KŽP - Jiné (II.)

JINÉ (II.)

Když byla Lily Evansová malá, vždy si přála zvířátko. V jejích snech často vystupoval nějaký šílený pes. Nejlépe voříšek, protože ti se jí líbili nejvíce. Milovala voříšky, u kterých se těžko dalo odhadovat, z jakého spojení vzešli. Taktéž je milovala, protože věděla, že jsou nejzdravější a většina nemocí se jim vyhýbá. Protože nebyli zkažení lidskou touhou mít to nejlepší. Nebyli přešlechtění. V jejích snech se tenhle její voříšek jmenovat Bob.

V Bradavicích měla vždy sovu, protože podle jejích rodičů mělo tohle zvíře aspoň smysl. Smířila se s tím, ale vždy doufala, že jednou toho psa mít bude. Nebo aspoň kočku. Takže když přišel čas jejího výročí s Jamesem, měla jasno, co chce za dárek.
„Jamesi?“ zamrkala na svého muže.

 „Ano, miláčku?“ zareagoval James a dál si četl v novinách.
„Už vím, co nám pořídím k výročí!“

„Prosím tě, Lily. Psa ne. Je to absolutně nekouzelnické stvoření,“ zasténal její muž, který už věděl, kam tohle její nadšení vede.
„Dobře,“ odkývala mu to. James se chvilku divil, že tuhle hádku vyhrál, ještě než pořádně začala, ale nemínil si tím kazit hezký večer. To ještě nevěděl, co jeho žena chystá. Ale za pár dní to měl zjistit.

„Překvapení!“ vykřikla Lily a cpala mu do obličeje chlupatou kouli.
„Lily! Co to je?“ zaraženě ze sebe dostal.

„Koťátko!“ nadšeně vyhrkla.
„Řekl jsem ne…“
„Kdepak! Zakázal jsi psa, protože není dostatečně na úrovni v kouzelnické společnosti. Kočka ale je,“ pokrčila rameny Lily a už se s tím ďáblem šla mazlit. James jen beze slova stál a neměl slov. Už mu docházelo, proč tu nedávnou skoro hádku tak snadno vyhrál. Jeho žena ho absolutně převezla. Pousmál se. To ale nevěděl, jak vychcaný a moudrý tento kocour je.

„Křivko! Tohle sakra nemůžeš!“ trhal si vlasy James. Ta zpropadená kočka zase něco provedla! Neuvěřitelné. Kdyby ji neměl Harry rád a ona jeho, už ji dávno vyhodí, i přes protesty své ženy.

„Křivko, tohle se opravdu nedělá. Petr je přítel,“ zamračila se na kočku i Lily.

„Mňau!“ uraženě se ozval kocour. Byl rozčilený. Už nevěděl, jak jim naznačit, že tohle není přítel! Poškrábal ho, pokousal a momentálně ho počůral a stejně to nepomáhalo. Musel vymyslet něco lepšího.

Křivka už ale nic lepšího vymyslet nestihl. Dva dny nato byli jeho páníčci mrtví a jen jejich syn přežil. Vousatý pán ho ale odvezl. Křivka si tedy slíbil, že ho najde a bude mu oporou. Musel být. Protože ten malý divný tvor už byl členem jeho smečky. A Křivka svou smečku neopouští.

A přesně za jedenáct let tento slib splnil. Když do obchodu vkročila střapatá čarodějka, tušil, že ona je ta pravá. Byla tak moc podobná jeho předchozí majitelce, že prostě věděl, že ona mu pomůže jeho slib dodržet. A nemýlil se. Překřtěný Křivka, teď Křivonožka, splnil svůj slib a našel svého človíčka. A odmítl ho znovu opustit. A jeho majitelka byla s ním za jedno.