SRVK - 24. kapitola

24. kapitola

Od doby, co se nám Ron omluvil a začal nám donášet, uběhly už tři týdny. A za ty tři týdny se toho stalo mnoho. Například to, že Ron si začal neuvěřitelně rozumět s Pansy. Až podezřele dobře. Já a Dracem jsme spolu trávili více a více času. A nedávno mě dokonce chytnul kolem pasu. Na chodbě! Byla jsem v šoku, ale snažila jsem se nad tím příliš nepřemýšlet. Pery s Rogerem byli šťastnější a veselejší. Dokonce už plánovali, co podniknou jako první až začnou prázdniny. Vůbec jim nevadilo, že jsou ještě daleko. Neville se začal s někým vídat. A vypadal lépe. Ginny byla stále stejně praštěná. A Blaise s Harrym štěstím přímo zářili. Tohle všechno by byly skvělé zprávy, které nutí k úsměvu. Jen kdyby se neobjevily i jiné zprávy. Levandule se Seamusem se na sto procent přidali k Peryho rodičům. Dokonce i oni měli znamení. Zlatého lva. Jak originální. Opravdu. Hned jak jsme to zjistili, řekli jsme to McGonagallové, Snapeovi a Brumbálovi. Hlídali je, ale podle mě to stačit nebude. Měla jsem z nich velmi nepříjemný pocit a mrazilo mě z toho. Věděla jsem, že v Bradavicích nikdy nebylo úplně bezpečno, ale momentálně zde bylo přímo nebezpečno. A jako bonus o sobě dávali více a více vědět Smrtijedi. Několikrát se pokusili dostat zpět své zmijozelské. A několikrát jsme jim to překazili. A oni se nevzdávali a byli vynalézavější a vynalézavější. A aby toho nebylo málo, Sirius byl stále slepý. Tak neuvěřitelně a bolestivě slepý. Ani Remus mu to nedokázal vysvětlit. Ale vyjádřil nám podporu a to nám momentálně stačilo. Muselo. Povzdechla jsem si.

SRVK - 23. kapitola

23. kapitola

Z pohledu Hermiony

Další den Theodor odjel z Bradavic a po chodbách začala šuškanda. Nikdo – kromě našeho kroužku a profesorů – nevěděl, proč zmizel a jestli se vrátí. Byly různé teorie. Některé šílené a jiné ne. Kupodivu se jich jen málo týkalo Voldemorta. A i když tohle byly pravdivé teorie, byly označované za šílené. Což mě nepřekvapovalo. Bradavice vždy byly trošku slepé, dokud nedošly do bodu zlomu. Každopádně se nejčastěji mluvilo o tom, že chytil jakousi nemoc a musel jet domů na léčení. Nebo jsem slyšela teorii, že mu narostla třetí ruka. Prostě klasické Bradavice. Kdykoliv se cokoliv stalo, vyběhly na svět miliony různých teorií.

„Hermiono?“

„Ano, Pery?“ zeptala jsem se ho mile. Seděli jsme spolu v knihovně, ještě s Rogerem, každý zahloubán do svých knih. Nebo myšlenek, v mém případě.

SRVK - 22. kapitola

22. kapitola

Z pohledu Draca

Byl jsem nervózní, když Snape pro ně šel. Nevěděl jsem, jak se mám rozhodnout. Bylo to těžké a v sázce toho bylo tolik. Opravdu jsem potřeboval nějakou jistotu. A i když jsem se jako jediný nevyjádřil, nervózní byli všichni. Ale nebyl čas se navzájem uklidnit, protože během chvilky byl Snape zpět i s Nebelvíry. A ti se tvářili vážně. Až příliš. U Nebelvírů je každý zvyklý na vztek a smích. Popřípadě radost, nervozitu nebo odhodlanost. Ale vážnost je vzácná. Velmi vzácná. A teď se nám tu předváděla v plném rozsahu.
„Takže, jak zní vaše rozhodnutí?“ zeptal se Harry.
„Já jsem se rozhodl zůstat. Kvůli bráchovi i kvůli Perymu,“ ozval se Blaise jako první. A dost visel očima na Harrym. A tomu se ulevilo. A to velmi okatě. Očividně mezi nimi přeci jen bude něco víc, než je jen sexuální vztah.
„Já také. Nechci vás ztratit,“ přidala se Pansy.
„Taky jsem se rozhodl zůstat. Na druhé straně bych nikdy nepřežil,“ vyjádřil se Crabbe.
„Já taky,“ přidal se Goyle. Byl jsem za ně za oba rád. 

SRVK - 21. kapitol

21. kapitola

Z pohledu Draca

Následující týden byl pro Nebelvíry krušný. Ne jednou jsem viděl, jak trpí pod náporem urážek a připomínek. Občas jsem je litoval. Ale rozhodně jsem nelitoval toho, co bylo mezi mnou a Hermionou. Bylo to opojné a plné něčeho nového, něčeho, co jsem s žádnou jinou nepoznal. Možná to bylo tím, že byla tak nádherně nezkušená.

„Draco?“ vytrhl mě z přemýšlení Pery. Docela milý kluk, když jsem nad tím tak přemýšlel.

„Ano?“ pozvedl jsem obočí. Bylo to snad poprvé, co na mě pořádně promluvil. Nejčastěji se ze Zmijozelů bavil s Blaisem a Pansy. A společně s Rogerem se docela seznámili s malým Mikealem.

„Myslíš to s Hermionou vážně?“

„Jak to myslíš?“

„No jako… že ji máš opravdu rád. Já bych strašně nerad, kdybys jí nějak ublížil, víš?“

SRVK - 20. kapitola

20. kapitola

Uprostřed noci mě vzbudilo jemné zatřesení. Zamrmlala jsem a velmi neochotně otevřela oči. A přede mnou seděl rozzářený Harry.
„Doufám, že je to pekelně důležitý, jinak tě zabiju, protože jsou čtyři hodiny ráno,“ dostala jsem ze sebe.
„Miono! Tohle bylo parádní. Blaise je tak zkušený a ohleduplný milenec. To byl ráj. Opravdu, kam se na něj hrabe Seamus! Blaise je jednička. To co umí s jazykem. No to bys nevěřila. Panebože, díky ti, že jsi nás seznámila. A fakt díky, že jsi zmizela a nechala nás tam. A co ty a Draco?“ vyhrkl na mě.
„Kvůli tomuhle jsi mě vzbudil? Abys mi řekl, jak to Blaise umí s jazykem? Pro Merlina, Harry! Já tě zabiju.“
„Jojo a co Draco?“
„Co s ním?“
„Vidím, jak jsi zrudla,“ zašklebil se na mě Harry.

SRVK - 19. kapitola

19. kapitola

„Respektujeme se tu. Všichni. Respektujeme různé názory i vkus. Nikoho neodsuzujeme. Držíme při sobě. Ve své vlastní koleji můžeme být těmi, co jsme doopravdy. Nemusíme se přetvařovat, jak před zbytkem školy. Pomáháme si a rozhodně se nezesměšňujeme. Možná jste zvyklí z nebelvírské místnosti na různé vystřelování ze svých spolužáků. Tady to je také, ale jiné. Od základů jiné. Také jsme k sobě upřímní. Platí tu nepsané pravidlo, že se nenavštěvují pokoje jiného pohlaví. Ostatní se dozvíte v průběhu. Něco pochopíte a na zbytek se zeptáte. My vám poskytneme útočiště a na oplátku počítáme s tím, že budete dodržovat tyto nepsané věci,“ dořekl Snape.
„A taky tak trochu doufáme, že až se to v Nebelvíru uklidní, jakože se uklidní, tak nás nehodíte přes palubu,“ ozval se Blaise.
„Věci, které nám byly řečeny, budeme dodržovat a předem se omlouváme, pokud porušíme něco nepsaného, co nám nebylo řečeno. Ale opravdu mě překvapuje dodatek Blaise.  A myslím, že nás všechny. Po odchodu od profesora Snapea ráno, jsme se za vás postavili u Nebelvírů a zhruba před půl hodinou jsme se za vás postavili před celou školou a Harry před svým kmotrem. Opravdu se vám zdá, že máme v plánu vás házet přes palubu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

SRVK - 18. kapitola

18. kapitola

A na katastrofu jsme nemuseli čekat dlouho. Čekala na nás téměř hned za dveřmi. Přesněji za rohem. Byl tam celý zástup Nebelvírů. S Ronaldem v čele. Chtělo se mi zasténat, ale bylo mi jasné, že musím být tvrdá. Už jen kvůli Perymu a Rogerovi.
„No vida, vida, kdopak to jde z přátelského posezení u čaje,“ ozval se Ronald. Nikdo z nás se nenamáhal reagovat. Taky co bychom mu řekli, že?
„Neignorujte nás!“ ozval se Seamus.
„Neignorujeme vás. Jen jsme zatím neslyšeli nic, na co by se dalo normálně odpovědět,“ ozvala se Ginny a zamračila se na ně.
„Fajn. Otázka je jasná – proč se s nimi bratříčkujete? Otráví vás!“ opět se o slovo přihlásil Ronald.
„Ti, kteří nám od začátku roku ubližují, právě stojí před námi a ne za námi. Ujasněte si pojmy s dojmy, než vypustíte takovou kravinu,“ pokrčila jsem rameny.
„My neubližujeme vám! My jen nechceme Rogera a teď i Peryho,“ ozvala se Levandule.
„Tím pádem si nemáme co říct. Oni k nám patří,“ připomněl svou přítomnost Neville.
„Pro Merlina! Jste zaslepení? Něco vám podali? Vždyť jeden se narodil jako Zabini a druhý to jméno přijmul!“ chytal se za hlavu Ronald.
„Je pěkné, jak je odsuzujete, ale neptáte se proč nebo jak. Opravdu vysoce inteligentní,“ odfrkla jsem si.