SRVK - 19. kapitola

19. kapitola

„Respektujeme se tu. Všichni. Respektujeme různé názory i vkus. Nikoho neodsuzujeme. Držíme při sobě. Ve své vlastní koleji můžeme být těmi, co jsme doopravdy. Nemusíme se přetvařovat, jak před zbytkem školy. Pomáháme si a rozhodně se nezesměšňujeme. Možná jste zvyklí z nebelvírské místnosti na různé vystřelování ze svých spolužáků. Tady to je také, ale jiné. Od základů jiné. Také jsme k sobě upřímní. Platí tu nepsané pravidlo, že se nenavštěvují pokoje jiného pohlaví. Ostatní se dozvíte v průběhu. Něco pochopíte a na zbytek se zeptáte. My vám poskytneme útočiště a na oplátku počítáme s tím, že budete dodržovat tyto nepsané věci,“ dořekl Snape.
„A taky tak trochu doufáme, že až se to v Nebelvíru uklidní, jakože se uklidní, tak nás nehodíte přes palubu,“ ozval se Blaise.
„Věci, které nám byly řečeny, budeme dodržovat a předem se omlouváme, pokud porušíme něco nepsaného, co nám nebylo řečeno. Ale opravdu mě překvapuje dodatek Blaise.  A myslím, že nás všechny. Po odchodu od profesora Snapea ráno, jsme se za vás postavili u Nebelvírů a zhruba před půl hodinou jsme se za vás postavili před celou školou a Harry před svým kmotrem. Opravdu se vám zdá, že máme v plánu vás házet přes palubu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

SRVK - 18. kapitola

18. kapitola

A na katastrofu jsme nemuseli čekat dlouho. Čekala na nás téměř hned za dveřmi. Přesněji za rohem. Byl tam celý zástup Nebelvírů. S Ronaldem v čele. Chtělo se mi zasténat, ale bylo mi jasné, že musím být tvrdá. Už jen kvůli Perymu a Rogerovi.
„No vida, vida, kdopak to jde z přátelského posezení u čaje,“ ozval se Ronald. Nikdo z nás se nenamáhal reagovat. Taky co bychom mu řekli, že?
„Neignorujte nás!“ ozval se Seamus.
„Neignorujeme vás. Jen jsme zatím neslyšeli nic, na co by se dalo normálně odpovědět,“ ozvala se Ginny a zamračila se na ně.
„Fajn. Otázka je jasná – proč se s nimi bratříčkujete? Otráví vás!“ opět se o slovo přihlásil Ronald.
„Ti, kteří nám od začátku roku ubližují, právě stojí před námi a ne za námi. Ujasněte si pojmy s dojmy, než vypustíte takovou kravinu,“ pokrčila jsem rameny.
„My neubližujeme vám! My jen nechceme Rogera a teď i Peryho,“ ozvala se Levandule.
„Tím pádem si nemáme co říct. Oni k nám patří,“ připomněl svou přítomnost Neville.
„Pro Merlina! Jste zaslepení? Něco vám podali? Vždyť jeden se narodil jako Zabini a druhý to jméno přijmul!“ chytal se za hlavu Ronald.
„Je pěkné, jak je odsuzujete, ale neptáte se proč nebo jak. Opravdu vysoce inteligentní,“ odfrkla jsem si.

SRVK - 17. kapitola

17. kapitola

„Ááá, tuhle mysl moc dobře znám. Uvažoval jsem u ní o třech kolejích – Havraspár, Zmijozel a Nebelvír. Nemám pravdu?“ ozval se jako první Moudrý klobouk.
„Máš,“ odpověděla jsem poslušně, taktéž nahlas.
„Jsi velice odvážná, nic tě nezastaví. To by odpovídalo Nebelvíru, ve kterém jsi. Ale máš velmi pozoruhodnou mysl. Inteligentnějšího člověka jsem pod sebou neměl. Možná měl být Havraspár mou volbou. Taky zde vidím jistou lstivost a chladnokrevnost. Nebo že by Zmijozel měl být tvou kolejí? Co si myslíš ty?“
„Nic. Donedávna jsem byla docela spokojená s Nebelvírem.“
„Ale, ale. Pamatuji si, jak sis ho vybojovala. Havraspár jsem odmítl jako první, protože bystří žáci se hodí do každé koleje. Ale pak jsem tě dost jasně tlačil do Zmijozelu, ve kterém bys vynikla. Nikdo by se ti nemohl rovnat. A přesto jsi bojovala za Nebelvír. Proč?“ zeptal se opět klobouk. A já na sobě cítila zvědavé pohledy všech přítomných.
„Četla jsem Dějiny. Vím, že Salazar s Godricem byli nejlepšími přáteli a byli si dost podobní. Ale Godricovi nezáleželo na původu. Salazarovi ano. Tak jak bych mohla být v jeho koleji? Jsem mudlorozená.“

SRVK - 16. kapitola

16. kapitola

Všichni jsme stáli jako opaření. Čekali jsme hodně, ale tohle teda ne. A vůbec se mi nelíbily ty urážky a skryté hrozby. Vůbec.
„Takže najednou jsem hloupé Zlaté trio, ale v Prasinkách se div neudávili snahou si nás získat,“ ozval se Harry.
„Označení Zlaté trio je hloupé,“ poznamenala s úšklebkem Pansy.
„No my si ho nevymysleli,“ zvedl ruce na obranu Harry.
„Pšššt! Pery, jaké kletby z tvého dětství mají na mysli?“ ozvala jsem se.
„Já to nechci říkat,“ kuňknul Pery.
„Podívej. Teď půjdeme za Snapem a McGonagallovou a ti se taky budou ptát. Určitě ti bude příjemnější to říct nám a my to pak přetlumočíme,“ vysvětlila jsem mu. Zuřila jsem, ale snažila jsem se na sobě nedát nic znát.
„Nám můžeš věřit,“ ozval se Blaise a přidřepl si k němu. Dopis mezi tím držel Draco a zkoumal ho.
„Já vím… No já neznám ty kletby. Některá prostě udělala, že se mi stáhl žaludek a já celý den jen zvracel a zvracel. Další mě na několik hodin oslepila. Jiná mi z každého kroku udělala krvavou lázeň. Prostě když jsem udělal krok, tak mi odněkud vytryskla krev. Jiná z každého nádechu udělala bolestivý proces. A tak podobně. Bylo jich moc. A samozřejmě mezi ně patří i dvě neodpustitelné,“ šeptal Pery, který se celou dobu třásl a díval se do země.
„Chceš mi, kurva, tvrdit, že tyhle věci na tebe aplikovali rodiče?!“ velmi rozzuřeně jsem ze sebe dostala. A dočkala jsem se pokývnutí. „Já jim dám, že se my máme bát jich! To oni by se měli bát, co se s nimi stane, až se nám dostanou pod ruku. Jsem označována za nejchytřejší čarodějku této generace! Mám v hlavě asi tisíc kleteb, které jsou mnohem horší, než jsi pojmenoval, když pominu neodpustitelné…,“ téměř jsem vrčela.

SRVK - 15. kapitola

15. kapitola

„Takže?“ popohnala jsem ho. To on o tom chtěl mluvit, tak ať mluví.
„Co uděláme s tím, co jsme se dozvěděli?“
„Máš na mysli naše obavy a můry, či tu osobní věc?“ zeptala jsem se narovinu.
„Jak tu?! Je to důležité. Viděla jsi na vlastní oči, že se mi líbíš. Nikdy bych ti to nepřiznal. A pochybuji, že ty bys mi někdy přiznala, že se já líbím tobě. Takže… co s tím uděláme?“ zeptal se stále nabručeně.
„No to si piš, že bych si to tajemství vzala do hrobu. Co třeba nic? Co dělat, že nic z toho nevíme?“ zeptala jsem se a už jsem začínala být taky naštvaná. Hodně.
„A k čemu by to bylo dobré?“
„A k čemu je dobré to řešit?“
„Dobře, tohle nikam nevede. Předložím tedy svůj návrh. Co třeba se začít tajně scházet? Ukojíme touhu a zvědavost a třeba nás ta posedlost přejde,“ ušklíbl se.
„Zbláznil ses?! Myslíš, že už nemám na problémy zaděláno dost?!“ vyjela jsem na něj.
„Hermiono,“ začal a společně s tím se začal přibližovat, „touha by se neměla potlačovat. Jinak by mohla vybuchnout v nepravou chvíli, víš?“

SRVK - 14. kapitola

14. kapitola

O tři hodiny později jsme se všichni setkali v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo znepokojivé, i když ne zrovna překvapivé, že o ní profesoři věděli. Už se čekalo jen na bratra Peryho a Zabiniho rodinu. Byly to docela nervy. Přece jsme stále byli uprostřed války, která se chtě nechtě blížila, a my jsme stáli na opačné straně než oni.
„Zdravíme,“ ozvalo se ode dveří a já uviděla modré oči, stejné jako měl Pery, a uhlově černé vlasy. Musel to být jeho bratr. A ta drobná zelenooká blondýnka musela být jeho manželka.
„Vítejte u nás, Mikaele a Anastazie Ferrelewovi,“ pokynul jim Brumbál a my všichni kývli jejich směrem. Pery se ode mě hned odtrhl a běžel se obejmout se svým bratrem. Oba zářili štěstím a jejich oči se leskly neprolitými slzami. Bylo to rozkošné.
Po chvíli se za mnou Pery vrátil a už jsme čekali jen na rodinu Zabiniů. Nečekali jsme dlouho.
„Přejeme pěkný večer,“ ozvalo se chladným hlasem.
„Vítejte u nás, Elfrido a Derwente Zabini,“ opět pokynul Brumbál a my zase kývali.
„Ahoj, mami a tati,“ ozval se Roger. Usmál se a opatrně popošel k rodičům. Když se pousmáli, rozběhl se a nechal se pořádně obejmout. Poté se vrátili k naší skupince.

MZ - 6. kapitola

6.kapitola

O představení, které Rita s Hermionou a Harrym předvedli ve Velké síni, brzy věděl celý kouzelnický svět. V tomhle světě prostě neexistovala téměř žádná možnost, že by něco zůstalo skryto. Což ale nebylo nic, s čím by si kdokoliv dělal hlavu. Už byli zvyklí. A většina lidí byla stejně spokojená s tím, jak to všechno dopadlo, takže nebylo divu, že celé Bradavice byly zahlceny štěstím a úsměvy. Protože Hermiona s Harrym jim ukázali, že se můžou vzepřít zákonu. Můžou si to krásně nahrát tak, aby všichni zúčastnění byli spokojení. A to bylo vědomí, které všechny hřálo.