SRVK - 11. kapitola

11. kapitola

První reakcí Snapea bylo pozdvižené obočí. Ale bod k dobru se mu musí přičíst za jeho rychlou reakci. Vyčaroval pro nás sedačku a pokynul nám rukou. Jakmile jsme se všichni usadili, porozhlédla jsem se kolem. Nebelvírští mi seděli po levé straně s tím, že u mě seděl namáčknutý Pery a vedle něj Roger. Z pravé strany jsem měla Blaise a zbytek hadů. Nikdo se k ničemu neměl. Povzdechla jsem si. Takže to bylo na mně.
„Přišli jsme za Vámi, protože máme problém. A bylo nám doporučeno, abychom to řekli jak Vám, tak profesorce McGonagallové,“ začala jsem.
„Poslouchám,“ odvětil Snape a založil si ruce do stříšky.
„Neville? Mohl bys?“ otočila jsem se na jmenovaného. Neville přikývl a podal dopis Snapeovi. Snape ho přijal a pozorně se začetl. Celou dobu nedal na sobě nic zdát.
„Myslím, že bychom měli zavolat profesorku McGonagallovou. Tohle začíná být vážné,“ bylo jediné, co řekl, než se vydal ke krbu, kterým poslal zprávu.
Ani ne do deseti minut byla McGonagallová na místě. Podivila se, když tam uviděla sedět naše složení, ale hned vzala v potaz dopis, který jí Snape beze slova podával. Při čtení se jí na obličeji vystřídaly jen dvě emoce – rozhořčení a odhodlání. Což bylo dobré znamení.

 „Myslím, že jako první by si měl rozmyslet svou odpověď tady Pery,“ zamyšleně podotkla.
„Já si myslím, že odpověď znám. Cítím se tu víc milován, než jsem se kdy cítil v rodině. Jen se bojím následků,“ zašeptal Pery a přitulil se.
„Což je pochopitelné. Tudíž chcete jít proti svým rodičům?“ zeptala se ho s úsměvem McGonagallová.
„Ano,“ odpověděl s jistotou v hlase, i když šeptem.
„Dobrá. Rozmyslete se, do jaké rodiny chcete jít. Mezitím zkontaktujeme Vašeho bratra,“ ozval se Snape.
„A dál?“ zeptal se Blaise.
„Dál? Dál je to jen na vás. Jedná se o vaše životy a vaše rodiny. A vy teď máte v rukou jejich osud. Ale pamatujte, že tu pro vás s profesorkou McGonagallovou budeme a nemusíte se bát, se na nás kdykoliv a s čímkoliv obrátit. A nemusíte řešit, z jaké jste koleje. Momentálně to není důležité,“ dokončil svůj proslov Snape.
„Aha,“ dostala ze sebe inteligentně Ginny.
„Nějaký problém, slečno Weasleyová?“ zeptala se McGonagallová.
„Ne, jen nemám slov k tomu, jak se tento rok krásně komplikuje,“ pokrčila rameny Ginny.
„To nikdo,“ zamumlala Parkinsonová.
„To opravdu nikdo, ale když už vás tu mám, myslím, že je načase splnit svůj trest. Půjdu svolat zbytek Zmijozelu a profesorka McGonagallová odvede Peryho a Rogera tam, kam patří. Nemám pravdu?“ zeptal se Snape s povytaženým obočím.
„Samozřejmě,“ odpověděla McGonagallová s prapodivným pobaveným odleskem v očích a pokynula jmenovaným hochům k odchodu. Já jsem musela obrátit oči v sloup, Neville se otřepal a Ginny si založila ruce na prsou. Ale ani hadi nevypadali nadšeně. Jakmile se ale objevil Snape a pokynul nám, že můžeme jít, šli poměrně nadšeně. Začala jsem se bát, co přijde za otázky. Jakmile jsme se zastavili, povytáhla jsem obočí já. Pro změnu.
„Pamatujete na dohodu?“ zeptal se Snape.
„Neprozradíme nic, co uslyšíme nebo uvidíme,“ odříkali jsme všichni zároveň a vysloužili si pobavené pohledy. Ale nevychutnali jsme si je dostatečně dlouho. Hned jak jsme vstoupili, museli jsme žasnout. Vše bylo zařízeno v různých odstínech zelené se stříbrnou. Bylo to tu spíše elegantní než pohodlné, ale přesto dostatečně útulné. A hlavně byli všude kolem přímo roje Zmijozelů. Měla jsem chuť zasténat.
„Sedněte si u nás,“ pokynul nám rukou Snape, a tak jsme se posadili na jedinou volnou pohovku v místnosti. „Všichni víme, proč tu jsme. Upozorňuji, že otázky může vymyslet kdokoliv. Teď máte čas si je promyslet a říct hlavní trojici. Ti pak vyberou tři, na které se zeptají slečny Grangerové. Totéž platí pro Nebelvíry. Máte tři otázky, které přetlumočí slečna Grangerová, která se bude ptát pana Malfoye.“
Po tomto proslovu začal šrumec. Celý zástup Zmijozelů stál frontu na to, aby mohl přetlumočit svou otázku. Byla jsem v šoku. Ale rychle jsem se vzpamatovala a začala se s Ginny a Nevillem domlouvat na otázkách. Bylo to poměrně zapeklité, a přesto jsme to měli vymyšleno dříve než oni. I když není se čemu divit. My byli tři a jich tu bylo pár desítek. Jen starší ročníky, a přesto se mi zdálo, že je tu přezmijozelováno. A během mého topení se v myšlenkách si Malfoy odkašlal. Hned jsem stočila pozornost k němu.
„Máme to, můžu?“ zeptal se Snapea. Ten kývl.
„Tak tedy první otázka. Proč ses postavila za Rogera?“ zeptal se.
„To je jednoduché. Nebelvíři na něj začali útočit neprávem. Udělali a stále dělají přesně to, za co odsuzují vás,“ pokrčila jsem rameny.
„Druhá otázka. Jaký máš názor na naši kolej po tom, co trochu znáš nás tři, a jaký máš názor na naši hlavu fakulty?“
„Jen tak mimochodem, jsou to dvě otázky, ale dobře. Nevím. Zmijozel je jiný, než jsem si myslela. Kupodivu se umíte chovat jako lidé. Máte stejné problémy a radosti jako my. Máte se rádi a chcete se chránit. A tohle bych nikdy nezjistila, nebýt Rogera. Měla bych být Moudrému klobouku vděčná za to, že ho zařadil k nám a tím to všechno rozpohyboval. A názor na profesora Snapea? Je velmi inteligentní a prohnaný. Myslím, že si zaslouží důvěru a že to není ten netopýr, za kterého ho většina považuje. Podle mě to může být docela fajn chlap. Ale není fér. Nadržuje vám. Ale když se nad tím zamyslím, chápu proč. Každý jiný profesor nadržuje nám ostatním. A Nebelvírům obzvlášť. Jen profesor Snape upřednostňuje vás,“ pokrčila jsem opět rameny. Neměla jsem k tomu víc co říct. A i tak jsem si zasloužila pár nedůvěřivých, pár překvapených a pár vděčných pohledů.
„Poslední otázka není tak vážná jako předešlé. Řekni nám názor na nás tři a koho z nás tří máš nejraději?“ zeptal se s úšklebkem Malfoy.
„Nu dobrá. Takže tady Pansy je neuvěřitelně inteligentní a dost dobře nechápu, proč to tak skrývá. Je prohnaná a vždy bude stát za těmi, které má ráda. Bez ohledu na to, co ji to bude stát. Blaise miluje svého bratra a nebojí se to ukázat. Je z vás nejvíc lidský, nebo jak to říct. Umí se smát. A umí rozesmát, kohokoliv chce. Je velmi dobrý lhář. A ty, Draco? Ty jsi prostě prohnaná lasička, která se neustále schovává za svou masku. Umíš být protivný, arogantní, namyšlený a jsi přímo dokonalý lhář. Což z tebe dělá nebezpečného hráče. A přesto dokážeš ukázat zájem o ty, na kterých ti záleží. Jsi velmi chytrý a dokážeš vybruslit ze všeho s čistým štítem. A koho mám nejraději? No tebe určitě ne. Nejraději mám Blaise, protože byl první, kdo mi ukázal druhou tvář Zmijozelu. Děkuju,“ podívala jsem se jeho směrem a usmála se.
„Děkujeme, slečno Grangerová, velice mě potěšil hlavně Váš názor na mou kolej. A teď je řada s otázkami na Vás,“ kývnul mým směrem Snape.
„Mé otázky jsou možná trošku zrádné. Jaký názor máš na nás tři? Čeho se nejvíce členové této koleje bojí? A na jaké jste straně?“ zeptala jsem se a pevně se dívala do Malfoyových očí.
„Ty jsi neuvěřitelně zákeřná a ještě k tomu ta nejinteligentnější čarodějka, která tu je. Dám si na tebe pozor. Nevilla jsme všichni podcenili a musíme uznat chybu. Doopravdy má tu vaši proslulou odvahu. Ginny je docela rozdílná od svého zabedněného bratra. Je lepší, a když chce, umí se chovat. Taky je pomstychtivá a velmi dobrá lhářka. K druhé otázce – čeho se členové této koleje nejvíce bojí? Možná odmítnutí, protože jsme odmítáni od chvíle, co se dostaneme do této koleje. A také porážky. A na jaké jsme straně? Na té, která zvítězí,“ pokrčil rameny Malfoy. Musela jsem se uchechtnout. Skvěle se vyhnul poslední otázce.
„Co je tu k smíchu?“ zeptala se Parkinsonová.
„To, jak bravurně se vyhnul poslední otázce,“ odpověděla jsem s klidem. Hadi se ušklíbli a Malfoy pokrčil rameny.
„Nu dobrá, trest považuji za splněný. A teď se můžete rozejít,“ pokynul nám Snape. A my se začali zvedat, zatímco Zmijozelové se začali rozcházet do svých pokojů.
„Slečno Grangerová, mohla byste tu ještě chvíli zůstat?“ oslovil mě Snape.
„Samozřejmě, pane,“ překvapeně jsem odpověděla a zase se posadila.