SRVK - 8. kapitola

8. kapitola

„Než někdo tady z přítomných hadů začne vyprávět, ráda bych upozornila na to, že žádná rodina není doopravdy čistokrevná. Jinak by už byla mentálně a možná i fyzicky poznamenaná. V každé rodině je nějaký mudla, moták, mudlorozený, nebo člověk poloviční krve. Když dám příklad u Harryho. I když jeho matka byla mudlorozená, stále je považován za čistokrevného, jelikož jeho otec byl z významné rodiny, která je za čistokrevnou považována. Naše rodina se chtěla té nálepky vzdát, ale prý to nejde, a proto jsme označováni za krvezrádce. Naše rodina je spjata snad s každým rodem čistokrevných kouzelníků. Při té příležitosti jsme se dozvěděli, že naše rodina je starší než rodina třeba Malfoyů nebo Blacků. A to už je co říct, že?“ ušklíbla se Ginny. „Tím jsem jen chtěla říct, že nikdo z nás není čistokrevný, ale pokud by si Harry nevzal čistokrevnou čarodějku, jeho děti budou už poloviční krve.“
„To je dobré vědět,“ zasmála jsem se a mrkla na ni.

„Já osobně jsem poloviční krve a jediné, co ti mohu říct, je, že společnost čistokrevných je velmi zvrácená, a led, na kterém se v té společnosti pohybuješ, je velmi tenký, ale když je třeba, tak při sobě většina rodin stojí. Ale nenech se zmást, uzavírají jen výhodná spojenectví a ty slabší velmi rádi zničí, jakýmkoliv způsobem,“ vyjádřil se Blaise.
„Já jsem čistokrevné krve, ale je to docela jedno. Má rodina má určité postavení a výhody, ale já osobně to moc nepociťuji. Díky bohu! Moje babička tvrdí, že Volde… Voldemort si vybral podvědomě Harryho za soupeře, a já děkuji nebesům za to, že to tak je. Mohl jsem to být já a buďme upřímní, to by šel ten svět do kytek rovnou,“ ušklíbl se Neville a při tom pomyšlení se otřásl a zbledl.
„Naše rodina není zdaleka tak stará jako Weasleyovi, Malfoyovi, Longbottomovi nebo Potterovi, ale čistokrevní jsme. Na společenském žebříčku jsme dostatečně vysoko, abychom měli nějakou moc. A s mocí přicházejí i výhody. Ale já osobně tak posedlá čistokrevností nejsem, ani mí rodiče. A co o nás vy, Nebelvíři, nevíte, je to, že jsme neutrální. Nestavíme se ani na jednu stranu, ale jsme tam, kde se nám to více hodí a otevřeně vám to přiznávám. Projevuji vám tu více důvěry, než si zasloužíte,“ ušklíbla se Parkinsonová. Vypadala upřímně.
„Ach jo. To jako vážně? Tak jo. Jste děsně otravní,“ brblal si pod nos Malfoy. „My patříme mezi ty nejstarší. Jsme přibližně stejně stará rodina jako Blackovi. A neradi to přiznáváme, ale jsme mladší jak Weasleyovi. Moc máme asi největší, ale je pravda, že se to velmi mění. Většinou se o svou moc dělíme s Blackovými, ale z nich už žije jen Sirius. Tudíž pokud se tady zrzci nezačnou prát o moc, tak to vypadá na stabilnější pozici. A vážně nevím, co ti tu mám ještě vykládat, když vše důležité bylo už řečeno. Možná jen… je pravda, že mou rodinu děsí jedna jiná čistokrevná rodina. Nebo ne zrovna děsí, ale označuje se za hrozbu. Jmenují se Rowleovi a pracují na Ministerstvu…“ Odmlčel se.
„Pery se jmenuje Rowle. Jaká to náhoda,“ sarkasticky jsem podotkla.
„Kurva!“ zaklel Blaise.
„Prosím? Odkdy hadi klejí a používají nevhodná slovíčka?“ zeptala se s povytaženým obočím Ginny. „Pokud je to tahle rodina, tak mají moc nás zničit. A Peryho taky nikdo nezachrání. Jedině že by ho někdo adoptoval,“ zapřemýšlel Blaise.
„Tak adoptujeme ho třeba my. Tohle problém není, spíš co uděláme s tvojí rodinou?“ zeptala se bez okolků Ginny.
„Ty se vážně zajímáš o náš osud?“ překvapeně se zeptal Blaise.
„Jasně, že jo. Roger je chráněnec Hermiony a Hermiona je má kamarádka. Roger je tvůj bratr. Je to i Rogerova rodina. Tahle rovnice není tak těžká k pochopení,“ pokrčila rameny Ginny.
„Nechápu,“ oznámila Parkinsonová se založenýma rukama.
„Tak jinak. Kdo je Hermionin přítel, je i můj přítel. Koho ona chrání, toho i já chráním. Už je to jasné?“ zeptala se s velmi hlasitým povzdechem Ginny.
„Absolutně,“ odpověděl Malfoy.
„Moje babička zná obě rodiny poměrně dobře. Možná by nám mohla nějak pomoct. Nebo aspoň promluvit s Peryho rodiči. Třeba to pomůže,“ pokrčil rameny Neville.
„Výborně. Tak jí napíšeš a zjistíš, co zmůže. Teď mi ještě vysvětlete tu posedlost čistokrevných rodin kolejemi. Dík,“ připomněla jsem se.
„Zmijozel rovná se zlo, Havraspár rovná se chytrost, Mrzimor rovná se neutrálnost, Nebelvír rovná se dobro. Takhle to vidí naše strana. Jejich strana to vidí nějak asi takhle. A teď mě opravte, když se budu plést. Zmijozel rovná se čest, Havraspár rovná se chytrost, Mrzimor rovná se slabost, Nebelvír rovná se ostuda,“ ve zkratce mi vysvětlila Ginny.
„Myslím, že Nebelvír označujeme spíše jako ten největší trest pro celou rodinu. Nejen ostuda. Když se tam dostaneš, staneš se vyvrhelem, zrádcem. A hlavně ztratíš veškerou úctu a moc,“ pokrčil rameny Malfoy.
„Já se tě prostě musím na něco zeptat, Grangerová. Vážně tě klobouk chtěl poslat do Zmijozelu?“ vypadlo najednou z Parkinsonové. Po této větě Ginny i Neville vykulili oči.
„Jejda! Oni to nevěděli? Sorry…,“ pokrčila rameny Parkinsonová a vypadala, že to myslí i trochu upřímně. Mávla jsem nad tím rukou.
„Co na to mám říct. Lhát vám nebudu. Jo, chtěl mě tam poslat a stálo mě to zapojení všech mozkových závitů, abych vymyslela dostatečný počet argumentů na to, aby mě poslal kamkoliv jinam,“ odfrkla jsem si.
„Do prdele! Ví o tom Ronald?“ zeptala se vykulená Ginny.
„Neblázni! To už by asi nerozdýchal. Stačí, že musel rozdýchat Harryho,“ ušklíbla jsem se.
„A Harry to ví?“ zeptal se Neville.
„Jo, ten jo. Jeho reakce byla dost prapodivná. Vlastně si úlevně vydechl se slovy: Aspoň v tom nejsem sám. Jsi vážně kámoška. Já jsem věděl, že jsme se hledali, až jsme se našli. A plácl mě po rameni,“ usmála jsem se při vzpomínce na tu událost. Bylo to od Harryho milé.
„Ty jsi samé překvapení, Grangerová,“ ušklíbl se Malfoy a dál to kupodivu nekomentoval. Asi si myslel svoje. Aspoň že si to nechal pro sebe.
„Jaký argument zabral?“ zeptal se po pár sekundách ticha Blaise.
„Abych řekla pravdu, netuším. Jednou mi ale Brumbál navrhl, že si mohu nasadit klobouk ještě jednou, ale já odmítla. Nerada bych se o sobě dozvěděla další věci,“ odvětila jsem.
„A nechceš to zkusit? Mě by zajímalo, co by ti pověděl teď,“ chytla se toho hned Ginny.
„To není dobrý nápad, možná až vyřešíme náš hlavní problém.“
„Pokud to vyřešíme do týdne, nasadíš si ten proklatý klobouk a necháš veškerou konverzaci probíhat nahlas?“ zeptala se se zájmem Parkinsonová.
„To se mi snad zdá,“ odfrkl si Malfoy.
„Draco, nedělej, že tě to nezajímá. Všichni víme, že zajímá. A mě to zajímá taky,“ přisadil si Blaise. „Mě to teda taky trochu zajímá,“ ozval se Neville
„Kurva! Vy s tím vážně nedáte pokoj, že ne?!“ Dočkala jsem se velmi jednotného zakroucení hlavami. „Výborně. Skvěle. Díky moc! Fajn, fajn, fajn! Udělám to, když to do týdne vyřešíme. Ale abyste věděli, tak vás všechny ze srdce nenávidím. Fakt nenávidím! Možná dokonce z hloubi duše!“ pěnila jsem. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, brečet, nebo zuřit. Zato mí společníci měli celkem jasno. Poměrně hlasitě vybuchli smíchy.