SRVK - 13. kapitola

13. kapitola

Když jsme se společně s Harrym přemístili ke Třem košťatům, rozhlédli jsme se. Hned nám bylo jasné, kde Rowleovi sedí. Nešli přehlédnout, byli tu jako pěst na oko. Byli ve společenských a od pohledu drahých hábitech. Podívala jsem se na Harryho.
„To zvládnem, Miono, jsme přece nepřemožitelné duo!“ stiskl mi rameno a vyšli jsme. Rowleovi si nás všimli hned.
„Agatha Rowleová a tady manžel je Percival Rowle. Těší nás. Vy musíte být Hermiona Grangerová a slavný Harry Potter,“ velmi uhlazeně pronesla paní Rowleová.
„Ano, těší nás,“ pokývla jsem a posadila se k nim. Vedle mě si sedl Harry, který už teď vypadal mírně otráveně.
„To je skvělé. Řeknu vám to naprosto upřímně. Chceme s vámi probrat našeho syna Peryho. Chceme, abyste ho přemluvili k tomu, aby nám prozradil identitu jeho přítele a pomohl nám svrhnout jeho rodinu. Zničit ji. Také chceme, abyste se vy dva i poslední člen Zlatého tria přidali k nám,“ dořekla velmi arogantně paní Rowleová. Pan Rowle celou dobu pokyvoval hlavou s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na Harryho, který se v tomtéž momentě otočil na mě. Měl neuvěřitelně vykulené oči a tak tak, že neměl šokem otevřenou i pusu. Cítila jsem se stejně.
„Abych si to ujasnila. Chcete po nás, abychom zradili důvěru vašeho syna a třešničkou na dortu má být to, že chcete, abychom byli nějaká parodie na Smrtijedy. Chápu to dobře?“ zeptala jsem se.

 „Ne! Rozhodně nechceme, abyste se stali parodií na Smrtijedy. Chceme, abyste byli Bílými Smrtijedy,“ odvětila paní Rowleová.
„Vaše naivita je vážně rozkošná, paní Rowleová, ale ani já, ani Harry, se nehodláme stát parodiemi na Smrtijedy, a že to parodie jsou, ať už jim říkáte jakkoliv. A už vůbec nehodláme porušit tu křehkou důvěru, kterou k nám Pery má. Těšilo mě, ale s tímhle se s vámi rozloučím,“ odpověděla jsem a začala se zvedat k odchodu. V tom mě Harry zastavil.
„Hermiono, počkej. Ještě bych rád něco řekl tady manželům Rowleovým,“ podíval se na mě. A pak pokračoval směrem k Agathe Rowleové. „ Chtěl bych vám jen říct, že nejste o nic lepší než Voldemort, Smrtijedi a veškeré rodiny, které jsou na jeho straně. Možná jste i horší. Nebo jste to nové zlo, co nás teprve čeká. Každopádně nikdo slušný a ani nikdo na naší straně s vámi nebude chtít mít nic společného. A to vám zaručuji, i kdybych se za to měl společně s Hermionou zasadit. Ale plně doufám, že už vás nikdy neuvidím, nikdy o vás neuslyším a nejlépe ani nikdy už neucítím vaši magii či váš neskutečně odpuzující parfém, madam. Jak řekla Hermiona, mějte se, jak chcete. My se poroučíme,“ dořekl a zvedl se též. Manžele Rowleovi byli očividně v šoku z našich proslovů, a přesto se jeden z nich vzpamatoval. A kupodivu to byl Percival Rowle.
„Já zase zaručuji vám, že o nás uslyšíte a budete ještě litovat, že jste se k nám nepřidali,“ řekl velmi pevným a ledovým hlasem. Připomněl mi Luciuse Malfoye. Budu se muset podívat do jejich rodokmene. Každopádně jsme po jeho prohlášení pokrčili rameny a odporoučeli se pryč.
Jakmile jsme se ocitli v Bradavicích, pospíšili jsme si do ředitelny. Vpadli jsme tam jako velká voda.
„Slečno Grangerová, pane Pottere, hoří?“ zeptal se nás Brumbál s jasnými jiskřičkami v očích.
„Skoro,“ vyhrkli jsme s Harrym současně.
„Dobrá, sedněte si a řekněte, koho mám zavolat,“ odvětil Brumbál již s trochu vážnějším výrazem.
„Snapea, McGonagallovou, Peryho, Rogera, Nevilla, Ginny, Malfoye, Parkinsonovou a Blaise,“ vyhrkla jsem. Brumbál pouze kývl a přešel k obrazům a letaxu. Mezitím se před námi objevily šálky s čajem a citrónové bonbóny.
Jako první se dostavil Snape, což mě vůbec ale vůbec nepřekvapilo. Musela jsem se ušklíbnout, což mu samozřejmě neuniklo.
„Děje se něco, slečno Grangerová?“
„Děje se spousta věcí, proto je příjemné, když je něco tak, jak má. Jako vždy jste velmi dochvilný, pane,“ pokrčila jsem rameny a Snape to nechal být.
Dále se přiřítila McGonagallová v závěsu s Nebevíry a chvilku nato hadi. Jakmile se všichni usadili, Brumbál začal.
„Všichni zhruba víte, proč tu jsme. Slečna Grangerová s panem Potterem se setkali s Rowleovými a očividně se něco stalo, protože by se sem jinak nepřihrnuli, jako by je mozkomorové honili. Takže prosím, můžete začít,“ pokynul nám.
„Řekni to ty,“ pokynul mi Harry. Povzdechla jsem si a převyprávěla náš velmi krátký rozhovor s manželi Rowleovými. Všem se zračilo ve tváři mnoho emocí. Od šoku a znechucení po vztek. Když jsem skončila, rozhostilo se ticho. Nakonec si odkašlal Brumbál.
„To je velmi… zajímavé, řekl bych,“ dostal ze sebe.
„Moji rodiče jsou šílení, patří ke svatému Mungovi,“ zakňoural Pery.
„To nevadí, Pery, naši rodiče taky nejsou zrovna normální,“ ozval se Blaise a pohladil ho po rameni. Bylo to hezké gesto a Harry to gesto sledoval velmi zaujatě, až hladově. Brrr.
„Myslím, že bychom to měli říct i ostatním,“ ozvala se McGonagallová.
„Souhlasím s Minervou a tentokrát bez poznámek,“ přisadil si Snape.
„Jsem v šoku. A zcela upřímně přiznávám, že více než Smrtijedi mě děsí tito fanatici,“ ušklíbla se Ginny.
„Teda, já chápu, že se to v této společnosti úplně nehodí. Ale Voldemort se Smrtijedy jsou proti nim jen jako otravní komáři. Fakt z nich šel strach a byla kolem nich jakási aura. Fialová. Aspoň myslím,“ zamyšleně jsem podotkla.
„Zlatí komáři, fakt,“ zazubil se Harry, „ale tu auru jsem taky cítil a rozhodně byla fialová.“
„Fialová znamená mimo jiné i skryté tajemství, což vyvolává znepokojení,“ ozvala se poprvé Parkinsonová.
„Uzavřeme to,“ rozhodl Brumbál, „profesoři si o tom promluví a rozšíří tuto informaci všude, kam to jde. Zatím do toho nebudeme zatahovat Denního Věštce, ale myslím, že nakonec nebude zbytí. Teď vyřešme otázku, která je mnohem důležitější. Pery, musíš se ještě dnes rozhodnout o rodině, do které půjdeš. Tvůj bratr už je na cestě a každou chvíli by tu měl být. Rituál převedení rodiny musíme podniknout dřív, než tvým rodičům přijde dopis, aby tomu nemohli zabránit. Rozhodni se nejlépe do hodiny. Můžeš se tady s tvými nebelvírskými i zmijozelskými přáteli poradit. Já a tady profesoři vám necháme soukromí. Pak stačí říct, jakémukoliv obrazu, oni už nás najdou,“ mrkl na něj a odešel v závěsu s profesory.
„Tak my asi půjdeme, aby ses mohl rozhodnout se svými přáteli,“ ozval se poprvé Malfoy, který byl bledší než obvykle.
„Zůstaňte. Prosím,“ ozval se Pery. A kupodivu se šokovaní hadi opět svalili na svá místa. Až teď mi došlo, že Blaise seděl vedle Peryho z jedné strany a z druhé měl Rogera. Zajímavé.
„Já… já… já už mám asi rozhodnuto, ale bojím se vašich reakcí,“ pokrčil rameny Percy.
„Jen povídej, my už skousneme fakt všechno, řekl bych,“ řekl Neville a naprosto nelongbottomsky si odfrkl.
„Nechci k Weasleyovým, protože tam je Ronald,“ pokrčil rameny a opatrně se podíval na Ginny.
„Já to chápu. Je to debil. A zbytek rodiny to také pochopí,“ uchlácholila ho.
„Tak jo. No… ale chci jít… vy se budete zlobit. Moc. Určitě. Ale já chci k Zabiniům, protože Roger je úžasný kamarád, který při mně stojí, a věřím mu. Mám ho rád, fakt. A Blaise taky není tak špatný. Je v pohodě. A dneska mě taky podržel. Ale já chápu, že se zlobíte, ale…“
„Pery, uklidni se. Nikdo se na tebe nezlobí. Myslím, že je to pochopitelné,“ zastavila jsem ho a pohladila ho.
„Vážně?“ zeptal se s nadějí v očích.
„Vážně. Myslím, že to bylo i docela předvídatelné,“ ozval se Harry.
„Mně se docela ulevilo. Stěží se postarám o sebe, nemohl bych se starat ještě o nevlastního bráchu,“ oddechl si Neville.
„Žádné překvapení, Longbottome,“ odsekla Parkinsonová a poplácala ho po rameni.