MZ - 6. kapitola

6.kapitola

O představení, které Rita s Hermionou a Harrym předvedli ve Velké síni, brzy věděl celý kouzelnický svět. V tomhle světě prostě neexistovala téměř žádná možnost, že by něco zůstalo skryto. Což ale nebylo nic, s čím by si kdokoliv dělal hlavu. Už byli zvyklí. A většina lidí byla stejně spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, takže nebylo divu, že celé Bradavice byly zahlceny štěstím a úsměvy. Protože Hermiona s Harrym jim ukázali, že se můžou vzepřít zákonu. Můžou si to krásně nahrát tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení. A to bylo vědomí, které všechny hřálo.

 „Víš, za tohle mi dlužíš. Nechtěla jsem se vdávat takhle brzy,“ ozvala se Hermiona z křesla. Severus naproti si povzdechl. Věděl, že to přijde. Jen netušil, že tak brzy.
„Už lituješ svého rozhodnutí souhlasit se svazkem se mnou?“ zvedl obočí.
„Nelituju absolutně ničeho. Jsem poměrně spokojená. Jen jsem se nechtěla vdávat tak brzy. To je vše,“ propalovala ho očima. Severus si povzdechl.
„Beru na vědomí.“
„Takže… Chceš zůstat žít v Bradavicích?“
„Ano. Mám spoustu panství po světě, které ti ukáži, ale nechci se vzdávat práce zde,“ nakrčil Severus obočí. Snažil se přijít na to, kam tahle konverzace směřuje.
„To je v pořádku. Jen mě napadlo, že bys mi to mohl vynahradit tak, že bychom si postavili někde domeček. Malou útulnou chaloupku. Pokud by ti to nebylo příliš proti srsti,“ znejistěla najednou Hermiona.
„Ach. Ale jistě. Pokud to smaže tvé nepříjemné pocity z toho, že se vdáváš tak brzy, tak proč ne,“ ulevilo se Severusovi.
„Když už jsme u toho. Mohl bys hrad požádat, aby přistavil nový pokoj? Potřebujeme nutně další knihovnu.“
„Překvapivě.“
„A pak mě napadlo, jestli by mi hrad nemohl přistavět i kuchyň? Já vím, že tu jsou skřítci, ale znáš můj názor. Ráda bych aspoň občas vařila sama.“
„Samozřejmě,“ zacukaly Severusovi koutky.
„Myslíš, že mi Minerva nabídne nějaké místo tady? Bylo by to nejpraktičtější,“ zamyslela se.

„Pravděpodobně ano. Jsi inteligentní, všímavá a Minerva tě vždycky měla ráda.“
„Díky,“ usmála se Hermiona.
„Za co?“ zazmatkoval Severus.

„Trpělivě mi odpovídáš, i když jsem tě vyrušila ze čtení. A chceš mi vyhovět ve všech bodech. Myslím, že už mi zase tak nevadí, že se budu vdávat takhle brzo,“ rozšířil se Hermioně úsměv. A Severus se musel také usmát.

„Proč jsi mi nic neřekl?“ zeptal se potichu Harry, zatímco si hověl v objetí Draca.
„Nebyl jsem si jistý reakcí.“
„No a?“ nechápavě nakrčil obočí Harry.
„Já nejsem Nebelvír a do všeho se nevrhám bezhlavě. Jsem Zmijozel. Nerad riskuji a velmi rád si jsem jistý tím, co mi objekt mého zájmu odpoví. Což jsem nebyl, ani když jsem ti posílal žádost, ale věděl jsem, že nemůžu čekat,“ odpověděl trpělivě Draco.
„Hm. A proč vlastně já?“
„Velmi inteligentní otázka, opravdu,“ odfrkl si Draco, ale přece jen odpověděl. „Tvoje oči. Jsou živé a dokážou člověka obejmout a uchlácholit. Tvé vlasy, které jsou tak neuvěřitelně neposedné, že mě to sice rozčiluje, ale také fascinuje. No a pak tvá povaha. Jsi tak horkokrevný, neopatrný a bláznivý. Ale do všeho dáváš ze sebe všechno a líbí se mi to, jak chráníš lidi, na kterých ti záleží. A na koštěti jsi velmi elegantní. Nechápu sice, kam se ta elegance ztrácí, když jsi na zemi, ale budiž. To nějak vyřešíme.“
„Hmmm,“ zamručel Harry a zvedl hlavu, aby si Draca mohl prohlédnout. Ten na něj koukal s jasnou nákloností v očích. Musel se usmát.
„Když už máme tu upřímnou chvilku, proč jsi ty souhlasil?“ snažil se krotit svou zvědavost Draco. Opravdu to nechápal, že někdo tak chtěný jako Harry přijal žádost zrovna od něj. Ale původně to nechtěl probírat, protože byl s jeho rozhodnutím spokojený.
„Sice to nedáváš moc najevo, ale jsi neuvěřitelně ochranářský, statečný a hlavně dokážeš zachovat chladnou hlavu v situacích, kdy já bych už omdlel nebo křičel. A pak tvoje ostře řezané rysy jsou opravdu přitažlivé. Ale nejvíce mě na tobě fascinují tvé oči. Dokáží tak snadno ztvrdnout v kámen a pak se během vteřiny dokáží roztavit na tekuté stříbro. Je to fascinující,“ pokrčil rameny Harry.
„Já se ti líbil?“ překvapivě zamrkal Draco.
„Jsi nejpřitažlivější kluk na škole. Samozřejmě, že ses mi líbil,“ odfrkl si Harry. A pak zaklonil hlavu s jasnou žádostí. A Draco té žádosti vyhověl a Harryho velmi něžně políbil.

„Co budu dělat? Co budu dělat?“ zmatkovala v prázdné učebně Ginny.
„Podepíšeš tu žádost?“ navrhla Pansy.
„Brácha mě zabije!“

„Nezabije,“ uklidňovala ji Lenka.
„A co vlastně budete dělat vy? Vám dnes taky něco přišlo!“
„Podepíšu,“ usmála se kouzelně Lenka.
„No jo, ale Neville je zlatíčko! Toho by chtěla každá rozumná dívka,“ zamumlala Ginny.
„Prosím tě, Zabini taky není tak zlý,“ pokrčila rameny Pansy.
„Není. Není,“ pokývala na souhlas Ginny, která byla myšlenkami jinde.
„Tady máš brk a podepiš to,“ postrčila ji Lenka.
„Jo, jo“ odpověděla Ginny a bezmyšlenkově žádost podepsala.
„Už jsi zpátky mezi námi?“ zeptala se Pansy.
„Jo. Řekla jsem si, že když pak řeknu Ronovi, že jsem to podepsala téměř nevědomky, tak to vezme líp. A nechtěla jsem lhát,“ zazubila se.
„Tvůj brácha to vezme naprosto v pohodě, protože já právě podepsala jeho žádost,“ zasmála se Pansy. A pak se musely zasmát všechny. Každá si brala muže, kterého byly schopné přijmout. Navíc to byli jejich kamarádi. A Lenka vždycky chtěla Nevilla. Ginny fascinovala divokost Zabiniho a Pansy přišla Ronova nemotornost roztomilá. Všechny musely uznat, že zle se mít rozhodně nebudou. A tak se chytily za ruce a společně šly odeslat podepsané žádosti o jejich ruku.

„Nakonec to nedopadlo tak zle, co říkáš?“ usmál se Brumbál ze svého rámu.
„Ne. Nakonec to vyšlo lépe, než se dalo předpokládat,“ pousmála se Minerva.
„Severus získal pravděpodobně jedinou ženu, kterou nemůže za žádnou cenu zastrašit, a Hermiona dostala snad jediného muže na světě, který jí může inteligentně stačit,“ usmál se.
„Ach ano. Tenhle pár se zvlášť povedl,“ souhlasila.
„Ale Draco a Harry mě trochu překvapili. Ale rád vidím, že divoký Harry získal k sobě poměrně trpělivého a klidného muže, jako je Draco. A Draco díky tomu získal bytost, která ho zahrne láskou a bude za ním za každé situace stát. Ale stejně bych nikdy nepomyslel, že rody, jako jsou Potterovi a Malfoyovi se spojí,“ zasmál se Brumbál a šťastně si začal pobrukovat.
„Mně taky ne. A ještě více mě překvapilo, že Dracovi rodiče to akceptují! Svět se asi opravdu zbláznil. Nebo možná za doby Voldemorta stačilo vydat Manželský zákon a všichni bychom se spojili proti Ministerstvu,“ touhle představou Minerva nepobavila jen samu sebe, ale všechny přítomné portréty.
„Zázraky se dějí. Takže by mě to nepřekvapilo,“ podotkl Brumbál.
„Ale i páry Lenka a Neville, Ginny a Blaise a Pansy a Ron mi přijdou kouzelné. I když musím uznat, že se k sobě hodí,“ pousmála se Minerva.
„Ano. Lenka a Neville jsou proklatě kouzelní. Ginny a Blaise divocí. Pansy a Ron zajímaví. Myslím, že Molly se zblázní radostí. Chystat tři svatby se jí ještě nepoštěstilo. A z toho jednu z nich s Narcissou! I když možná čtyři svatby. Pravděpodobně bude chtít pomoct i se Severusovou. Škoda, že u toho nemohu být,“ povzdechl si pobaveně.
„Já ti to pak všechno ukážu,“ slíbila mu Minerva a šťastně si povzdechla. Její oblíbenci se většinou spojili s lidmi, o které se nejvíce bála. Lépe to dopadnout nemohlo.
„Vychovali jsme ty děti dobře,“ podotkl Brumbál a Minerva nemohla jinak než souhlasit.