12. kapitola
„Teď, když jsme tu sami, bychom si mohli konečně upřímně
promluvit,“ řekl Snape a sedl si naproti mně.
„O čem?“ zeptala jsem se zvědavě.
„O tom, co jste tu řekla, a o dalších věcech. Takže první tu nejjednodušší otázku. Myslela jste to vážně, co jste tu řekla?“ zeptal se a stále se na mě díval upřeným pohledem.
„Každé slovo. Možná byste měl něco vědět. Jsem vážně špatná lhářka a pochybuji, že bych zvládla lhát jednomu členu této koleje, natož tolika lidem a ještě k tomu Vám,“ řekla jsem zcela upřímně a marně se ptala sama sebe, kam tento rozhovor povede.
„Myslel jsem si to, děkuji. Ale kvůli tomuto jsem Vás tu nezdržel. Mám pár velmi důležitých otázek. První bych mohl začít informací. Seslal jsem na nás několik velmi silných kouzel, takže ani ten nejmazanější Zmijozel nás nemůže odposlouchávat. A teď mám důležitou otázku, podle které se bude odvíjet náš další rozhovor. Co všechno víte o válce?“ zakončil svůj poměrně dlouhý proslov otázkou. A zkoumal mě pohledem. Opět. Děsilo mě to.
„Kromě toho, že je Voldemort obyčejný šílenec, kterého nakonec Harry stejně porazí, protože není zaslepenej? Kromě toho, že nám každý přezdívá Zlaté trio, což mi neuvěřitelně leze na nervy? Kromě toho, že je tahle válka úplně nesmyslná? Vím, že jste dvojitý špión. Vím, že jste Smrtijed, který přísahal věrnost Brumbálovi. A jelikož vím, že jste čestný muž, věřím Vám. Stejně jako Vám podvědomě věří Harry,“ odpověděla jsem a musela se opřít. Řekla jsem toho víc, než jsem chtěla. Opět.
„O čem?“ zeptala jsem se zvědavě.
„O tom, co jste tu řekla, a o dalších věcech. Takže první tu nejjednodušší otázku. Myslela jste to vážně, co jste tu řekla?“ zeptal se a stále se na mě díval upřeným pohledem.
„Každé slovo. Možná byste měl něco vědět. Jsem vážně špatná lhářka a pochybuji, že bych zvládla lhát jednomu členu této koleje, natož tolika lidem a ještě k tomu Vám,“ řekla jsem zcela upřímně a marně se ptala sama sebe, kam tento rozhovor povede.
„Myslel jsem si to, děkuji. Ale kvůli tomuto jsem Vás tu nezdržel. Mám pár velmi důležitých otázek. První bych mohl začít informací. Seslal jsem na nás několik velmi silných kouzel, takže ani ten nejmazanější Zmijozel nás nemůže odposlouchávat. A teď mám důležitou otázku, podle které se bude odvíjet náš další rozhovor. Co všechno víte o válce?“ zakončil svůj poměrně dlouhý proslov otázkou. A zkoumal mě pohledem. Opět. Děsilo mě to.
„Kromě toho, že je Voldemort obyčejný šílenec, kterého nakonec Harry stejně porazí, protože není zaslepenej? Kromě toho, že nám každý přezdívá Zlaté trio, což mi neuvěřitelně leze na nervy? Kromě toho, že je tahle válka úplně nesmyslná? Vím, že jste dvojitý špión. Vím, že jste Smrtijed, který přísahal věrnost Brumbálovi. A jelikož vím, že jste čestný muž, věřím Vám. Stejně jako Vám podvědomě věří Harry,“ odpověděla jsem a musela se opřít. Řekla jsem toho víc, než jsem chtěla. Opět.