středa 26. září 2018

KŽP - Jiné (I.)


Jiné (I.)

Každý na ten den vzpomínal se smutkem v očích a knedlíkem v krku. Nikdo ten den neměl rád a nikdo na něj nevzpomínal zbytečně často. Ale každý věděl, že se na něj nesmí zapomenout a musí se připomínat. Protože nikdo nechtěl, aby se historie znovu opakovala.
Bylo to jedno z nejtemnějších období vůbec, a přesto to zároveň byl den, který vše obrátil ke světlu. K lepším zítřkům. Proto se každému zamlžily oči, když se mu vzpomínky zatoulaly tímto směrem. Nebyly to hezké vzpomínky. Byly to jedny z nejhorších vzpomínek, jaké vůbec mohou existovat. Ale zároveň to byly jedny z nejdůležitějších vzpomínek. Nejdůležitějších momentů v jejich životě. Celá ta prokletá válka změnila stovkám lidí život. Nenávratně.
Pro mnoho čarodějek a kouzelníků to byl jen temný den, který vrátil svět na světlo a zbavil ho jednoho z nejhorších Temných pánů. Ale tak to bylo jen pro ty, kteří se nezúčastnili posledního střetnutí. Střetnutí, které stálo životy mnoho lidí.
Byl to smutný den, který sebou ale nesl naději. Naději, která pro mnohé byla to jediné, čeho se mohli chytit. Především pro ty, kteří se sami, se svými rodinami, nebo jen jejich rodiny zúčastnili této války. Ten den svět ztratil mnoho významných osob. Mistra lektvarů, majitele nejbláznivějšího obchodu, učitele Bradavic a spousty dalších. Ale hlavně lidé ztratili své blízké. Otce, matky, sourozence, přátele, spolužáky… Tento seznam by byl nekonečný. A přesto se tito lidé byli schopni vzchopit a žít dál. Protože pro to bojovali. Aby lidé mohli pořádně žít a ne jen přežívat. Proto lidé umírali!
O tom dni se vyprávělo mnohé. Zajímavé na tom bylo, že existovaly jen tři verze tohoto příběhu a všechny byly pravdivé. Nikdo si nedovolil pošpinit památku tolika lidí, kteří za ně položili život. Každý rok byl vzpomínkový obřad, který se pořádal na mnoha místech. Vzpomínky na ty nejhorší detaily již bledly, ale důsledky a hlavně důvody celé války byly v živé paměti většiny žijících lidí. A některé vzpomínky měly hořkou příchuť. Byly krásné, a přesto nejvíce bolestné.
Tak třeba vzpomínka Harryho Pottera na nenáviděného učitele lektvarů Severuse Snapea. Byla bolestivá, hrozná, ale přesto neuvěřitelně kouzelná a hlavně krásná. Krásná pro svou pravdu a upřímnost. Pro to, že Harry konečně zjistil, co byl vlastně ten muž zač. A věděl, že na to nikdy nezapomene.
Ale přesto měl nejrozporuplnější vzpomínku Percy Weasley. Ano, ten Weasley, který až na poslední chvíli prozřel. Tento muž, který vždy bral vše smrtelně vážně a byl svázaný různými pravidly, totiž vykouzlil poslední úsměv na Fredově tváři.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý zanechaný komentář mě potěší ♥