, ale naprosto ji podporuje v jejím úmyslu. Nikdo je nezastaví, nedali na mé rady ani poznámky. Půjdou přes mrtvoly. Tak trošku mi přijde, že tu máme hloupé napodobeniny Smrtijedů. Musím říct, že výška jejich inteligence nedosahuje zázračných výšin, jak si oni myslí. Každopádně si na ně dávejte pozor, mají moc a sílu. I Malfoyova rodina se jich bojí, a to už je co říct. A jen tak mimochodem, chtějí se setkat se slečnou Grangerovou.

Budete to mít těžké, ale můžeš vzkázat Perymu, že kdyby šlo do tuhého, nabídlo se poměrně dost rodin s tím, že ho adoptují a propůjčí mu své jméno. Musím jmenovat sebe, Weasleyovi i Zabiniho rodinu. Ano, řekla jsem jim to a oni chápou. Vzkazují, že jsou velice vděční slečně Grangerové, slečně Weasleyové, tobě i Perymu za to, co pro Rogera děláte. A tímto tu vděčnost chtějí vyjádřit. Musím říct, že to není tak špatná rodina, jak se říká.

Je jen na Perym, jestli bude stát za rodinou, nebo za přáteli. Je to jeho rozhodnutí a je nutné, aby si to rozhodl sám a po řádném promyšlení všech důsledků. Radím zajít za profesorem Snapem a profesorkou McGonagallovou, ti vám pomůžou. Nikdy se nebáli žádné špatnosti.

Budu ráda, když mě informujete, jak se Pery rozhodl.

Jsem na vaší straně,
Augusta Longbottomová

Když Neville dočetl, stáli jsme všichni jako opaření. Neznělo to úplně dobře, ale ani úplně špatně.
„Já se s nimi nechci setkat,“ ozvala jsem se jako první a založila si ruce na prsou.
„Myslím, že se tě moc ptát nebudou, Grangerová,“ podotkl Malfoy. Bohužel docela trefně.
„Já nevím, co mám říct. Jsem šokovaná. Jak tím, co zastává rodina tady Peryho, tak šokujícím zjištěním o McGonagallové a Snapeovi,“ přiznala Ginny.
„Ty jsi šokovaná? Ty?! Já jsem v šoku! V životě na mě babička nebyla hrdá. Nikdy mi takhle moc nevyšla vstříc, vždycky jsem se jí trochu bál. Je to velmi silná a mocná žena. A ona je na mě hrdá!“ řekl šokovaný Neville. Musela jsem se na něj usmát a poplácat ho po rameni.
„Naše rodina není tak špatná, vidíte,“ ozval se Roger.
„To víme už od chvíle, co ses k nám dostal a rodina tě nevydědila, broučku,“ zareagovala jsem na něj, „ale i tak jsem z jejich nabídky dost šokovaná.“
„To i já. A to je to moje rodina,“ odfrkl si Blaise.
„Já nevím, co mám dělat. Pokud se rozhodnu pro rodinu, ztratím vše tady, vše na čem mi záleží. Ale pokud se rozhodnu pro vás, tak získám i bratra, ale ztratím zbytek rodiny,“ posmutněl Pery. „Rozhodnutí je na tobě a my ho budeme respektovat. Ale nezapomeň na všechny ty rodiny, které se nabídly, že tě adoptují a dají ti své jméno,“ připomněla jsem mu a pohladila ho. Odměnou mi byl úsměv.
„Půjdeme to říct Snapeovi a McGonagallové?“ zeptal se Neville.
„Měli bychom,“ odvětil Malfoy, který se ozval až teď.
„Za kým první?“ zakňoural Pery.
„Za Snapem,“ řekla jsem. Zasloužila jsem si udivené pohledy. „Co se divíte? Je to blíž a já se v tomhle složení nemíním plížit až ke kabinetu McGonagallové.“ Všichni mi dali za pravdu, a tak jsme se hnuli.
Před kabinetem Snapea jsme se zastavili a výmluvně jsme všichni Nebelvíři koukali na členy zmijozelské koleje. Malfoy si povzdechl a zaklepal. Ozvalo se stručné dále a my se vrhli do středu hadího hnízda. Merlin s námi!