SRVK - 17. kapitola

17. kapitola

„Ááá, tuhle mysl moc dobře znám. Uvažoval jsem u ní o třech kolejích – Havraspár, Zmijozel a Nebelvír. Nemám pravdu?“ ozval se jako první Moudrý klobouk.
„Máš,“ odpověděla jsem poslušně, taktéž nahlas.
„Jsi velice odvážná, nic tě nezastaví. To by odpovídalo Nebelvíru, ve kterém jsi. Ale máš velmi pozoruhodnou mysl. Inteligentnějšího člověka jsem pod sebou neměl. Možná měl být Havraspár mou volbou. Taky zde vidím jistou lstivost a chladnokrevnost. Nebo že by Zmijozel měl být tvou kolejí? Co si myslíš ty?“
„Nic. Donedávna jsem byla docela spokojená s Nebelvírem.“
„Ale, ale. Pamatuji si, jak sis ho vybojovala. Havraspár jsem odmítl jako první, protože bystří žáci se hodí do každé koleje. Ale pak jsem tě dost jasně tlačil do Zmijozelu, ve kterém bys vynikla. Nikdo by se ti nemohl rovnat. A přesto jsi bojovala za Nebelvír. Proč?“ zeptal se opět klobouk. A já na sobě cítila zvědavé pohledy všech přítomných.
„Četla jsem Dějiny. Vím, že Salazar s Godricem byli nejlepšími přáteli a byli si dost podobní. Ale Godricovi nezáleželo na původu. Salazarovi ano. Tak jak bych mohla být v jeho koleji? Jsem mudlorozená.“

 „Ano, myslím, že právě tento argument mě přesvědčil. Ale přesto si myslím, že jsi měla skončit tam. I když je pravda, že bys byla asi jeden z nejodvážnějších Zmijozelů v historii. Ale na druhou stranu. Teď jsi zase nejlstivější Nebelvírkou. A myslím, že by ti zelená šla více k pleti.“
„Hele, já už pochopila dávno, že nejsi spokojený s tím, kam jsi mě poslal. A je pravda, že mi zelená sluší víc jak červená. Ale zase lva mám radši jak hada. A proč ti vlastně tak moc leží v žaludku, v jaké koleji jsem?“
„Protože ty máš tu moc spojit všechny koleje. Ty můžeš pomoci Bradavicím se sjednotit. Jsi na to dostatečně chytrá, odvážná, lstivá i loajální. Patří ti všechny vlastnosti všech kolejí. Proto tak rozumíš lidem. Jen si myslím, že ze Zmijozelu by to byla pro tebe větší výzva a měla bys více možností. A prostě si stojím za tím, že jsi měla být ve Zmijozelu,“ dostala jsem rozsáhlou a překvapivou odpověď. Neměla jsem slov. A všichni okolo mě byli očividně taky v šoku. Já a sjednotit Bradavice? Ten klobouk se asi stal senilním!
„V té situaci, ve které jsem, si myslím, že je pro mě výzvou přežít v Nebelvíru. Navíc, na Nebelvír většinou Mrzimor a i ten Havraspár dá. Na Zmijozel ne. Nemyslíš, že mám lepší pozici k tomu teď? Navíc bůh ví, jak by všechno dopadlo, kdybych nebyla v Nebelvíru. Myslím, že to můžeme nějak uzavřít, ne? Za mě jsem ráda, že jsem v Nebelvíru. Mám mnohem větší šanci, změnit zaslepenost lidí,“ našla jsem zpátky slova.
„Já bych tě, po podrobnějším prozkoumání, poslal do každé koleje. Jsi něco jako duše této školy. A i přesto mě mrzí, že nejsi ve Zmijozelu,“ zakončil Moudrý klobouk a já si ho sundala.
„Spokojení?“ zeptala jsem se a dočkala se zkoumavých pohledů a pokývnutí. To budu řešit potom. Teď byl na řadě Harry, kterému už jsem podávala Moudrý klobouk.
„Ach! Další velmi zajímavá mysl. Nejsem si jistý, která z těchto dvou myslí je zajímavější. Tebe jsem také chtěl poslat do Zmijozelu. Udělal by z tebe velkého čaroděje. Nepřekonatelného. A opět jsem i přes své přesvědčení poslal do Nebelvíru. Proč jsi ty pohrdl Zmijozelem?“ ozval se klobouk.
„No to je jednoduché. Neslyšel jsem o Zmijozelu nic dobrého. Jen to, že odtamtud pocházel černokněžník, který zavraždil mé rodiče. A nechtěl jsem do Nebelvíru. Říkal jsem, že chci kamkoliv jinam,“ ozval se v klidu Harry.
„Ano, ano. Ale jak sis všiml, jen tyto dvě koleje jsou dostatečně mocné a průbojné na to, aby tě pořádně vychovaly a udělaly z tebe silného čaroděje. Takového, který splní poslání. Ovšem musím se zeptat. Kdybych tě teď chtěl poslat do Zmijozelu, co bys na to řekl?“
„Asi bych nad tím víc přemýšlel. Ale Hermiona má pravdu. Z Nebelvíru mám lepší pozici na dělání změn,“ pokrčil rameny Harry.
„Myslím, že jsem právě měl tu čest hned s dvěma nejlstivějšími Nebelvíry. A koukám, že jste nejlepší přátelé. Zajímavé. Velmi zajímavé. Ale abych to uzavřel. Nejraději bych nechal půlku tebe v Nebelvíru a půlku ve Zmijozelu. Ale přesto si myslím, že Zmijozel by byla lepší volba,“ dořekl klobouk a zmlkl. Harry pokrčil rameny a klobouk podal Brumbálovi. Posadil se vedle mě.
„Tak tohle bylo velmi zajímavé a poučné,“ ozval se právě Brumbál, kterému se vrátily jiskřičky.
„Taky bych řekl. Mohl jsem mít ve své koleji hned dva průseráře. Hned dva, kteří byli u všeho, co se pokazilo. Hned dva členy Zlatého tria. Děsivé,“ ušklíbl se Snape.
„A já o ně mohla přijít. Sice bych přišla o mnoho starostí, ale zase bych byla ochuzena o mnoho výher a uznání. Nelituji toho, že je mám u sebe,“ podotkla s úšklebkem McGonagallová.
„No já nevím, ta vypočítavost, že z Nebelvíru máte lepší pozici… Ten Zmijozel se ve vás nezapře,“ podotkla zamyšleně Ginny. Já jsem jen poslouchala a snažila se nedat nic znát. Harry se vedle mě šklebil a očividně to s ním nic nedělalo. No jasně, on byl zvyklý být na něco předurčen. Já ne. Já se vždy musela učit, abych udržela krok. Musela jsem tvrdě pracovat, abych nebyla jen ta mudlovská šmejdka. A teď se dozvím, že mám spojit Bradavice. No to je zlý sen. Jako by těch komplikací pro tento rok nebylo už dost.
„Já jsem rád, že vás máme u nás. Bez Hermiony bych se neprohrabal z lektvarů k NKÚ a bez Harryho bych nezískal sebevědomí,“ pokrčil rameny Neville. Snape se jen ušklíbl.
„Potom, co jsem vás poznal, si myslím, že by z vás byli dobří členové naší koleje,“ zamyšleně poznamenal Blaise.
„Souhlasím,“ ozvala se Pansy.
„Taky, ale myslím, že máte pravdu v tom, že lepší pozici máte z Nebelvíru,“ dostal ze sebe s menšími obtížemi Draco. Asi mu moc nevyhovovalo přiznat, že máme v něčem s Harrym pravdu.
„Ale kdybyste byli ve Zmijozelu, byl by se mnou ámen, až bych se dostal do Nebelvíru,“ ozval se klidně Roger a my nemohli jinak než uznat jeho pravdu.
„Myslím, že jsme dnes všichni získali více než jeden podnět pro přemýšlení a že je načase se vrátit k naší práci. Jen bych rád upozornil, že je venku velká šuškanda o vaší skupince,“ ozval se Brumbál.
„Och bože. Já zapomněla. Nebelvíři vás asi roztrhají,“ semkla rty McGonagallová.
„To neva. Hermiona vymyslela plán. Když to bude hodně zlé, přestěhujeme se do Zmijozelu. Panu profesoru Snapeovi to vadit nebude a členům taky ne. A pokud ano, tak to přežijí. A to cituji Hermionu. Dá se říct,“ ozvala se Ginny. Brumbál se upřímně rozesmál. McGonagallová se uchechtla a Snape se uznale ušklíbl.
„To se jim moc líbit nebude,“ podotkla McGonagallová a dočkala se od nás jen pokrčení ramen.
„A co na to tady skupinka Zmijozelů?“ zeptal se Snape.
„Draco řekl, že je to výborný nápad. Já si myslím, že je to v pohodě. My jim dali na výběr, to oni oznámili, že je jim jedno, co se stane. Prý ať se Nebelvír klidně staví na hlavu, ale že kvůli jejich zaslepenosti nenechají ublížit Perymu,“ pokrčil rameny Blaise. A nám se dostalo uznalého kývnutí od všech třech profesorů.
„Já si myslím, že to tak stejně dopadne. Stačilo mi vidět, jak to u nich vře i bez našeho přátelství. Natož teď. A nijak mě to neobtěžuje,“ ozvala se Pansy.
„To pro mě ovšem znamená zajistit pro vás nějaké spaní a seznámit s tím členy mé koleje,“ zamyslel se Snape.
„Nepředbíháte trochu? Třeba to nebude tak zlé,“ nesměle se ozval Neville.
„Nebuď naivní. Jdeme přímo do jámy lvové. A to do slova a do písmene. Pokud přežijeme dnešní vyučování a celkově dnešní den, je to výkon na vyznamenání Merlinovým řádem,“ odfrkla si Ginny.
„Myslím, že slečna Weasleyová má pravdu. Nebelvíři jsou poměrně výbušní,“ uznal Brumbál.
„Poměrně? Zapomínáte na pomstu Ronaldu Weasleyovi, kterou vymysleli tady tihle Nebelvíři?“ zeptal se s pozdviženým obočím Blaise.
„Možná trochu víc než poměrně. Ale oni přijdou k rozumu, až si tady slečna Grangerová s Harrym pořádně dupnou,“ pokrčil bezstarostně rameny Brumbál.
„Už se nemůžu dočkat na celý zástup stížností,“ povzdechla si McGonagallová.
„To mi připomíná, že už před chvílí jsem nás všechny nabádal k tomu, abychom se vrátili k práci. Den je ještě mladý a cítím ve vzduchu spoustu změn,“ řekl Brumbál a odešel. Po něm odešla profesorka McGonagallová, která si něco mumlala pod nos. A nakonec jsme odešli my, přímo do té jámy lvové. Hady jsme nechali za sebou u profesora Snapea. Očividně si potřebovali ještě promluvit.