SRVK - 15. kapitola

15. kapitola

„Takže?“ popohnala jsem ho. To on o tom chtěl mluvit, tak ať mluví.
„Co uděláme s tím, co jsme se dozvěděli?“
„Máš na mysli naše obavy a můry, či tu osobní věc?“ zeptala jsem se narovinu.
„Jak tu?! Je to důležité. Viděla jsi na vlastní oči, že se mi líbíš. Nikdy bych ti to nepřiznal. A pochybuji, že ty bys mi někdy přiznala, že se já líbím tobě. Takže… co s tím uděláme?“ zeptal se stále nabručeně.
„No to si piš, že bych si to tajemství vzala do hrobu. Co třeba nic? Co dělat, že nic z toho nevíme?“ zeptala jsem se a už jsem začínala být taky naštvaná. Hodně.
„A k čemu by to bylo dobré?“
„A k čemu je dobré to řešit?“
„Dobře, tohle nikam nevede. Předložím tedy svůj návrh. Co třeba se začít tajně scházet? Ukojíme touhu a zvědavost a třeba nás ta posedlost přejde,“ ušklíbl se.
„Zbláznil ses?! Myslíš, že už nemám na problémy zaděláno dost?!“ vyjela jsem na něj.
„Hermiono,“ začal a společně s tím se začal přibližovat, „touha by se neměla potlačovat. Jinak by mohla vybuchnout v nepravou chvíli, víš?“

SRVK - 14. kapitola

14. kapitola

O tři hodiny později jsme se všichni setkali v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo znepokojivé, i když ne zrovna překvapivé, že o ní profesoři věděli. Už se čekalo jen na bratra Peryho a Zabiniho rodinu. Byly to docela nervy. Přece jsme stále byli uprostřed války, která se chtě nechtě blížila, a my jsme stáli na opačné straně než oni.
„Zdravíme,“ ozvalo se ode dveří a já uviděla modré oči, stejné jako měl Pery, a uhlově černé vlasy. Musel to být jeho bratr. A ta drobná zelenooká blondýnka musela být jeho manželka.
„Vítejte u nás, Mikaele a Anastazie Ferrelewovi,“ pokynul jim Brumbál a my všichni kývli jejich směrem. Pery se ode mě hned odtrhl a běžel se obejmout se svým bratrem. Oba zářili štěstím a jejich oči se leskly neprolitými slzami. Bylo to rozkošné.
Po chvíli se za mnou Pery vrátil a už jsme čekali jen na rodinu Zabiniů. Nečekali jsme dlouho.
„Přejeme pěkný večer,“ ozvalo se chladným hlasem.
„Vítejte u nás, Elfrido a Derwente Zabini,“ opět pokynul Brumbál a my zase kývali.
„Ahoj, mami a tati,“ ozval se Roger. Usmál se a opatrně popošel k rodičům. Když se pousmáli, rozběhl se a nechal se pořádně obejmout. Poté se vrátili k naší skupince.

MZ - 6. kapitola

6.kapitola

O představení, které Rita s Hermionou a Harrym předvedli ve Velké síni, brzy věděl celý kouzelnický svět. V tomhle světě prostě neexistovala téměř žádná možnost, že by něco zůstalo skryto. Což ale nebylo nic, s čím by si kdokoliv dělal hlavu. Už byli zvyklí. A většina lidí byla stejně spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, takže nebylo divu, že celé Bradavice byly zahlceny štěstím a úsměvy. Protože Hermiona s Harrym jim ukázali, že se můžou vzepřít zákonu. Můžou si to krásně nahrát tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení. A to bylo vědomí, které všechny hřálo.

KŽP - Jiné (II.)

JINÉ (II.)

Když byla Lily Evansová malá, vždy si přála zvířátko. V jejích snech často vystupoval nějaký šílený pes. Nejlépe voříšek, protože ti se jí líbili nejvíce. Milovala voříšky, u kterých se těžko dalo odhadovat, z jakého spojení vzešli. Taktéž je milovala, protože věděla, že jsou nejzdravější a většina nemocí se jim vyhýbá. Protože nebyli zkažení lidskou touhou mít to nejlepší. Nebyli přešlechtění. V jejích snech se tenhle její voříšek jmenovat Bob.

V Bradavicích měla vždy sovu, protože podle jejích rodičů mělo tohle zvíře aspoň smysl. Smířila se s tím, ale vždy doufala, že jednou toho psa mít bude. Nebo aspoň kočku. Takže když přišel čas jejího výročí s Jamesem, měla jasno, co chce za dárek.
„Jamesi?“ zamrkala na svého muže.

SRVK - 13. kapitola

13. kapitola

Když jsme se společně s Harrym přemístili ke Třem košťatům, rozhlédli jsme se. Hned nám bylo jasné, kde Rowleovi sedí. Nešli přehlédnout, byli tu jako pěst na oko. Byli ve společenských a od pohledu drahých hábitech. Podívala jsem se na Harryho.
„To zvládnem, Miono, jsme přece nepřemožitelné duo!“ stiskl mi rameno a vyšli jsme. Rowleovi si nás všimli hned.
„Agatha Rowleová a tady manžel je Percival Rowle. Těší nás. Vy musíte být Hermiona Grangerová a slavný Harry Potter,“ velmi uhlazeně pronesla paní Rowleová.
„Ano, těší nás,“ pokývla jsem a posadila se k nim. Vedle mě si sedl Harry, který už teď vypadal mírně otráveně.
„To je skvělé. Řeknu vám to naprosto upřímně. Chceme s vámi probrat našeho syna Peryho. Chceme, abyste ho přemluvili k tomu, aby nám prozradil identitu jeho přítele a pomohl nám svrhnout jeho rodinu. Zničit ji. Také chceme, abyste se vy dva i poslední člen Zlatého tria přidali k nám,“ dořekla velmi arogantně paní Rowleová. Pan Rowle celou dobu pokyvoval hlavou s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na Harryho, který se v tomtéž momentě otočil na mě. Měl neuvěřitelně vykulené oči a tak tak, že neměl šokem otevřenou i pusu. Cítila jsem se stejně.
„Abych si to ujasnila. Chcete po nás, abychom zradili důvěru vašeho syna a třešničkou na dortu má být to, že chcete, abychom byli nějaká parodie na Smrtijedy. Chápu to dobře?“ zeptala jsem se.

MZ - 5. kapitola

5. kapitola

Druhý den měl být klidný. Rita měla přijít nejdřív zítra, ale pravděpodobněji až pozítří. Proto byla naše skupinka klidná a veselá. Pro změnu seděli odděleně, aby se mohli věnovat i svým jiným přátelům. Ale byl to Draco, kdo rozesazení navrhl. Zcela zmijozelsky a zbaběle vybruslil z možnosti, že by seděl u jednoho stolu s Harrym, kterému měla přijít jeho nabídka. Draco nezapomněl poprosit Hermionu, kterou teď považoval za největšího spojence, když si vezme Severuse, aby přesvědčila Harryho, aby ty žádosti prošel už u stolu. A tak nedočkavě, ale se strachem čekal na příchod pošty. A dočkal se. Před Draca, Pansy ani Blaise nespadla ani jedna obálka, a tak si všichni oddechli. Ale Draco stále velmi pozorně sledoval nebelvírský stůl. Stejně jako Severus, který měl strach, že si to Hermiona rozmyslí. Nebylo to pravděpodobné, ale Nebelvírští byli schopni všeho. Rádi dělali opak toho, co lidé očekávali. I Nebelvír jako byla Hermiona. U nebelvírského stolu zatím zavládlo velké veselí, když před Zlaté Trio dohromady napadalo přibližně sto obálek. Po tom uvědomění se Severusovi i Dracovi chtělo zasténat. To nikdy nemohli projít a najít tam ty správné. Ale Hermiona to naštěstí vzala do svých rukou. Velmi nenápadně a potichu si přivolala žádost od Severuse a od Draca, kterou podstrčila Harrymu, aby ji otevřel.

KŽP - Ginny a Harry (I.)

Ginny a Harry (I.)

Tohle přesahovalo veškeré meze. Nemohla uvěřit tomu, že souhlasila, že si pořídí třetí dítě! A absolutně nechápala, co její matku posedlo, že přivedla na svět sedm dětí! Ona měla zatím dvě a už myslela, že je prokleje. Nebo si minimálně kvůli nim vytrhá všechny vlasy.
„Jamesi! Okamžitě polož to koště a pojď se najíst!“ křikla na něj, když už popáté obkroužil obývák na koštěti. Za tenhle dárek svého bratra nenáviděla.
„A James Sirius Potter zahlédl zlatonku a letííííí,“ ozvalo se od Jamese a proletěl těsně vedle svého bratra.

„Jamesi!“ vykřikla zděšeně Ginny.